Réžia:
Wolfgang PetersenScenár:
Wolfgang PetersenKamera:
Jost VacanoHudba:
Klaus DoldingerHrajú:
Jürgen Prochnow, Herbert Grönemeyer, Klaus Wennemann, Hubertus Bengsch, Martin Semmelrogge, Bernd Tauber, Erwin Leder, Martin May, Heinz Hoenig (viac)Obsahy(1)
Slavný válečný film Wolfganga Petersena z roku 1981 vypráví o mladých mužích, často ještě chlapcích, kteří byli svedeni nacistickou propagandou a zlákáni zázrakem techniky. Do boje je často vedla chlapecká touha po dobrodružství. Skutečná realita je ale zaskočila. Na moři musí čelit krutým silám přírody a bojovat s neviditelným nepřítelem. Řada z nich je bez zkušeností. Zažívají hrůzy války, samotu a zoufalství. Jejich možnosti jsou děsivé: buď se vynoří bez škrábnutí, nebo zemřou. Pod hladinou moře nemají zranění šanci. Za II. světové války se ze 40 000 mužů bojujících na palubách německých ponorek vrátilo zpět pouhých 10 000. (Česká televize)
(viac)Videá (2)
Recenzie (612)
Jako o protiválečném filmu bych se o tomto skvostu nikdy nevyjádřil! Jako o humánním spíš. Podle mě se však jedná "pouze" o neskutečně realistický válečný film, který má samozřejmě vzdát hold obecné lidské síle, boji o život a neskutečné vůli, avšak spíše podprahově také přináší opožděné, ale tolik potřebné, poděkování a ocenění služeb všech příslušníků wehrmachtu, na nějž bylo Německo tak hrdé. Vybral si pro tento účel jednu z nejnebezpečnějších, nepříliš vděčných úloh německých vojáků - statečné ponorkáře. Je zajímavé, ale vcelku pochopitelné, jak se film úzkostlivě vyhýbá nacistickým symbolům. Dokonce i německá námořní vlajka se tu mihne jen párkrát a hákový kříž, abys pohledal. Hajluje se tu jen jednou a ještě tak činí ti, kteří se pouze ulévají v bezpečném neutrálním přístavu, a pro filmové hrdiny jsou minimálně podezřelými elementy. A vzpomeňte si, jak jsou u amerických či britských filmařů nacistické symboly i pozdrav nadužívané - a to i u takových rodinných týpků, jakým je Spielberg. Jeden jasný nácek se v roli důstojníka i objeví a je sympatické, jak je v nejvypjatějších momentech na gibraltarském dně vtažen do posádky a na jeho dosud pečlivě udržované bradě se leskne mírné strniště. Je tu propráno i pár kontroverznějších témat - viz. problém francouzského děvčete německého námořníka. Každopádně takovýto snímek z druhé strany velmi dlouho citelně chyběl. ()
Tak bohužel tahle Lacova srdcovka pro mě srdcovkou nikdy nebude. Jako rozhodně uznávám, že v mnoha aspektech je to špičkový film ať už po stránce výpravy nebo opravdu místy neuvěřitelně stísněné klaustrofobní atmosféry, ale ta délka to zabíjí. Na repete viděna režisérská verze a přišla mi nekonečná a narozdíl od někoho bych si dokázal představit i tu kinoverzi a tu hodinu bych v pohodě zvládnul vystřihnout. Tak jako tak kvalitní záležitost a pro některé lidi klasika, ale tak úplně jsem si k ní cestu nikdy nenašel.60% ()
Dokonalý příklad, že dobrý film neznamená automaticky hollywoodský nablýskaný videoklip. Střízlivý, tichý, velmi velmi charismatický... Důrazně doporučuji němčinu právě pro ten civilní (divný výraz u filmu z války) projev a autentičnost. A ano, tak jak jsem psal - je to pro mě mnohem víc film z války, než válečný... ()
Poprvé v životě jsem zažil klaustrofobii a pravou ponorkovou nemoc. Celých 216 jsem tam byl přímo s nimi a bál se o život, když ponorka kvičela a šroubly lítaly kolem hlav. Když se nademnou proháněl torpedoborec a pouštěl pumy. Nemohl jsem dýchat, nemohl jsem mluvit. Dal bych pět, ale poslouchat tři hodiny německou posádku v anglickém znění, to nebylo to pravé ořechové... ()
Možná se dopustím kinematografického rouhání, ale dovolil bych si Ponorce, této monumentální podívané, cosi vytknout. A sice nedostatek akčních scén. Děj se soustředí na vykreslení napjaté atmosféry během křižování moří pod válečnou hladinou, čehož bylo dosaženo brilantním způsobem. O tom žádná, ani v nejmenším. Ale při tak dlouhé metráži (viděl jsem Director´s cut) bych si uměl představit větší prostor pro samotnou bojovou akci. Ne, že bych byl německým fandou, vlastně bylo příjemné pozorovat, kterak dostávají na frak. Ale, rozumíme si, ne? Pokud však pominu tuto moji osobní malichernost, jde o fantastické veledílo, z těch věnovaných ponorkám zcela jistě nejlepší, jaké kdy mé oko uzřelo. Abyste o mně ale neměli špatné mínění a nepsali mi do pošty, že jsem nepochopil podstatu filmu, zmíním pro jistotu, že Ponorka je více než o válce nebo boji o samotných válečnících. O jejich světě smrsknutém do hromady železa a ocele (nebo z čeho všeho se ty obrovské mrchy tenkrát vyráběly). Pro hnidopichy; nechybí ani třešnička na dortu, již tvoří hudba Klause Doldingera. ()
Galéria (101)
Fotka © Bavaria Film International
Zaujímavosti (52)
- Natáčení trvalo celý rok, protože Wolfgang Petersen paralelně točil i několikahodinovou verzi pro televizi. (DZOUKR)
- Vnútrajšok lode je dokonalou kópiou zachovalej ponorky “Posledný pán siedmych morí“ z tohto obdobia, ktorá sa nachádza v Chicagu. Tvorcovia filmu odišli do Chicaga, kde skopírovali každý detail a vytvorili tak dokonalú kópiu. (pravo)
- Aby Wolfgang Petersen udržel v hercích pocit stísněnosti, natáčel v podmínkách skutečné ponorky. (HellFire)
Reklama