Hnus

Podobne ako v Rosemary's Baby, aj tu vytvára Roman Polanski pocit stiesnenosti a paranoje na ploche jedného bytu. Tentoraz dokonca ešte minimalistickejšími prostriedkami: čiernobiely obraz, takmer žiadna hudba a iba jedna protagonistka. A hoci sa mu to vďaka režijným nápadom a skvelej Catherine Deneuve darí vrchovate, zároveň trochu odháňa chladne didaktickým hávom, typickým pre jeho rannú tvorbu (napríklad Cul-de-sac). Rosemary's Baby bol emocionálnejší, čo mne osobne vyhovuje viac. (28.08.2004)

Zlatý Medvěd - výběr (22.12.2005)

Z nějakého důvodu jsem si během velmi sugestivního závěru představoval, jak by celá záležitost vyzněla coby televizní reportáž o hrůzném nálezu v jednom panelovém bytě. Jak by byl vykreslen vrah, jak oběti, zda-li by vůbec někoho zajímaly příčiny. Těm je věnováno předchozích devadesát tíživých filmových minut, zahrnujících asi třikrát znásilnění Catherine Deneuve a minimálně jednou Catherine Deneuve procházející v zombie modu Londýnem. Ale ačkoliv (nebo právě proto), že jsem se během nich cítil jako hlavní hrdinka – jako paranoik trpící klaustrofobií, kterému začíná jít na mozek „duševní“ uvěznění mezi čtyřmi stěnami –, nebyl jsem schopen uniknout. Netuším, jestli má jít o výzvu ke zmagoření, nebo naopak o varování před ním, či pouze o atmosférické nahlédnutí do hlavy pacientky, která utekla z pohovky doktora Freuda, psychárna je to každopádně vydařená. 80% Zajímavé komentáře: Jeanne, venus, Jordan, lupuscanis (16.06.2009)

Filmové rozklady osobnosti mě občas zaujmou, občas vůbec ne. Repulsion se to povedlo tak nějak napůl. Místy je tento Polanskiho snímek opravdu působivý a znepokojivý, větší část stopáže mě ale příliš moc povedená nepřišla. Výkon hlavní hrdinky je přinejmenším pochybný, nepodařilo se mi dostatečně se do ní vcítit. 6/10 Horror movie of the Year (26.01.2011)

Pro silné nervy (13.03.2003)

║Rozpočet $300,000║ Tento vlečúci sa dej som nedokázal dopozerať, bolo to len premávanie sa z miesta na miesto bez nejaké efektu čo by mohol nejak viac upútať. /40%/ (22.10.2008)

Místy neskutečně dusné, tíživé a sugestivní. Trik přenést do zpočátku racionálně fungujícího světa výlevy choré mysli hlavní hrdinky funguje výborně a vytváří podobnou ničivou nejistotu jako Kubrickovo Osvícení. Nicméně občasné skluzy k samoúčelnosti a dojem přehnanosti trochu umenšují dopad komorního horroru. Za vynikající bych označil souhru vizuálu se zvukovou stopou a především herecký výkon Catherine Deneuve, jejíž skelný výraz je snad tím nejděsivnější, co Hnus nabízí. Každopádně se ze strany Polanského jedná o velmi zdařilý pokus propojit psychologický film s horrorovým úděsem. (08.09.2008)

Poprvé a doufám i naposledy, co jsem já a Roman Polanski šli každým úplně jinou ulicí v úplně jiném městě na úplně jiné planetě. Chápu, co Roman chtěl říct (byt, společnost, uzavřenost, paranoia, atd.), ale mě to oslovilo tím špatným způsobem. Tentokrát... (08.07.2007)

Ta manikérka je nějaká divná. A není to jenom tím, že si kávu sladí šesti cukry. Uhrančivě natočená komorní znepokojivá nuda; což není v tomto případě nutně zápor. (27.12.2012)

Ta holka to nemá v hlavě v pořádku. Nikdo neumí točit tak znepokojující filmy jako Polanski. Finální zoom rodinné fotografie ve mě opravdu vyvolal strach. (08.08.2012)

