Jenda

Jeden a půl týden plný filmů zvaný Rakkautta & Anarkiaa 2019 skončil a na řadě je stručné shrnutí toho, co se událo. Festival během 472 představení nabídl 160 feature filmů a 191 krátkometrážních filmů, které navštívilo přes 57 tisíc diváků. Hlasování o nejlepší film podle diváků vyhrála rakouská režisérka Jessica Hausner za svůj film Little Joe.

 
Mezi další vrcholy festivalu budou určitě patřit předpremiéry ve Finsku distribuovaných filmů jako And then we Danced, The Lighthouse nebo francouzský Portrait de la jeune fille en feu. Nejnavštěvovanějšími představeními byly High Life od Claire Denis, Mid90's Jonaha Hilla, Souvenir od Joanny Hogg, Deerskin Quentina Dupieuxe a Scheinertův The Death of Dick Long. Mezi dokument kraloval Hail Satan?. Značnou pozornost upoutala taktéž Masterclass Lone Scherfig.

Díky akreditaci limitované na 3 filmy denně jsem měl možnost shlédnout celkem 36 festivalových filmů. Mezi tři nejoblíbenější filmy, které jsem měl možnost vidět já, bych zařadil překvapivě dobré Võta või jäta od Liiny Triškiny-Vanhatalo a Bacurau, Koirat eivät käytä housuja JP Valkeapääho a příjemnou romantickou komedii Aurora Miiy Tervo. Na druhou stranu zklamáním pro mě byla představení filmů Jesus Shows You the Way to the Highway, Sibyl nebo Lo que arde Olivera Laxe.

Festival také vyhlásil cenu o nejlepší domácí krátkometrážní počin. Tuto cenu zvanou R&A Lift a peněžitou odměnu vyhrál mezi 30 zúčastněnými filmy režisér Jussi Sandhu a film 27 ensimmäistä vuotta, ve kterém popisuje stěhování svého nemocného bratra Samiho do komunitního domova. Ze zúčastněných filmů, které jsem viděl byl tento opravdu nejlepší, tudíž s recipientem ceny souhlasím :) Speciální zmínku poroty si pak odnesla Kirsikka Saari s filmem Super Comfort.

 
Zajímalo mě také, jak pohodlné jsou místní promítací sály. Neměl jsem čas zavítat do všech - vynechal jsem kina Korjaamo, Orion a Regina. Za vítěze považuji kino Maxim, které je v obou útulných renovovaných sálech vybaveno pohodlnými domácími křesílky se stolečky na kávu. Jako bych vstoupil do babiččina obývacího pokoje. Druhý velice příjemný zážitek byl zrenovovaný sál 2 v Kinopalatsi, který se pyšní prostornými sedačkami a značným místem kam složit dlouhé nohy. Naopak zklamání pro mě byl festivalový štáb kina Rex, který má, zdá se, nejen nedostatečnou audiotechniku, ale i nepohodlné sedačky bez prostoru na kolena. Kino postavené v roce 1938 je sice kontinuálně renovováno, ale připomíná spíše lepší vysokoškolskou posluchárnu s o něco lepšími sedačkami. Škoda, jelikož se do něj vejde cca 500 lidí, ale celkový dojem je spíše jako sezení v letadle.

Příští ročník se koná 17.-27.9.2020.
Nähdään ensi vuonna!