Haikjú!!

[1. série] Jedním slovem skvělý. Konečně, po těch tunách sportovních anime (povězte, jaký sport v anime nebyl probrán a to ne jen jednou?) tu máme naservírovanou balancovanou porci napětí, přirozeného růstu postav, žádných superschopností, vtipu a vůbec velmi dobrý popis pravidel a prostředí daného sportu. Zpočátku Haikyu!! jede v klidnějších vodách plného vysvětlování a pokládání základů hlavně ústřední dvojky, ale není to vzácně nikterak nudný, moc klišoidní a hlavně to definuje jejich chování vůči druhému v pozdější fázi, což je velmi důležitá podstata děje. Velká pochvala navíc patří scénáři: Postavy jsou postaveny i před prohry (jaké osvěžení, že z nich nejsou terminátoři hned od začátku + tým je upřednostňován před posilováním vlastností pár charakterů) a vše se veze na skvělé gradaci s blížícím se koncem. Jo, vadí mi to hrozně často se vyskytující se řvaní a křikot, nicméně to asi celkově pomáhá k navyšování napětí, které je mistrné. Co mi tu chybí je hlubší ženský element: Holky tu jsou úplně na druhé kolejei a čekal bych, že někde by tam mohl být nějaký románek a vůbec, všiml si někdo nějakýho rodiče někde? Kouč mi taky přišel částečně zbytečný (nějaká taktika někdo?), natož mistr senpai vedoucí mužstva (sedím a koukám), ale celkově je to skvělá a hlavně napínavá podívaná s výtečnou kresbou a atmosférou, která se těžko hledá. Těsně nedosažených 5* (14.12.2016)

Kdo by to řekl, že mě nakonec za srdíčko chytne i sportovní anime. Pomalejší rozjezd, ale zápasy všechny do jednoho výborně gradované a napínavé, bez jakýchkoliv nerealistických schopností nebo power-upů a vedle toho zcela přirozený vývoj a důraz na charaktery. Závěr 1. sezony úžasně emotivní a velmi se mi líbil díl (nebo to byly 2 díly), který byl pojat z pohledu slabších týmů než je Karasuno. Podle mě právě tento rozsah, žádná černobílá a hlavně žádní šonen padouši je to, co dělá tento seriál tak skvělým. Škoda jen, že 2. sezona je o něco slabší, neboť se zase rozjíždí příliš pomalu a tentokrát tam nejsou ani nějaké zajímavé zápasy. Pro uvěřitelný vývoj postav to ale funkci určitě má. A druhá polovina sezony je už znovu adrenalinová a volejbalová smršť. (21.09.2016)

Haikjú mě neuvěřitelně nadchl takovým tím pocitem, že si člověk řekne. "Tak! Tohle je přesně ten typ sportovního seriálu, kde i když se to nezdá, tak si u komplu člověk ohlodá nehty na nohou, sežere tunu Bohemek, a nedokáže zastavit, aby si odskočil! Ne fakt nekecám! Tenhle seriál je unikátní v tom, že divák se u toho dostane tak jako v normálním reálném zápase. Týmy a hráči jsou neuvěřitelně známí a člověk se s nimi rychle ztotožní a oblíbí si je. Není takový to, že Hinatův tým bude porážet nějaký random frajery neeee. Tady třeba celá série se zaměřuje na jeden konkrétní silný tým, kde jsou klíčoví hráči a je to úžasně vyrovnaný, takže člověk si prostě neřekne: "Joooo tak tenhle tým vyhraje, to je jasný. Tady se fandí do poslední kapky!" Každý tým má v zásadě nějaké výhody, nevýhody, ať je to hráčem, který umí smečovat, hráčem, který je levák, hráčem, který je obří, hráčem, kterému je všechno upí*i a i tak svou předvídavostí udrží tým, a nebo hráčem, který prudí protihráčem otrlými hláškami. V tomhle seriálu jsou úžasné flashbacky a průběhy všech postav, jak se dostávají do týmu, ve hře zábavné faily, šokující momenty, vtipné situace a někdy to sprosté slovo, ale hlavně YOŠA!! střelený volejbal, za který by se nestydělo i na olympiádě. Díky tomuto seriálu jsem si koupil tričko s potiskem. (29.07.2024)

Přesně mířená dělovka mezi oči všem těm, kteří jsou přesvědčeni, že sportovní anime nejsou nic pro ně a vyhýbají se jim jak čeští voliči volbám do Senátu. Haikjú!! je sportovní anime, ale není to anime o sportu. Ne tedy primárně. Volejbalové tréninky, turnaje a zápasy zde vytvářejí jen příběhový rámec, respektive pozadí, na němž se odehrává to hlavní, oč tu jde – a to je vývoj perfektně napsaných postav a interakce mezi nimi. Ač je zde sice přítomen někdo, koho by šlo označit za hlavní postavu, tlačí se hned v závěsu mnoho dalších postav, z nichž nikdo není upozaděn a každý z nich je vykreslen co nejrealističtěji a co do největší hloubky. Děj Haikjú!! představuje především střet různých motivací, překonávání vzájemných rozdílů a nevraživosti, nacházení společných vlastností a hledání stále nových možností ke zlepšení spolupráce v týmu. Tvůrci nechávají hrdiny vyhrávat i prohrávat, kategorizování na hodné a zlé si hned od prvopočátku odpouštějí a dění, které vidíme na obrazovce, překračuje hranice sportu a dá se zevšeobecnit na jakoukoli skupinku lidí, kteří se snaží něčeho společně dosáhnout a v prvé řadě se o to snaží tím, že se pokouší změnit oni sami. Do popředí zde tak vystupuje především realističnost, takže se ani v samotných zápasech nemusíte bát žádných exhibicí nadlidských schopností a technik s překomplikovanými, směšnými názvy, jak bývá někdy v žánru zvykem. Vše výše zmiňované je ještě okořeněno příjemnou dávkou humoru a napínavými zápasy, které vás nenechají vydechnout, povedenou hudbou, sympatickou kresbou i plynulou animací – a o hodnocení není pochyb. Ač si i ostatní řady drží vysokou kvalitu, považuji právě první řadu za tu nejzdařilejší kvůli tomu, že je zde nejvíce prostoru pro to, v čem tkví působivost tohoto anime – a tím je již zmiňovaný vývoj postav a budování vztahů mezi nimi. Patříte-li tedy mezi ty, kteří se na sportovní anime dívají skrze prsty, doporučuji zříti Haikjú!! jakožto výborný způsob prozření. (09.07.2019)

Má to přesně to, co chcete, aby sportovní anime měla – napětí, pot, krev, slzy, snahu se neustále překonávat a skvělý tým. V ničem to tedy žánrově nevybočuje, pokud nepočítáme, že chlapci hrají volejbal a poměrně brzy se z nich utvoří hezky fungující tým. Při sledování si člověk říká, že je škoda, že už není na střední, protože by hrozně chtěl takhle sportovat, dávat do toho maximum a vytvářet si se spoluhráči silná pouta. Seriál je to skvěle naspeedovaný a nepopohání ho jen volejbalový míč, ale i charaktery postav, které se skvěle doplňují. Zároveň je s nimi i sranda a člověku je z celého týmu mile. Na druhou stranu mě zase tolik nezaujaly zápasy. Jistě, občas to bylo napínavé a já byla zvědavá, s čím ještě přijdou, ale nebyla jsem jako na trní a přestože jsem jim přála, aby vyhráli, zase jsem to úplně neprožívala. Zápasy mě nedokázaly zcela pohltit. Přesto určitě velmi dobře koukatelné sportovní anime, které nezanechá pachuť. (23.04.2019)