Pluj tiše, pluj hluboko

Tak mám za sebou první válečnej ponorkovej film (teda myslím, že první, už se v těch válečnejch filmech začínám trochu ztrácet :-)) Nový kapitán přichází na ponorku (oni tomu teda někdy říkají loď) s novými metodami a podivnými rozkazy. A posádka je nasraná, protože furt jenom cvičí, a když je možnost nějaké akce, tak se kapitán zdekuje! Ale on moc dobře ví, co dělá. Protože chce v kanálu Bungo (sektor 7) zlikvidovat japonský torpédoborec Akakaze, který už zničil 4 ponorky, včetně té jeho minulé. A oni vlastně trénujou na čelní zásah. Pak taky při ponoru zapomenou nahoře chlapa. To je mi komunikace, to bych jim asi poděkovala. Akorát mi teda není jasný, jak to, že oni tu loď vidí a ona je ne, i když jsou nad hladinou (že by mimikry? :-)). Taky jsem se dozvěděla, že torpédům se říká úhoř. Tak jsem zase o něco chytřejší! Ale pak to bylo vzrůšu, jak je tam bombardovali z Akakaze a z letadel zároveň a pak pod vodou hloubkovýma náložema. Kdybych tam byla já, tak při mým štěstí dostaneme zásah okamžitě a jdeme pod vodu. A já mám fakt štěstí, jak sviňa, protože po sekačce mi dnes ještě navíc odešlo auto! Ale naštěstí to výjimečně nebyla moje vina :-) Ale taky jsou to kluci fikaný, protože vypustí olej, deky a mrtvý chlapi nad hladinu a dělaj, jakože nic, jakože jsou zlikvidovaný. A já si nemůžu pomoct, ale mě se to zase líbilo! (20.05.2010)

Výborná dvojka Lancaster-Gable v celkom napínavej vojnovej dráme z prostredia mne imponujúcich vojnových lodí či ponoriek. Príbeh dobre odsýpa, napätie je dobre dávkované, no a vojnová akcia patrí medzi to lepšie, čo sa na poli vojnového námorníctva natočilo. Vidno, že na režisérskej stoličke sedel človek na správnom mieste - Wise. Aj keď zub čas sa už na filme podpísal - napr. na tom, keď scény prechádzajú zo štúdiových do exteriérových a naopak. (12.04.2019)

Robert Wise už dělal Strážní loď Sand Pebbles a vzducholoď Hindenburg a dokonce nakoukl i na vesmírnou flotilu ve Star Trek: Film. Takže ponorka pro něj musela být vlastně docela nudnou záležitostí, ačkoli před všemi jmenovanými. Scénárista John Gay má na kontě zase Vzpoura na Bounty, na tu si ale musel 4 roky počkat. Takže je logické, že když to dali tito dva dohromady, přizvali si Hollywoodské herce a zvolili mistrovské napětí, perfektní exteriéry i interiéry, nemohlo to špatně dopadnout. Padesátá léta byla věnována historickým velkofilmům a pak tě válečným. Těch, kde vítězili hlavně Američané bylo pochopitelně více. Ale je zajímavé, že i v tomto se málem posádka vzbouřila a připravila kapitána o funkci. Ten si nakonec respekt a uznání zasloužil. Nedávno jsem viděl jiný válečný film, kde kapitán nakonec od kormidla odstaven byl. Zřejmě byla častá nespokojenost amerických námořníků běžná. (31.10.2022)

Můj první film s Clarkem Gablem. Nedá se říct že bych byl přímo nadšen a možná bych musel chvíli přemýšlet, než bych odpověděl, jestli jsem spokojen. Režisér mnoha známých filmů různých žánrů si zkusil i ponorkové drama. Přestože mám pro tyto filmy slabost a mnohé jim odpustím, tenhle mě zklamal svou prostoduchostí a plytkostí. Chybělo mi víc rafinovanosti, větší napětí a především hutnější klaustrofobická atmosféra. Od Roberta Wiseho jsem čekal lepší zážitek. (04.10.2020)

Američané válečných ,,ponorkových" filmů natočili opravdu hodně, ale tenhle je jedním z nejpovedenějších, skutečná klasika tohoto svérázného subžánru. 50. léta coby ohlasy největšího válečného konfliktu jsou celkem typizovaná, černobílý obraz dává snímku tu správnou patinu, výlučný svět mužů nabízí pevné charaktery, subordinaci, vůli i odhodlání. Ústřední dvojice Clark Gable a Burt Lancaster má tu správnou chlapskou chemii, přičemž poručík Jim Bledsoe se mi zdál více sympatičtější, svou roli ale možná sehrál český dabing. Celkem povedené byly i trikové scény, těch pár z dnešního pohledu úsměvných zpětných projekcí se dá s přivřením oka bez újmy na vyznění přejít. Pluj tiše, pluj hluboko je filmem, ke kterému se vyplatí čas od času se nostalgicky vrátit... (14.05.2011)