Euforie, ale i obavy. Syrští Kurdové chtějí být v nové vládě, říká zpravodajka Stomatová
V Sýrii se týden po pádu režimu Bašára Asada znovu otevírají školy a například Katar oznámil, že znovu otevře své velvyslanectví v Damašku. A diplomatické styky s novými vládci Sýrie navázaly také Velká Británie i další státy. „Situaci s velkou obavou sledují syrští Kurdové. Chtěli by být součástí nové vlády, náznaky o tom ale zatím nemluví,“ říká zpravodajka České televize Darja Stomatová, která je v syrském Kurdistánu.
Jaká je mezi lidmi v Kurdistánu nálada? Jak hodnotí pád Bašára Asada?
Nemyslím si, že by to bylo jiné než ve zbytku Sýrie. Když jsme do Kámišlí přijeli před týdnem, tak první místo, kam nás místní vzali, bylo náměstíčko uprostřed města, kde na piedestalu kdysi stála sucha Hafíze Asada, tedy otce Bašára Asada. Ta už tam nebyla. Lidé ji sundali v rámci euforie po pádu režimu Bašára Asada.
Zrovna v ten den, kdy jsme tam byli, se tam večer kolem deváté hodiny místního času shromáždili lidé, kteří začali oslovovat. To například i střelbou do vzduchu ze zbraní, což je takový místní folklor, potom pouštěli i světlice. Nálada tu je taková podobná jako ve zbytku Sýrie.
Jak situaci hodnotí syrští Kurdové?
S velkou obavou vnímají to, co se děje na druhé straně. Například nástup nové vlády v Damašku, protože chtějí být její součástí. Chtějí jednat, ale zatím o tom náznaky úplně nemluví.
Další problém, kterému teď čelí, jsou Turci. Syrská národní armáda je podporována právě Tureckem a útočí ze západu syrského Kurdistánu jako takového. V poslední době tam bylo zajištěno čtyřdenní příměří, ale Kurdové tvrdí, že je porušováno.
S ohledem na situaci v syrském Kurdistánu je tu další důležitá otázka a to je například Islámský stát. Na území syrského Kurdistánu jsou dva tábory žen Islámského státu a věznice, ve kterých jsou drženi bývalí islamisté.
Syrští Kurdové a syrské milice se obávají toho, že by po postupu rebelů nebo v případě udržení jejich vlády, byli donuceni je vypustit. Nebo že by v případě dalších pokračujících bojů s Turky nemohli udržovat tyto věznice a museli by přesunout část svých sil k hranici, aby bojovali proti Syrské národní armádě a dalším rebelům.