lupuscanis

Schanelec ist Gott.

Před smrtí se utíká blbě. __ Film, který má k o dva roky dříve natočeným (a proslulejším) Faces patrně nejblíže. Husbands jsou čistě pánská záležitost, i přes to, že tuhle dominanci přesvědčivě naruší tři londýnské dámy. Faces ukazují kolik slabosti v sobě mají (domněle) mocní mužové tváří v tvář ženám s velkým Ž, Husbands obnažují na kost, že mužové, ať už mocní či (ne)mocní, obklopeni přáteli či v osamění, ženy k tomu, aby se ztratili a znemožnili, neopotřebují. Jenže pro Cassavetese je i ubohost projevem života, který tepe.

Po pohlcujících Faces jsem rychle za sebou viděl (z těch podstatnějších) Woman under the Influence, Killing of the Chinese Bookie, Streams of Love a pak jsem se vrátil k Shadows, s tím, že ostatní budu moci klidně dohnat časem, protože vzájemná rezonance s Cassavetesovou tvorbou sahá tak hluboko, že ji není třeba dále dopovat. __ Problémem dokumentu A Constant Forge je nezvládnutý obdiv k objektu výpovědi. Na něm troskotá vše. Cassavetes chce v divákovi vyvolat pousmání, úsměv převést do křeče a při tom mu nafackovat, vyplivnout jej ze svého filmového světa zpět odkud přišel a zanechat v něm pocit, že mu právě hrubě ublížil někdo, kdo ho miluje. Pochybuji, že autor dokumentu z toho chápe byť jen polovinu.