Unikum Hnusu spočívá v tom, že neexperimentuje s formou, nýbrž se sdělením, protože Polanski si je snad více než kdokoliv jiný vědom toho, že význam uměleckého díla hodnotíme podle toho, jak pomohlo progresivnímu společenskému vývoji. Styčný bod mezi experimentem v přírodních vědách a mezi experimentem v umění je nepochybně v jeho velikém společenském dosahu a ve vysoké odpovědnosti, s níž tvůrce k dílu přistupuje. Nikoliv ve formálních kvalitách, jak se domnívali někteří experimentátoři minulosti, kteří sice pronášeli odvážná a sebevědomá slova v teorii, ale v praxi se touha po tvůrčím činu rozmělňovala na drobné grešličky a heslem experimentu se často kryla tvůrčí neschopnost. Nejednou se experimentem omlouval nedonošený tvar a místo odvážných uměleckých činů se objevovala předčasně narozená nedochůdčata režisérských mláďat nebo šarlatánů, prohlašovaná s podivuhodnou odvahou za podniky „avantgardního“ umění. Nastal typický případ inflace, kdy mince ztrácí hodnotu a kdy ze situace těží paraziti a spekulanti. Kdejaký mladíček kladl si ambice objevovat nový svět a domníval se, že bojuje proti šosáctví, ve skutečnosti však právě šosáctví sloužil - protože nejlepší obranou zpátečníků bylo vylámat experimentálnímu umění zuby tím, že se stlačoval umělecký experiment na oblast pouze formální. Tak přestával být umělecký experiment nebezpečným a měnil se v pravý opak; šosácky chápaný „experiment“ nepomáhal kupředu progresivním silám, ale stlačoval umění na záležitost formální, a tím je odváděl od skutečnosti. Proto zvolil Polanski závažné téma, jež odvádí diváka od stylu k samotnému sdělení; odpovídají tomu i naturalistické scény (vraždy), jež na rozdíl od hitchcockovského konstruktivistického střihu pracují výhradně se záběrem. A stejně jako si Godard v 60. letech opakovaně dovoloval jistý impertinentní žertík a do sexuální ikony Belmonda nechával prostupovat intelektuála v krizi, i krásku Catherine Deneuve zastihl film v prekérní situaci, jež možná neodpovídá pravděpodobnosti, ale podtrhává nosnou, do postavy Catherine vepsanou látku. (31.03.2009)

Když musíte zkrášlovat obličeje hnusných babizen, dělník na ulici na vás má oplzlé poznámky, bydlíte se svojí nepříjemnou sestrou, která si každou noc vodí do bytu přítele a ještě k tomu jste osamělá, je možné že vás přepadne pocit hnusu.... (09.02.2006)

Vím, co chtěl Polanski natočit, ale IMHO se mu to úplně nepovedlo. Mohl z toho vytěžit mnohem, mnohem více. Nemohl jsem se ubránit nudě. Hodně mi to připomínalo geniální film D. Lynche Mazací hlavu, ale bohužel Hnus tomuhle filmu nesahá ani po kotníky. Po skvělém Noži ve vodě, celkem zklamání. (05.09.2008)

„Všetky panny sú rovnaké.“ Dobrí režiséri potrebujú kvalitný scenár a krásne herečky dobrých režisérov. HNUS (1965) je prvým filmom Romana Polańského (NÔŽ VO VODE) v angličtine. Režisér ho stvoril predovšetkým kvôli prípadnému komerčnému úspechu, vďaka ktorému by si mohol v budúcnosti dovoliť financovať osobitejšie filmy. SLEPÚ ULIČKU napríklad. Tá vznikla rok po HNUSE a v titulnej úlohe mala Françoise Gorléacovú, mimochodom sestru úchvatnej Catherine Deneuveovou z HNUSU (ktorej HNUS zabezpečil „vážnejšie“ herecké ponuky). To, čo s ňou zvrátený Polański v HNUSE predvádza, hypnotizuje a fascinuje. Desivo prezentovaná osamelosť uprostred davu. (25.10.2008)

