Opojení mocí

Opojení mocí patří k filmům, který upoutá vaši pozornost ani ne tak zpracováním, jako vybraným tématem vyprávění. Na můj vkus byl záběr příliš povrchní. Krom několika světlých okamžiků, kdy se nám naskytne odhalení konkrétních postupů při obcházení zákonů pro běžné smrtelníky, mi film nenabídl nic jiného, než jen další ujištění v tom, že to všude funguje jako ve školce: Pokud má jeden za kamaráda toho nejsilnějšího, hned má všechny procházky jednodušší. (03.02.2009)

Soudkyně: „Jsi naivní, synovče. Na obou stranách je spousta špíny.“ - Nic výstižnějšího mě momentálně nenapadá. Snažím se jen přijít na to, proč mně příběh celou dobu připadal jako pouhá fikce, která nikam nepatří … Filmy jsou přece od toho, aby vzbuzovaly zdání opravdovosti. Nenašla jsem nic konkrétního, proti čemu bych měla mít výhrady, ale protože se nedostavil žádný hlubší dojem, nemohu dát víc než 3*. (04.02.2009)

Ten film chtěl upozornit na jisté nekalosti na těch nejvyšších místech, ale mám takový dojem, že jestli ho viděli ti, o nichž měl být, tak se jen shovívavě usmáli Chabrolově naivitě, zapálili si doutník a nalili sklenku armagnacu, aby se po chvíli zase pustili do dalšího kšeftu. Kdyby hlavní roli nezahrála výborným způsobem Isabelle Huppert, nebylo by ani na co koukat. Jen díky ní je to film, který i přes svou obsahovou mělkost, upoutá divákovu pozornost. (08.05.2009)

Opojení mocí je Chabrolovým politickým pamfletem s karikaturní nezdvořilostí vůči establishmentu. Stylizující romantický idealismus vede lítý boj proti zavedenému zkorumpovanému prostředí zpupnosti moci, Claude Chabrol přizpůsobil příběh z korupčního skandálu případu soudkyně Evy Joly s ropnou společností Elf Aquitaine, autorův černý humor se promítá do toho oboustranného podlehnutí stavu opojení mocí, byť hlavní motivací je zde kritika makroekonomických aspektů potřeby doby v souběhu s ambicemi i zaslouženými prožitky moci. Karikatura establishmentu a prospěšné provázanosti politiky a byznysu hebce laje. Hrdinkou spravedlivého boje proti úplatkářským nešvarům moderní doby je Jeanne Charmant-Killman (šarmantní Isabelle Huppert), vyšetřující soudkyně ekonomických zločinů a též odraz Evy Joly. Boj za spravedlnost je sice ušlechtilým posláním, přesto je tím nejuspokojivějším pocitem jen samotná dosažená pozice moci, a to i za vysokou cenu partnerského rozpadu. První mužskou postavou je tu Michel Humeau (příjemný François Berléand), odraz Loïka Le Floch-Prigenta, generálního ředitele Elf. Dopad ramene spravedlnosti vyvolává v tomto prostředí neočekávaný údiv nemožného. Druhou mužskou postavou filmu je Jacques Sibaud (zajímavý Patrick Bruel), sebevědomý intrikán zákulisních machinací nejvyšších politicko-finančních kruhů moci. Sebejistota je prostředkem i ochranou. Významnější ženskou postavou filmu je Erika (příjemná Marilyne Canto), odraz vyšetřující soudkyně Laurence Vichnievsky. Mužský politický komplot tak naráží na emancipované ženské sebevědomí a její vzájemnou shodu. Hlavní mužskou postavou je Félix Charmant (velmi příjemný Thomas Chabrol), Jeannin synovec a také její nejspřízněnější duše i prostředek k dodávání odvahy. Důležitou postavou je Philippe Charmant (zajímavý Robin Renucci), Jeannin manžel v prohlubujícím se tichu postupného rozkladu manželského svazku ve jménu vyššího zájmu. Z dalších rolí: další vyšetřovaný a přiznávající se finančník Boldi (Jean-François Balmer), pokynům moci poslušný prezident soudu a Jeannin představený Martino (Pierre Vernier), v politických finančních přítocích dokonale zkušený senátor Descarts, v odraze politika Charlese Pasqua (Jacques Boudet), potící se vyšetřovaný finančník Jean-Baptiste Holéo (Philippe Duclos), příkladně úslužný patolízal a Jeannin tajemník Benoît (Yves Verhoeven), či taktéž vyšetřovaný René Lange (Roger Dumas). Film Opojení mocí je politickým thrillerem s poetizujícím karikaturním zlehčením kritizovaného prostředí zkorumpované politicko-finanční elity. (13.09.2020)

Poměrně dobrý film, v němž jsem se dokázal přes všechny pletichy, které tu byly naznačeny, poměrně dobře orientovat. A protože jde o film skutečně závažný, kdysi by se řeklo "společensko-kritický", tak dávám čtyři hvězdičky. Prostě píchat do vosího hnízda se nevyplácí, tak to chodilo a chodí všude, spravedlnosti se nedosáhne ani tvrdohlavostí a silnou povahou, když proti vám stojí mafie spojená s ekonomicko-politickými špičkami společnosti. Mnozí lidé nad tím v pohodlí svých domovů a hmotného zajištění zlomí hůl s heslem "co tě nepálí, nehas". To já dost dobře nemohu, já se tím trápím. (31.12.2018)