Brady

Za mě slušných 60%. Film měl výborný nápad, skvělou jiskru a vizuál. Co se týče obsahu, tak tam ve své druhé polovině film poněkud pokulhává. Závěr dobrodružství na ostrově jsem naštěstí bral jako vzdor studentů vůči učiteli, tak mne jeho nelogičnost příliš netrápila. Milostná linka na závěr zase zajímavě naznačila, že učitel je taky jen člověk, a že i navzdory svým znalostem může být v soukromém životě velmi nešťastný. Pokud se na film nedíváte příliš kriticky a máte chuť si jen tak trochu "zafilosofovat", tak je toto celkem zábavná oddychovka. Já jsem se například vždy velmi dobře bavil, když se ve stínu atomového hřibu šel představovat básník. ;-)

Jakožto velký fanoušek Pána prstenů i pana Jacksona jsem bohužel mírně zklamán. Samozřejmě jsem nečekal, že tento film bude lepší než původní trilogie, ale čeho je moc, toho je příliš. To, že se režisér nedržel příliš předlohy (viz patálie s troly), bych mu odpustil. Ale nemohu mu odpustit, že opustil toho krásného "Tolkienovského" ducha, který nás provázel po Středozemi v předchozí trilogii. Pan Jackson se totiž tak moc ukolébal úspěchem (dodávám, že naprosto zaslouženým) předchozích filmů, že svrhl své božstvo (pana Tolkiena) a na jeho místo dosadil sám sebe. A tak se místo prohlubování psychologie postav, čí znalostí o národech Středozemě, kocháme "remake-y" Jacksonových scén (Gandalf vše zachraňuje s východem slunce, Gandalf šeptá můře cosi o orlech, Gandalf čelí strašnému bossovi na velmi úzkém mostě atd.). Takže jedinými okamžiky, kdy jsem přímo pocítil přítomnost pana Tolkiena, byly dvě zpívané písně. Avšak hned poté se vše rozplynulo v jednotvárné cestě nudných postav, které občas běží, občas bojují a občas utrousí infantilní hlášku. Divák pak sleduje hlavní postavu tváří v tvář smrti a je mu to vlastně jedno. "Hmm, možná teď umře. Co je mi ale po tom, vždyť jsem ho vlastně ani neznal." Jaký to je propastný rozdíl oproti vtipnému Gimlimu, elgantnímu Legolasovi, zarputilému Aragornovi, utrápenému Boromirovi či oddanému Samovi. Nakonec nejlepší postavou, která dokáže diváka nejvíce dojmout, je Glum, který jako jediný nepodlehl té čiré komerci a (režiséru navzdory) zůstal stále stejně šílený a rozpolcený. Po skončení promítání tak odchází divák ze sálu a pamatuje si jen úvodní dvacetiminutovku a pak scénu s Glumem. Nabízí se otázka, zda by tedy film nebyl mnohem lepší, kdyby byl zkrácen o polovinu. Nezbývá, než si počkat na Director´s cut a doufat, že tato verze filmu bude mít navzdory zažitým zvyklostem kratší stopáž než původní film. Závěrem chci říci, že je tento film přesto slušně natočený a jako oddychovka na jedno podívání stojí za zhlédnutí. Prostě 60%. Jen si nejsem jist, že na zbylé dva filmy půjdu do kina.

Jasný důkaz, že i skoro dvě dekády stará OVA dokáže být velmi vtipná. :o)