František Blahovec
František Blahovec, uváděn též jako František Bláhovec (4. dubna 1864 Žár[1] – 16. března 1942 Volyně[2][3][4]), byl rakouský a český římskokatolický kněz, regionální aktivista v Pošumaví a politik, na počátku 20. století poslanec Českého zemského sněmu.
| František Blahovec | |
|---|---|
.jpeg) Mons. František Blahovec | |
| poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1901 – 1913 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | mladočeši národní demokraté Národní sjednocení SNJ Národní souručenství |
| Narození | 4. dubna 1864 Žár  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 16. března 1942 (ve věku 77 let) Volyně  Protektorát Čechy a Morava |
| Náboženství | katolická církev |
| Commons | František Blahovec |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatPocházel se selské rodiny z Pošumaví. Otec Pavel Blahovec měl zemědělské hospodářství v Žáru u Volyně. Matka byla Marie rozená Maršálková z Nespic. Vychodil jednotřídní školu v Onšovicích. V roce 1876 přešel na gymnázium v Písku. Zde složil roku 1884 maturitu s velmi dobrým prospěchem. Už během středoškolských studií se začal zajímat o veřejné záležitosti. Četl Národní listy a poté, co zemřel redaktor Josef Barák, zaslal Blahovec s několika spolužáky do redakce Národních listů kondolenci. Za to pak byl vyšetřován zemskou školskou radou, ale nebyl potrestán. V Písku se také seznámil se spisovatelem Adolfem Heydukem, který ve městě tehdy působil jako pedagog.[3][2]
Po maturitě nastoupil do kněžského semináře v Českých Budějovicích. Zde ho ovlivnily názory biskupa Jana Valeriána Jirsíka, který spojoval katolickou zbožnost s podporou českých státoprávních aspirací. 22. července 1888 byl vysvěcen na kněze. Nejprve působil jako kaplan v Zejbiši, po třech měsících získal post administrátora v Čachrově a od 11. listopadu 1890 v této obci působil jako farář. V Čachrově se začal angažovat i politicky v mladočeských kruzích. V roce 1890 založil v Čachrově hasičský spolek, stál za vznikem místní pobočky Národní jednoty pošumavské. Roku 1895 inicioval vznik záložny, díky jeho iniciativě byl v Čachrově ustaven i včelařský spolek. Prosazoval melioraci zemědělské půdy a regulaci Pstružné. V roce 1901 se podílel na zbudování družstevní elektrárny. Měl rovněž zásluhu na rozšíření českojazyčné školy, opravě kostela, výstavbě vodovodu a rozvoji dobytčích trhů. Prosadil výstavbu okresní silnice Čachrov-Nemilkov a zřízení postu obvodního lékaře. Měl podíl na povýšení Čachrova na městys. Spolu s ing.J.Havránkem prosadil roku 1901 založení družstevní škrobárny v Horažďovicích a stal se jejím prvním předsedou.[3]
Ve volbách v roce 1901 byl zvolen do Českého zemského sněmu v kurii venkovských obcí (volební obvod Strakonice). Politicky se uvádí coby člen mladočeské strany.[5] Byl jediným katolickým knězem v poslaneckém klubu mladočeské strany. Na sněmu byl členem petiční a školské komise a působil coby zapisovatel mladočeského klubu.[3] Mandát na sněmu obhájil ve volbách v roce 1908.[6][7]
Vyvíjel aktivity na podporu českého etnika v Pošumaví, publikoval v regionálních a menšinových periodikách. Mezi jeho známé patřili spisovatelé Karel Klostermann a Jindřich Šimon Baar. V roce 1905 přešel z Čachrova na farářský post ve Volenicích. I zde vyvíjel veřejné, spolkové a politické aktivity. Spoluzaložil místní družstevní sušárnu, podílel se na výstavbě vodovodu a inicioval výstavbu silnic Volenice – Kalenice a Volenice – Krejnice. Na zemském sněmu prosadil příspěvek na opravu volenického kostela. Mezi jeho počiny patří i výstavba obecního domu a měšťanské školy ve Volenicích. Celkem za svého života inicioval v regionu Pošumaví vznik 17 hasičských jednot, 16 poboček Národní jednoty pošumavské, 7 spolků Červeného kříže a 47 záložen.[3] V jiném pramenu uváděn jeho podíl na založení 37 záložen a 17 poboček Národní jednoty pošumavské.[2]
Za první světové války u něj byla roku 1917 provedena domovní prohlídka, pro jeho styky s českou opozicí a kvůli aktivitám ve prospěch osvobození selských mladíků od vojenské služby. V době po válce začal ve Volenicích sloužit mše v českém jazyce, což bylo později zakázáno konzistoří. Udržoval široké společenské a politické kontakty. Na faře ve Volenicích s ním jednali mimo jiné Karel Kramář nebo Alice Masaryková. Do penze odešel 4. října 1932 a usadil se ve Volyni. Byl čestným předsedou tamního muzea a členem výboru Národního sjednocení. V roce 1933 u něj byla provedena domovní prohlídka na základě podezření z trestných činů podle zákona na ochranu republiky. Po roce 1939 byl aktivní v Národním souručenství. Zemřel v březnu 1942 ve Volyni a byl pohřben na volyňském hřbitově.[3]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ a b c LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913. Praha: SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 27.
- ↑ a b c d e f František Bláhovec (Blahovec) [online]. cachrov.cz [cit. 2013-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-20.
- ↑ František Bláhovec [online]. cdct.cz [cit. 2013-12-20]. Dostupné v archivu.
- ↑ Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Národní politika 21. 2. 1908, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=7195927&picp=&it=0&s=djvu
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1908skc/1/stenprot/003schuz/s003003.htm
Externí odkazy
editovat- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Blahovec
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Blahovec na Wikimedia Commons
