GilEstel

 Rok se sešel s　rokem a jsem znovu na festivalu. Již 47. Obohacen o loňské zkušenosti si říkám, že letos určitě seženu lístky, na co budu chtít. Jelikož nejsem zase takový šílenec, abych absolvoval celý týden denně 3-4 filmy, rozhoduji se pro 2-3 dny, které si hodlám náležitě užít. Ze strategických důvodů a očekávání menších front, volím pracovní dny po-st, tj. ještě před státními svátky Mistra Jana Husa a Cyrila a Metoděje. Předpokládám menší koncentraci filmových turistů.

 Světe div se. Ono to funguje. Fronty jsou, ale mnohem menší než minulý rok. Nevím, zda tomu pomohlo i značně proměnlivé počasí. Nejspíš ano. Hned v　pondělí ráno se řadíme do fronty u Thermalu, ještě 1,5h před otevřením pokladen. Před námi je cca 80 lidí, přičemž někteří vpředu fronty ještě dospávají noc zabalení ve spacáku na karimatkách. Inu tady se pozná, kdo je opravdový filmový fanda. Nebo spíš cvok? Ať tak či tak, ten den mám dobrý pocit, že na úterý seženeme lístky na všechny filmové typy, které jsme si vybrali.

 

Očekávání se naplnilo až na film Hasta la Vista! Tento snímek už podle popisku vypadá tak bizardně, že všechny lístky na něj vykoupila skupina lidí před námi. Zde není od věci zmínit, že jmenovaný snímek později vyhrál diváckou cenu ankety deníku Blesk. To mě jen utvrzuje v　představě, že Karlovarské publikum se specializuje především na totální úlety a úchylárny všeho druhu. Jako náhradu volíme film Klip srbské režisérky Maji Milos. Podle filmových glos v　Karlovarském deníku o festivalu by se mělo jednat též o značně ulítlou podívanou. Realita tohoto filmu byla ještě o stupeň výš, než dokázaly popsat novinové sloupce. V　pravdě genitální film pro opravdu náročné diváky. ___ Výrazně menší diváckou návštěvnost ve všedních dnech potvrzuje fakt, že i pondělí jsme neměli problém sehnat lístky (které se neprodaly v　předprodeji) na filmy Reality show, V　mlze a večerní tematický dokument Sladký život kurev. Oproti loňsku, kdy jsme v　last minute prodeji dostali lístky víceméně na samé blbosti, na které nikdo nechtěl jít, šlo o ohromný úspěch. Mimochodem italský snímek Reality Show se velmi povedl a v　Cannes dokonce dostal velkou cenu poroty. V　úterý šlo též všechno bez problémů, protože jsme již měli lístky z　předprodeje. Tureckou komedii Mami, já se bojím, jsme doplnili zajímavými dokumenty o režisérovi Michelangelu Antonionim:

Antonioni očima Antonioniho a Antonioni o Antonionim. Na festivalový pas jsem se dokonce zdarma dostal na film Nepopsatelný příběh, aniž bych přitom musel stát stometrovou frontu.

 

47. MFF v　KV hodnotím jako velmi povedený. Hvězdy jsem sice nepotkal a roli ve filmu mi nikdo nenabízel, ale atmosféra opět skvělá. Těším se zase za rok.

P.S. Ke všem citovaným filmům jsem napsal komentáře.