Grázli

Grázlové sou zdaleka nejzábavnější film z těch tří (Darjeeling, Život pod vodou) co sem od Wese Andersona viděl, ale ´pořád mam problém se u jeho příběhu naprosto jednoduše bavit, pořád je to takový moc složitě podaný a málo odlehčený a to je tady takovej borec jako Owen Wilson, kterej je zde sice mladej a je to jeho první film, ale taky je tady asi nejlepší a nejzábavnější ze všech, ale podle mě má ještě daleko větší potenciál (30.03.2008)

Nejsem znalcem díla Wese Andersona a jeho Grázlové jsou teprve druhým snímkem z jeho dílny, který jsem měl možnost vidět. Viděl bych to tak, že Anderson natáčí zábavné hříčky, pracuje s nadsázkou, ironií a prvky grotesky, jenže zatímco jeho Grandhotel Budapešť považuju za vyzrálé dílko, kde všechno souvisí se vším a ve výsledku funguje, u Grázlů je znát určitá nedotaženost a nezkušenost - konec konců natočil je na počátku své tvůrčí dráhy. Potenciál byl každopádně mnohem větší než výsledek. Jednotlivosti se mi líbily, ale jako celek Grázlové u mě prohráli. Celkový dojem: 45 %. (01.02.2015)

Aniž bych byl nějak světaznalý filmů Wese Andersona tak musím konstatovat, že už jeho prvotina nese hodně charakteristických znaků jeho tvorby. Owen Wilson je správně cáknutý a plánované loupeže také podle toho vypadají. Překvapí účast Jamese Caana. Za hodně povedenou část filmu bych označil jedno milostné vzplanutí k jedné paraguayské krásce. 65% (19.05.2013)

Uvědomím-li si, že jde o jeden z těch (asi) typických nezávislých amerických debutů 90. let zaměřených často na partičky různých společensky negativních postav, což je kategorie, kam patří i takoví Gauneři (Tarantino) nebo Podvodníci z New Yersey (Kevin Smith), dopadl u mě debut Wese Andersona vlastně nadmíru dobře. Dokonce mě narozdíl od jmenovaných souputníků ani neurazil. On je také Wes Anderson dost možná jediným režisérem současných amerických komedií, který mě dokáže bavit, takže mě i těší, že ani tímto snímkem si u mě nijak výrazněji nepohoršil, byť očekávání jsem měl rozhodně větší... Grázlové se od dalších Andersonových filmů stylově dost liší, ale už tady lze vnímat více prvků typických pro pozdější režisérovu tvorbu, ať už jde o hudební dramaturgii nebo osobitý humor s absurdním nádechem. Přestože mě nebavil film po celou dobu stejným dílem a první polovina mi připadala místy trochu vleklá a méně záživná, skoro stále se našlo něco, co upoutalo mou pozornost, byť šlo často o maličkosti... ať už ta hezká holka, zajímavá malá či větší akce, dobrá hudba a samozřejmě James Caan (kterého jsem tady fakt nečekal a hodně mě překvapil, když se tu náhle objevil... byť fakt mohl dostat víc prostoru). Skoro to vypadá, že vypisuji jen samé klady, ale to jsem nezmínil to nejhorší: hlavní postavy mě tu popravdě ničím nezaujaly, jejich osudy a počínání mi po celý čas zůstalo ukradeno. To by se v sebeosobitějším filmu asi stát nemělo. Na jedno zhlédnutí však ušel a dal se odsledovat v pohodě. [55%] (07.03.2022)

Príbeh o dôležitosti priateľstva s originálnou zápletkou predstavuje trojicu kamarátov, ktorí sa nešikovne zaplietli do sveta zločinu, ale nestratili pritom svoje sny. V priebehu akcie každý z troch kamarátov dosiahne to, po čom túžili, ale stane sa to spôsobom, aký rozhodne neočakávali. Snímka svojho času komerčne neuspela, ale vďaka pozornosti kritiky a vyzdvihnutiu filmu Martinom Scorsesom neupadol režisér Wes Anderson do zabudnutia a teraz patrí medzi najsledovanejšie a najosobitejšie osobnosti americkej kinematografie. Wes Anderson už týmto dielikom naznačil, kam že sa to bude vyvíjať jeho režisérsky štýl a možno povedať, že sa mu v tomto tvorivom úsilí skvele darí. Pretože tie jeho filmy, hoci sa to možno nezdá, sú aj napriek svojej bizarnosti vlastne tak nejako zo života. A to je dobre. (04.10.2019)