Nosič reklamy

Název filmu je doslova Syn velké panenky. (17.07.2020)

Společným tématem všech tří povídek je lopotná snaha hlavních hrdinů uživit tvrdou a většinou nezáživnou prací sebe a své rodiny. Hrdinou první povídky (Nosič reklamy) je mladý otec, který nemůže ve městě sehnat práci. Inspirován článkem a fotografií z novin přichází za majitelem kina s návrhem, že pro zvýšení tržeb a návštěvnosti je zapotřebí pochodující reklamní poutač. Majitel na nabídku kývne, a tak se hrdina denně převléká za klauna, který je zpočátku, pokud není okolím úplně ignorován, pouze terčem posměchu. Poté, co nečekaně uspěje, povýší a shodí klaunskou masku, nastává problém doma se synem, jenž bez masky svého otce nepoznává, bojí se jej a při pohledu na něj pláče. Ve druhé povídce (Vickiin klobouk) se dva pouliční obchodníci s mizivou úspěšností snaží prodávat nebezpečné japonské tlakové hrnce. Protipólem k oběma povídkám je povídka třetí (Chuť jablek). Nikoliv tvrdá a usilovná práce, ale pouze náhoda a tzv. štěstí v neštěstí přivedou hlavního hrdinu k penězům. Jednoho dne je při cestě na kole do práce sražen autem amerického důstojníka, končí zmrzačen, ale díky finanční a materiální pomoci vojáka, jenž zpytuje svědomí, zabezpečí a vyvede z chudoby svou početnou rodinu. První dvě povídky jsou spíše melancholické povahy, třetí v sobě má i prvky komické. Nosiče reklamy jsem zhlédla v rámci semináře taiwanských filmů ve Veselí nad Moravou. A byl pohříchu jediným filmem, který mě na této přehlídce nadchl a zaujal. (13.03.2011)

V zásade sa jedná o skutočný náhľad do života chudobných ľudí na Taiwane. Každý režisér sa snaží o drobnocit vo vykreslení charakterov, ktorý spôsobuje sympatie voči postavám a aj porozumenie. Siao-sien Chou vo svojej poviedke Nosič reklamy síce koketuje so sociálnou drámou o živote strádajúcej rodiny ale príbeh končí v typicky pozitívnom duchu, ktorý u tvorcu, minimálne z tých filmov, ktoré som videl, vyžaruje. Zároveň je v rámci zvyšnej dvojice najslabší. Druhá poviedka Vickin klobúk, mi príde svojou formou a snahou o poetický presah u potulných predavačov najvyzretejšia a zároveň najsmutnejšia. Funguje v nej úplne všetko. Tretia poviedka Chuť jabĺk má výbornú prvú časť a aj formu. Vystačí si s ľahkým humorom, ktorý mi tam ale nepasoval. Vyústenie je síce pozitívne ale narúša predtým tak pekne vybudovanú atmosféru. Tento film je príjemnou sondou s uveriteľnými postavami. Sonda to nie je pamätná ani dôležitá v kontexte tvorby zúčastnených tvorcov ale aspoň ukazuje, že boj o šťastie zvádzajú aj ostatní. Hudobne je to pestré a príjemné. Znesiteľný priemer. (21.07.2020)

Na třech krátkých příbězích je jasně znát, že se jedná o zfilmované povídky. Jejich nejsilnější stránkou je právě totiž scénář (námět), i na krátké ploše jsou přesně definovány charaktery a příběhy přes svoji jednoduchou strukturu dokážou strhnou a mají na svých koncích úžasnou katarzi. (03.12.2006)

(KDV) (SEMINÁŘ TCHAJWANSKÉHO FILMU VE VESELÍ NAD MORAVOU) NOSIČ REKLAMY, natočený podle povídek modernistického spisovatele Huanga Chung-minga, se skládá ze 3 částí, z nichž za tu nejlepší (první), která dala název celému filmu, je autorsky zodpovědný Hou Hsiao-hsien. Jednak se v ní potvrzuje teze G. Sadoula o "migrujícím neorealismu", jednak stvrzuje, že jeden z předních představitelů Tchajwanského nového filmu točí svá díla inspirován jinými kinematografickými počiny, což potěší především cinefily. Vzhledem k zápletce, kdy si hlavní hrdina první povídky najde práci nosiče reklamy, aby zajistil svou rodinu, si nelze nevybavit ZLODĚJE KOL, na kterého je dokonce upomínáno ve scéně, kdy se nosiči reklamy snaží jeho kostým - a tudíž nezbytný pracovní nástroj - ukradnout. Na rozdíl od De Sicova zásadního neorealistického snímku nejsou situace od-dramatizovány, protože je přítomna ilustrativní hudba, a vyprávění se neomezuje pouze na ústředního protagonistu, čímž dochází k větší empatii na straně diváka (kapitola s rikšou). Největší odchylku od vzoru je ale možné nalézt v samotném závěru, kdy na místo sblížení se se synem navzdory pracovnímu neúspěchu a nejistých ekonomicko-sociálních vyhlídek přichází odcizení kvůli práci, což muselo jistě silně rezonovat na počátku ekonomického rozpuku v 80. letech. Druhá část o prodavačích tlakových hrnců zaujme zase svou formou, kdy se často používají flashbacky a emocionální dopad na diváka je posílen percepční subjektivitou (zpomalené výjevy), a tím, nakolik neokázalým způsobem se vyjadřuje k tomu, co bylo dobově příznačné, tj. poválečná zkušenost a víra v pověry, které jsou demytizovány. Třetí příběh se sice až okatě vyjadřuje ke vztahům Američanů a Tchajwanců, ale činí tak zábavnou, odlehčenou formou, kdy se spíš vypovídá o kulturních bariérách, protože je nám na danou problematiku dovoleno nahlédnout z obou hledisek (Američan v tchajwanských slumech, Tchajwanci v americké nemocnici). Ve výsledku dramaturgicky promyšlený triptych, jenž je zajímavý hlavně díky bohatým symptomatickým významům, ale trpí typickou nemocí povídkových filmů - kvalitativní nevyvážeností jednotlivých částí. (31.03.2011)