Vskutku mistrovský sugestivní halucinogen v téměř hororové studii ženské úzkosti. Samotný úvod v detailu Carolininy oční panenky je originální podobně jako třeba u Hitchova Vertiga s rotujícími spirálami..V hlavní roli psychicky labilní, šílená a osamělá paranoička ale jinak vynikající a hlavně krásná Catherine Deneuve, její ponurý byt který obývá společně se svou sestrou Helen (Yvonne Furneaux) obě jak už to bývá naprosto povahě rozdílné..Ten konec filmu kdy divák vidí Carol na konci duševních a tělesných sil totálně paralyzovanou je vážně hodně silný..Člověk-divák mezitím nerozeznává vůbec nic, skoro se neorientuje ale co se týká pořádných šoků tak ty tu dostává hojně..Kontrasty světel a stínů, akustické šoky, scény téměř beze zvuku, šoky vizuální-telefon, zvonek atd. Vyzdvihl bych především bravurní kameru šikovně vedenou na hlavní hrdinku (která diváka vztahuje přímo do pokřivené mysli mladé dívky) tak aby i nám tedy divákovi přinášela svůj hnus a samotu...Nechtěl bych pracovat a nebo se setkat s takovýma to lidmi a co jich v naší společnosti je, je to choroba...Komentář zde jako 9. v pořadí. (09.05.2006)

Je mladá a hezká, ale jako duševně nemocná, osamělá a ztrápená zůstane sama doma. Tak předně mi to přišlo jako dobrý Polanskiho tréning na ROSEMARY’s BABY. Ta izolovanost a do ticha se nesoucí zvuky - bzučení much na tlejícím králičím mase, tikání hodin, odkápávání vody, hra na klavír a hlasy z jiných bytu v domě… to vše jako dobrý základ. Ale přesto ta atmosféra působila jaksi nedotaženě a nestále a celý film vyšel jako taková marná snaha o přesvědčivé psycho. Pocit zhnusení - minimální. Možná to úplně nedopadlo i díky obsazení a výkonu hlavní hrdinky, které jsem to úplně nevěřil a která jako "hezká tvářička" nevyužila úplného potenciálu své role. A úvod sice uvádí do obrazu, ale jinak je nepříjemně přetažený. Tak bohužel, přes nesporné kvality tu je příliš závažných chyb na kráse. (24.12.2010)

Výtečný snímek o důkladném psychologickém rozpadu osobnosti. Mladá Carol není schopná únést tlak, který přinaší milenecký život a když její sestra odjede na výlet do Itálie a ona se octne sama doma, její trauma začne pomalu, ale úspěšně nabírat na obrátkách. Mladý Polanski točil na výbornou! (03.09.2011)

Vizuálně vynikající, dějově zajímavé. Takže záleží jen na tom, jak člověk přijme to tempo, které je... ne... zrovna... rychlé... Já to vzal jako "součást hry", i když ideální to určitě není. (21.02.2013)

No jó, zase jeden "kultovní" film od slavnýho režiséra, kterej se nachází na seznamu 1001 filmů, který musíte vidět, než umřete. A já opět vůbec nechápu, kde film nabral takový hodnocení. Skoro celou dobu čumim na to, jak Catherine Deneuve chodí po ulici, případně sedí doma s nepřítomnym výrazem a do toho tikaj hodiny. Tuhle pohodičku občas akorát naruší nějaká prasklá zeď nebo zvonící telefon. No to byl fakt dechberoucí filmovej zážitek. Ke konci teda hlavní hrdince definitivně rupne v bedně a jakž takž se dá mluvit i o nějaký atmosféře a je tam jedna celkem dobrá scéna s břitvou. Žádný depresivní stavy nebo pocity hnusu film ve mně nevyvolal. Měl jsem akorát pocit zbtyečně promrhanýho času. Asi sestavim seznam 1001 filmů, u kterejch jsem málem umřel nudou... (25.10.2011)

Velmi atmosférický film, ve kterém Polanski pomocí zdařilé práce s kamerou, hudbou a střihem dokázal velmi sugestivně znázornit pocity mladé zakřiknuté dívky, která ve svém prázdném bytě zvolna propadá šílenství. (20.12.2004)