Jed

Čekal jsem víc, 3 nesouvislé příběhy, každý z jiné doby je málo. V 1. příbehu je hlavním hrdinou mladý úspěšný vědec doktor Leprik, zrovna vyrobil svůj experiment, když ho navštíví neočekávaná návštěva mladá doktorka. Okouzlen jejím pohledem se napije lektvaru lepry. Onemocní. A v záchvatu bezmoci zabije jednu ženu, je pronásledován policií. A jediný kdo ho neopustí je již zmíněná pohledná doktorka. Sama se nakazí a zemře. Konec sci-fi dramatu je monstózní. . Skáče z balkonu mezi dav. Když jeho dům obklíčí policie. 2. příběh je drama, o části života recídivisty, který je homosexuál. Odehrává se v polovině 40. let tohoto století. Kdy je uvězněn v jedné z místních věznic. Ve vězení se provádí nechutné sexuální praktiky. Včetně znásilňování, týrání, zneužívání. Hlavní hrdina se zamiluje do nového vězně. Ten mu lásku dlouhou dobu neopětuje. Trochu perverzní, úchylné téma končí Sad endem. Při útěku je jeden z vězňů zabit. 3. díl je o létajícím chlapci, který diváka přinutí přemýšlet, jak to mohlo podle reálií probíhat. Malý chlapec provokující své spolužáky, kteří ho ve vzteku pak týrali. Byl totiž masochistou. Neměl přátele. A jednou si při příchodu ze školy všimnul, že v ložnici matka s nikým je, ale nebyl to otec, ale jejich zahradník. Otec to naneštěstí zjistil. Ve vzteku málem zabil matku, v dokonání násilného činu mu zabránil až jeho syn 2 výstřely z jeho zbraně. Výpověď matky pak určuje, že syn vyskočil z okna a letěl k nebi. Lež, pravda? Kdo ví? Nejlepší byla 3. linie s dítětem. Polodokumentární natáčení ještě zvyšuje věrohodnost. Ale v celku to ani zdaleka nezachraňuje celý fim. Připadá mi to tak trochu béčkově. (17.07.2007)

Mimořádně dobře natočený film, jenže Jean Genet, s ním jsou potíže - už od narození (jeho). Přijmout jeho svět, to je jako přijmout právní, ekonomický a sexuální chaos v jednom. Říkáte, ale, co když má pravdu. Ano, co když.... Co když je to o lásce (na příkladu povídky "Horror"): láska ženy k doktorovi, láska ženy k leproidnímu doktorovi, láska leproidiního doktora k ženě, láska leproidního doktora k leproidní ženě - existuje ještě nějaká?.... Myslím, že vcítit se do tohoto filmu a přitom trvale nepociťovat přítomnost Jeana Geneta, je velmi obtížné. Protože ji pociťuji, přidávám ještě jednu hvězdu. (05.04.2020)

Zajímavý experiment, který se formálně tváří, jako by vznikl v sedmdesátých letech. Tři povídky se navzájem prolínají a proplétají a postupně se skládají jako střípky mozaiky. Černobílé drama o nešťastném lékaři připomene hororovou klasiku, jakou jsou třeba Doktor Jekyll a pan Hyde nebo Neviditelný. Příběh vězňů je o nenaplněné lásce - hlavní hrdina přemýšlí, proč se všichni okolo něho milují, jen on je stále stranou. A chlapec, co zachránil svoji matku, byl nejspíš andělem strážným! Pro současného diváka se asi příliš explicitních scén nenajde, mně osobně přišla nejhorší scéna plivací. Jako celek mě ale film nepřekvapil, nešokoval ani neurazil. Spíše pro okrajové publikum. 3,5* (06.05.2019)

...he? Tři prolínající se a naprosto odlišné příběhy, přičemž dějová linka každého z nich je více či méně úchylná - avšak zároveň tak nějak podivně nezajímavá. "Dokumentární" část ujde, "homo" taky průměr, třetí oldskůl povídka asi nejzajímavější, přesto též nijak zvlášť úžasná. Celkově průměr s tím, že pro nenapravitelné zvědavce (viz moje maličkost) tahle nepříliš záživná podivnost možná i přesto stojí za zhlédnutí. (18.07.2007)

Haynesův povídkový film je doprovázen citáty z románů Jeana Geneta Panna Marie květná (1944), Zázrak růže (1945) a Deník zloděje (1949). Každá ze tří povídek vypovídá o různé formě vyděděnosti ze společnosti. Pseudodokument Hero pojednává o malém chlapci, který zastřelil svého otce. Ukáže se, že byl velkým snílkem s poněkud zvrácenými sklony, který nakonec z tohoto přízemního světa uletí do nebes za Bohem, k němuž patří jakožto jakýsi ztracený anděl, který prošel očistcem lidského světa. Hrdinou povídky Horror je vědec, který omylem vypije sérum, které právě vynalezl a onemocní leprou, kterou šíří městem. Jakožto zrůda se stává vyhnancem z lidské společnosti a jedinou ženu, která ho miluje a která je to poslední, co mu na světě zbylo, rovněž zahubí jeho smrtelná choroba. Lidé jen těžko snáší ošklivé a nemocné jedince a tak ho dovedou k nevyhnutelné záhubě. Film je zřejmě odkazem na americké paranoické horory z 50. let. Povídka Homo vychází přímo z Genetova Deníku zloděje. Hlavní hrdina, sirotek, homosexuál a notorický trestanec John Broom je autobiografickým ztvárněním samotného Geneta, alespoň tak, jak se sám prezentuje ve svém románu. Broom je vyvržencem jak ve společnosti jakožto zločinec, tak i mezi trestanci jakožto homosexuál. Na rozdíl od hrdinů dvou předešlých povídek snáší ovšem svůj osud dobrovolně, vědomě si ho zvolil a jako jediný je šťasten, tak jako sám Genet: "Rozhodl jsem se být tím, co ze mě udělal zločin." (18.07.2007)