TwoFace

Oproti prvnímu dílu je ve dvojce Spider-Man mnohem optimističtější, hláškující a zkrátka víc takový, jaký by měl být. Stejně tak i celý film, který díky tomu působí mnohem odlehčeněji a nachází vlastní styl. Bohužel stejně jako v případě jedničky je scénář nic moc a je mnohem roztříštěnější. Kvůli slepenci tří takřka nesouvisejících příběhových linek, které navazují jedna na druhou a žádná nemá tolik prostoru, kolik by potřebovala, ztratí film uprostřed tempo (které najde až v dobrém závěru) a vše tak pokaždé působí jako začátek dalšího dílu. Akce je dost dobrá, hudba taktéž lepší než v jedničce a Electro je dobrý záporák. Po první konfrontaci se Spider-Manem měl ale odejít ze scény a následující hodinu a půl měl pro sebe dostat Green Goblin. Ten totiž dopadl stejně jako Venom ve třetím Raimiho filmu – málo prostoru a úplně promrhaný pro jediný účel. Snaha vybudovat vlastní pavoučí filmové univerzum a celý děj zasadit do větší konspirace se Sony nepovedla, což je celkem škoda, protože třetí film s teasovanou Sinister Six měl velký potenciál. Snad se někdy dočkáme oživení, ale pochybuju.

Temnější a vážnější verze Spider-Mana je pro mě s odstupem času mnohem lepším filmem, než když jsem ho viděl poprvé. Nebudu porovnávat s Raimiho verzí, tato Webbova je jiná, inspirovaná temnějším a realističtějším pojetím superhrdinských filmů po vzoru Nolana. Film se tak kvůli tomu snaží působit dramatičtěji a velkolepěji, než by bylo nutné a upřímně mu to moc nevyšlo. Vadilo mi, že propojení s minulostí Parkerových a zjevný pokus vybudovat širší filmové univerzum v první polovině filmu je v té druhé úplně zapomenuto. Taky bych zvolil jiného záporáka – Lizard zde není vyloženě špatný, k této verzi Spider-Mana by mi ale seděla o něco realističtější a méně CGI postava. Spideyho origin zabírá polovinu filmu a jako začínající hrdina je mnohem vážnější. Andrew Garfield je po letech lepší Peter Parker, než jaký se mi zdál tehdy a jeho chemie s Emmou Stone je vážně skvělá. Peter Parker mi přišel scénáristicky mnohem lépe zvládnutý, než Spider-Man. Ve filmu o maskovaném superhrdinovi mě tak mnohem více bavilo, když je bez masky. No a tak by to asi být nemělo. Pořád jde ale o dobrý film, který baví a dobrou verzi Spider-Mana. Ale nelze se divit, že ne zrovna oblíbenou verzi.

Stejně jako o rok starší Timeless Heroes o Harrisonu Fordovi, a ve stejném stylu, je i Music by John Williams krásnou poctou úžasnému muži a geniálnímu umělci, který změnil svět filmu a dotkl se svým dílem životů milionů lidí po celém světě. Jeho hudbu znají všichni, i když o tom třeba ani neví. John Williams je bezesporu největší a nejlepší skladatel filmové hudby na světě, který se svými slavnými a nezapomenutelnými orchestrálními melodiemi velkým písmem zapsal do historie hudby a filmu. Kéž by tu s námi byl navždy. Bojím se totiž, že až nás jednoho smutného dne nevyhnutelně opustí, časem spolu s ním odejde i velkolepá, čistě orchestrální a „skutečná“ filmová hudba, která díky němu definovala tolik skvělých filmů. Je ale naštěstí naprosto jisté, že jeho úžasná hudební díla tu s námi budou navždy.