Mission: Impossible - Fallout

Hutný špionážní akčňák s parádně fyzickými akčními scénami, jehož nolanovské psychologizování a fatálnost (kombinovaná s nadhledem) ale přece jen působí dost vychtěně. Navíc to nejzajímavější, co se tu stane, se vzápětí vždy ukáže být jen představou Ethana Hunta nebo boudou... A taky jsou jednotlivé díly jako přes kopírák - Tom si zaběhá, Tom si zaskáče z výšky, Tom se projede na motorce, Tom s týmem na poslední chvíli zneškodní atomovku (a na znamení toho z ní legračně vypadne plutoniová kulička jako z brněnského orloje)... A volil bych i exotičtější lokace než Londýn a Paříž, které jsou v každém druhém blockbusteru a v úplně každém špionážním filmu. Po vlažnějším rozjezdu ale příběh nabere brutální spád a nedává prostor pro odskok na záchod, záporáci jsou dobří a akčních scén je požehnaně a berou dech (za mě je nej bitka na záchodech, HALO skok naopak zklamal). Bavilo mě to o level víc než přeceňovaná pětka a je to první letošní kinofilm, který se u mě vyšplhal na čtyři hvězdičky. (05.08.2018)

McQuarrie je prostě jinde. Hezky nastavené zrcadlo všem těm CGI chujovinám od Marvelu, ve kterých se digitální obluda mlátí s digitálním hrdinů v digitální krajině. Fallout místo toho nabízí "real thrills and real fun" a výsledkem je kulervoucí napínák, který je výbornou sólovkou, famózním sequelem a v zásadě geniálním (potenciálním) zakončením série, od které ale logicky chceme ještě mnohem víc. Říká se, že v nejlepším by se mělo přestat, já říkám, kálet na to a rychle hrnout aspoň ještě jednu trilogii, dokud Cruiseovi drží kosti. (03.08.2018)

Dlouho jsem neviděl tak působivou a efektní scénu jako seskok nad Paříží. Vlastně si nevybavuji film, u kterého jsem měl akutní potřebu přerušit sledování, scénu si přetočit a vidět ji 3x. Dlouho jsem rovněž neslyšel tak kvalitní hudbu doplňující skvělé akční scény. Naposledy mě podobně audiovizuálně dokázal nadchnout jen Mad Max. Série je mi úplně ukradená, poslední dva díly jsem viděl a nestály mi ani za to, abych je sem přišel ohodnotit. To, co tvůrci předvedli v tomto pokračováním je ale úplně jiná liga než všechny předešlé díly. Od první do poslední minuty jedna nepřetržitá akce za druhou, u kterých člověk osolí hlasitost do sluchátek na maximum a jen tupě zírá a užívá si tu jízdu. Lepší definici akčního filmu snad ani nalézt nelze. Samozřejmě je to opět za vlasy přitažené špionážní fantasy, které má s fyzikálními zákony Země problémy jako každý akční film, ale když člověk vypne mozek, zaručeně nebude litovat. 90 % (15.09.2018)

Má to snad úplně všechno! Plutónium, Ajfelovku, bandu třípísmenných agentur, dvojité agenty, trojité agenty, jasné zmrdy, skryté zmrdy, Kašmír, sexy špionku, hnusnou špionku, výpravu jako kráva, tisíc statických i pohyblivých kamer a samozřejmě trpaslíky, ale … Představte si, že na vás jednoho večera začne z druhé strany baru pomrkávat totální kunda. Vysoustružená jako z masturbačního katalogu plnými rty vykrouženými do lascivního O pomalu vysrkává z oliv ančovičky, sem tam si objedná banán, který si bez kousání zasune do jícnu a polkne, přičemž vás s lačně přimhouřenýma očima fixuje pohledem, občas si špičkou jazyka olízne nos a její zrychleně se vzdouvající 95D jakoby se každou chvíli chystaly samovolně vyklouznout z přecpaného dekoltu. Pro jistotu se ohlédnete, jestli za vámi náhodou nestojí nějaký podměrečný, urputně dobarvovaný a chirurgicky z posledních sil udržovaný obstarožní sájentolog, a když se přesvědčíte, že tomu tak není, kvapně koupíte dva Kedlubnové bollsy a rozhodnut risknout, že se ráno neprobudíte s ukousnutou hlavou a uzlem na čuráku, se to vydáte prozkoumat zblízka. Pak však po jejím hysterickou dickcí proneseném půlhodinovém monologu o nutnosti zastavit globální oteplování a zachránit všechny mouchami obsypané africké děti s hrůzou zjistíte, že je úplně blbá, z huby ji smrdí tak, že v okruhu dvou metrů padají k zemi blijící masařky, a navíc si při svém zaníceném vyprávění co pět minut nahlas bublavě usrala. A tak se raději se svým pepermintovým likérem vrátíte zpět na svou stranu baru, ještě chvíli se pokocháte pohledem na to výstavní zpracování, snažíc se zapomenout na všechny ty „bonusy“, načež se otráveně odeberete domů pustit si péčko. Po dokonalé, hutné a inventivní Imposibilní pětce Kryštofovi evidentně zřídly spermie, nicméně rozjetá mašinka Tomáš urputně tlačila na poslední předdůchodové promo, a tak prostě jen zoufale naházel do generátoru nenápaditých, tisíckrát omletých klišovitých pičovin „špionáž, agenti, akce, jaderný, pár tupých zvratů, auta, motorky, vrtulníky, hodně cestovat a Gimli“. Ovšem následně vyplivnutého Bonda z Ereboru, který si názvem i scénářem říká o Folaut, naprosto fantasticky natočil, což je třeba ocenit alespoň dvěma hvězdami. A ta třetí je za ty noční můry, které musel během natáčení zažívat chudák Supergej. To bylo co půl hodiny: „STOP!!! No tak, pane Clavin, zase se zapomínáte! Pokrčte se v kolenou a pořádně nahrbte, ať vedle vás Tomík i v těch vycpaných botách na podpatcích nevypadá, jako by zabloudil v jahodách, a že byste ho i stojícího na špičkách zabil jen tím, kdybyste se pečlivě nedíval, kam šlapete … „ (03.08.2018)

Šestka má jeden jediný problém; přichází po dokonalé pětce. A tak se jí, bohužel, snaží trumfnout klasickým způsobem všech hollywoodských pokračování "všeho více, přepáleněji, se starými známými a jde o osud světa". Výsledkem je mnohem přímočarejší (no dobře, tupější) scénář, který tentokrát slouží pouze jako pojítko, proč nechat Toma dvě a půl hodiny skákat po londýnských střechách, jezdit dvoukilem v protisměru Paříží či viset stovky metrů nad kašmírskými horami. Ty tam je sympaticky špionážně konverzační přechcávací finále minulé části, tady se hraje o atomovky, přestřihávání barevných drátků a setiny vteřin. Tolik k výtkám. Jinak není o čem; mrtě adrenalinová neustále (ale jakože fakt neustále) gradovaná různorodá akce založená na přehlednosti, choreografii a kaskadérech. Tentokrát je to tedy "pouze" fenomenální velkorozpočtový poctivý akčňák a tuctový špionážní snímek. Minule se ta symbióza povedla. Tentokrát nikoli. I tak je z toho však zcela nepopiratelně žánrová kinoudálost roku, ne že ne. (31.07.2018)