Ratibořské knížectví
Ratibořské knížectví (latinsky Ducatus Ratiboria, polsky Księstwo Raciborskie, německy Herzogtum Ratibor) bylo slezským knížectvím s hlavním městem Ratiboř.
| Ratibořské knížectví Księstwo raciborskie Herzogtum Ratibor Ducatus Ratiboria
| |||||||||
Geografie
| |||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||
| Státní útvar | |||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||
| |||||||||
Historie
editovatKnížectví vzniklo roku 1172 jako panství Piastovce Měška I. Křivonohého, mladšího syna Vladislava Vyhnance a rozkládalo se kolem měst Ratiboř, Těšín a Kozlí, ale již roku 1177/9 k němu bylo přičleněno Osvětimsko a Bytomsko. Roku 1202 bylo celé knížectví sloučeno s Opolským knížectvím.
K obnovení samostatného knížectví došlo roku 1282, když bylo uděleno Přemyslovi Ratibořskému, nejmladšímu synu Vladislava Opolského.[1] Přemysl již roku 1292 složil lenní hold českému králi Václavovi II. a jeho syn Lešek opět roku 1327 složil lenní slib Janu Lucemburskému. Od té doby tedy knížectví patřilo pod Země Koruny české.[1]
Roku 1336 Lešek zemřel a Jan Lucemburský knížectví udělil opavskému vévodovi Mikuláši II. z vedlejší větve Přemyslovců, který byl manželem Anny, dcery Přemysla Ratibořského.[1] Tak došlo k sloučení Ratibořska s Opavskem, které trvalo až do roku 1377, kdy se Ratibořsko dostalo Mikulášovu synovi Janovi I., který mu vládl do své smrti mezi lety 1380 a 1382. Po něm nastoupil jeho syn Jan II. Železný, který vládl až do své smrti v r. 1424.
_2.JPG)
Mikuláš V. Krnovský a jeho bratr Václav IV. Ratibořský nastoupili vládu v Ratibořsku roku 1424 po svém otci a pokračovali v bojích proti husitům. Roku 1437 se jediným vládcem Ratibořska stal Václav, který mu vládl až do své smrti roku 1456. Po něm nastoupil jeho syn Jan V. Ratibořský, který k Ratibořsku připojil Pštinu a bojoval na straně Jiřího z Poděbrad proti Matyáši Korvínovi.
Po smrti Jana V. roku 1493 se vlády nad knížectvím ujali společně jeho tři synové Mikuláš VII. Ratibořský (zemřel 1506), Jan VI. Ratibořský (zemřel 1506) a Valentin Hrbatý. Po smrti prvních dvou se vlády ujal samotný Valentin, který roku 1511 uzavřel dědickou smlouvu s opolským knížetem Janem II. Dobrým a krnovským knížetem Jiřím Braniborsko-Ansbašským o vzájemném dědění těchto tří knížectví. Valentinovou smrtí roku 1521 definitivně vymírají Přemyslovci i ve vedlejší linii.[2] Jeho nástupce Jan II. Opolský knížectví sloučil s knížectvím Opolským a od toho okamžiku Ratibořsko sdílelo osud Opolska v rámci Zemí Koruny české. Po Janově smrti bez vlastních dědiců v roce 1532 měla připadnout obě knížectví jako odúmrť českému králi. Nicméně na základě předchozí dědické smluvy se ujmuli vlády ansbaští Hohenzollernové v osobě krnovského knížete Jiřího Braniborsko-Ansbašského. Za vlády jeho syna Jiří Fridricha získal knížectví zpět český král Ferdinand I.[1]
Knížectví roku 1742 v důsledku slezských válek připadlo Prusku.[1]
Roku 1815 získal Corveyské a Ratibořské panství hesensko-rotenburský lankrabě Viktor Amadeus jako odškodnění za území v Porýní ztracená ve prospěch Pruska. Roku 1821 mu z těchto panství bylo pruským králem uděleno allodiální mediatizované knížectví se kterým mohl volně nakládat. Jelikož byl bezdětný, odkázal celé panství synovcům své druhé manželky z rodu Hohenlohe-Schillingsfürst. Po jeho smrti v roce 1834 a následném vypořádání dědictví (nárok na dědictví vznášela i kasselská větev Hesenských, která získala statky nacházející se v Hesensku) byl v rámci Pruska v říjmu 1840 pruským králem Fridrichem Vilémem IV. nově udělen Viktorovi z Hohenlohe-Schillingsfürstu a jeho potomstvu titul ratibořského vévody a knížete z Corvey.[1][3][4]
Reference
editovat- ↑ a b c d e f HONZÁK, F; PEČENKA, M; VLČKOVÁ, J. Evropa v proměnách staletí. 1. vyd. Praha: Libri, 1995. 590 s. ISBN 80-85983-00-1. S. 393.
- ↑ ČAPSKÝ, Martin. Zlomený meč Valentina Hrbatého. Poslední z opavských Přemyslovců. Dějiny a současnost. 2006, roč. 28, čís. 2, s. 36–38. ISSN 0418-5129.
- ↑ JUŘÍK, Pavel. Encyklopedie šlechtických rodů. Praha 5: Euromedia Group, a.s., 2021. 465 s. ISBN 978-80-242-7761-5. S. 350.
- ↑ VELDE, François. Succession laws of Hesse [online]. Heraldica.org, 17. listopadu 2005 [cit. 2022-04-24]. Kapitola Electoral Hesse (Hesse-Cassel), podkapitola The Rothenburg line. Dostupné online. (anglicky)
Související články
editovatLiteratura
editovat- MIKA, Norbert. Racibórz w obliczu najazdów tatarskich i zagrożenia wałaskiego. Racibórz: AGAT, 2002. 176 s. ISBN 83-916904-0-7.
- NEWERLA, Pawel. Dzieje Raciborza i jego dzielnic. Racibórz: Wydawnictwo i Agencja Informacyjna WAW, 2008. 584 s. ISBN 978-83-89802-73-6.
- WELTZEL, Augustin. Geschichte der Stadt und Herrschaft Ratibor. Ratibor: Max Muschik, 1881. 940 s.
- ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Libri, 2004. 546 s. ISBN 80-7277-172-8.
- ŽÁČEK, Rudolf. Slezsko. Praha: Libri, 2005. 214 s. ISBN 80-7277-245-7.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ratibořské knížectví na Wikimedia Commons
