Posledné recenzie (1 376)
Jedna zpívá, druhá ne (1977)
"Jsem žena, jsem svá...." Celý tento film o dvou ženách a jejich přátelství, přetrvávající i delší odloučení, je hodně osobitý. Už jen tím způsobem (ne vždy nelineárního) paralelního vyprávění (na přeskáčku) dvou ženských osudů, ale hlavně asi tím, jak do děje zakomponovává písničky s poměrně feministicky laděnými texty. I samotných životních příbězích Pauline s Suzanne se najde pár docela bizarních momentů (např. když Pauline přesvědčí svého iránského manžela, že když už spolu nemohou/nechtějí žít, že by každý měl mít jedno společní dítě). Co mě asi moc nesedlo, bylo posouvání děje pomocí vypravěčky, ale můj celkový zážitek z filmu je veskrze pozitivní.
Rekonštrukcia (1968)
"Chlapci, nechceme tady žádné vylomeniny. Tento film je hrazen státem." Už samotný nápad chtít natočit filmovou rekonstrukci jednoho incidentu dvou mladíků za dozoru jednoho prokurátora a dvou milicionářů, mi přišel fakt hodně absurdní. Pokud tím chtěl tvůrce poukázat na absurditu rumunského komunistického režimu, tak asi proč ne, ale nijak zvlášť mě to nezasáhlo. Bylo zde pár groteskních scén s trochou humoru ("Jaký je rozdíl mezi člověkem a opicí? Opice nemá občanský průkaz.." :D) Závěr pak přinesl za mě trošku očekávané tragické vyústění. Ale ona pomalá dokumentaristická kamera mi moc nesedla.
Smetana (2024) (TV film)
Nemohu si pomoct, ale Bedřich Smetana si k 200. výročí narození zasloužil důstojnější film. Možná se Marek Najbrt snažil vytvořit obraz Smetany, který by byl blízký současné generaci mladých, ale kde je nějaká dobová atmosféra a autenticita? A kde se autorům filmu vytratila Smetanova hudba? Osobně mě ale asi nejvíce štvala ta vyfabulovaná love story mezi Smetanou a Eliškou Krásnohorskou, je to širá spekulace a za mě dost hloupá. Ale abych jen nekritizoval. Velkou pochvalu si zaslouží Martin Valeš za masky, protože to jak k nerozeznání od českého hudebního génia vypadá Václav Neužil, to je vskutku až neuvěřitelný. Pochvalu si ale zaslouží i sám Václav Neužil, protože nebýt jeho (ale v zásadě i dalších herců), tak bych tomuto snímku ty průměrné tři hvězdičky vážně dát nemohl.
Posledný denníček (56)
Po stopách největšího Čecha aneb má cimrmanovská "jízda"
Nechci říct, že bych byl až do nedávna tvorbu Divadla Járy Cimrmana (DJC) zcela nepolíben. Ale naživo jsem byl u "Cimrmanů" na Žižkově (až do letošního března) jen jednou a z TV záznamu viděl jen asi pět dalších jejich her. Znám pak sice pár všeobecně známých hlášek (např. typu "V Českých Budějovicích by chtěl žít každý", "Té lípy se nevzdám" či "My nesmíme ani naznačovat"), přesto bych se určitě nechtěl označovat za nějakého cimrmanovského znalce či fajnšmekra.
Přesto mě před dvěma měsíci můj tým bojovkářů pro náš letošní tábor přesvědčil, abychom se pokusili ten tábor pojmout poněkud netradičně a to po cimrmanovsku. Tábor bude mít název "Zachraňme Planetu aneb po stopách největšího Čecha" a půjde zde o to vypátrat ekologický patent Járy Cimrmana, který by měl pomoct k vyřešení současných palčivých ekologických problémů (spjatých s globální změnou klimatu - viz odkaz na video zde ). Že byl Cimrman rovněž geniální ekolog přitom může překvapit snad jen toho, kdo ještě třeba neslyšel, co si o "Mistrovi" cvrlikají už i v české nebeské komisi: Jan Hus „A v čem vyniká ten Cimrman?” Karel Havlíček Borovský: „Prej ve všem.” Jan Hus: „A kdo to říká?” Karel Havlíček Borovský: „On.”
Abych jel na náš tábor dobře připraven, rozhodl jsem si během posledního měsíce pustit všechny hry DJC a rovněž je náležitě okomentovat. Tady je můj žebříček hodnocení všech patnácti her:
1. České nebe: Cimrmanův dramatický kšaft
2-4. Posel z Liptákova, Záskok, Dobití severního pólu,
5-8. Akt, Cimrman v říši hudby, Švestka, Dlouhý, široký a krátkozraký
9.- 10. Hospoda Na mýtince, Němý Bobeš aneb Český Tarzan
11.-13. Afrika aneb Češi mezi lidožravci, Lijavec, Blaník,
14.-15. Vražda v salonním coupé, Vyšetřování ztráty třídní knihy
S tím mým hodnocením jistě můžete nesouhlasit, můžete o tom vést spory, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat...😃😃😃
