Altman

X (04.01.2024)

Ten nejstandardnější dokumentární portrét, jehož leitmotivem je hledání odpovědi na otázku, co znamená adjektivum „altmanovský“. Jednovětné definice z úst Altmanových spolupracovníků přijdou vhod novinářům, kteří někdy budou psát režisérův profil (zamlouvám si „Showing Americans who we are“ od Keita Carradinea). Jinak film není informačně o moc přínosnější než Wikipedie, ale zase se mu daří souvisle a bez dlouhého prodlévání u několika vyvolených snímků pokrýt celou Altmanovu kariéru od televizních začátků, přes komerční a umělecké fiasko s Pepkem námořníkem (částečně svedené na nepřízeň počasí), po obtížné shánění peněz na Gosford Park. Vzhledem k tomu, že slovo patří zejména Altmanovi a jeho blízkým, nepřekvapí, že je vykreslen jako vizionářský tvůrce a v zásadě bezchybný sympaťák, který sice na vrcholu své kariéry upřednostňoval rodinu filmovou před rodinou skutečnou, ale té to v závěru života vynahradil. Svižné tempo, udržované standardní kombinací mluvících hlav a záběrů z rodinných videí a z natáčení (častěji než přímo z filmů), zvolní až v poslední třetině, podobně unavené jako byl na sklonku života Altman sám. Z amerických kritiků je tradičně obsáhleji citována pouze Pauline Kael, jinak se snaha popsat Altmanův styl omezuje na vyzdvihování dílčích znaků (pozorovatelský realismus, překrývající se dialogy, „casual“ vyprávění) bez snahy o zpřehledňující shrnutí. Na uvedení do kin to není, ale jako bonus na DVD, který vás přiměje připomenout si některé režisérovy filmy (brzy se asi znovu podívám na Dlouhé loučení a Prostřihy), poslouží dobře. 65% (08.05.2015)