Réžia:
Anatole LitvakScenár:
Samuel A. TaylorKamera:
Armand ThirardHudba:
Georges AuricHrajú:
Ingrid Bergman, Yves Montand, Anthony Perkins, Jessie Royce Landis, Michèle Mercier, Peter Bull, Diahann Carroll, Marcel Achard, Jean-Pierre Cassel (viac)Obsahy(1)
Čtyřicetiletá pařížská bytová architektka Paula Tessier (Ingrid Bergman) žije pět let se svým vrstevníkem, obchodníkem Rogerem Demarestem (Yves Montand). Paula dobře ví, že Roger nebere věrnost zrovna vážně. Přesto mu zůstává věrná v naději, že si ji Roger jednoho dne vezme a rezignuje na své aférky. Poté však Paula pozná pětadvacetiletého Philipa Van der Beshe (Anthony Perkins), synáčka bohatého Američanky, jenž se do ní zamiluje a nenechá se jen tak odmítnout... Podle románu Françoise Saganové. (Pohrobek)
(viac)Recenzie (11)
Skvělá atmosféra Paříže, do příběhu jsem byla vtažena od prvních minut a nepustil až do konce. Už od začátku z toho bylo cítit něco tragického, možná díky té hudbě. Anthony Perkins hraje skvěle, přišlo mi, že tu má v sobě něco podobně znepokojivého, jako v Psychu. Ve filmech před r. 60 mi to nepřišlo. ()
Shlédnuto v Ponrepu opravdu pod názvem "Máte ráda Brahmse?". Jedná se o milostný trojúhelník, na jehož vrcholu stojí krásna Ingrid Bergmanová, hledající východisko ze své bezútěšné situace. Velmi, velmi milé překvpení. Za poslední dobu jsem viděla několik amerických fimů z let šedesátých a tenhle se mi určitě líbil nejvíc. Dost smutná životní situace - zejména pro hlavní hrdinku -je tady opředena trefným humorem, rozhodně se zasmějete, užijete si čisté a výborné herecké výkony (mě se nejvíc líbil A. Perkins) a v neposlední řadě na vás dýchne atmosféra, kterou právě tyhle filmy mají a přinutí vás přemýšlet nad tím, jestli je láska opravdu "jenom" o lásce. ()
Zdá se mi, že filmy podle Saganové jsou lepší než její magazínové příběhy. Také u tohoto snímku nejde o banálnost problémů hlavní hrdinky, nýbrž o elegantní atmosféru a trochu té romantiky, z níž lze bezbolestně vystřízlivět. Věrohodnost podtrhává Ingrid Bergman, ale hlavně mladicky spontánní Anthony Perkins, který zde překvapivě nepostrádá chlapecký sex appeal. A pak ten kouzelný hudební motiv z Brahmse, sice už tolikrát použitý (např. Undercurrent), leč přesto... ()
Povedené zfilmování Saganova bestselleru, jež se stalo v době svého uvedení - především v USA - skandálem. Na vztah čtyřicetileté Ingrid Bergman a mladičkého Anthony Perkinse ještě nebyla Amerika připravena. Zajímavý milostný trojúhelník - Bergman, Montand, Perkins - je ovšem pojat i zpracován velmi dobře, zaujme hlavně postava stárnoucí, ale stále šarmantní Ingrid Bergman, která se jen těžko rozhoduje mezi dvěma víceméně stejně beznadějnými láskami. Snímek balancuje na pomezí francouzského a amerického stylu - jak to Perkins dobře předvádí srovnáním amerických a francouzských soudních líčení, a to je jednou z jeho největších předností. ()
Ještě před projekcí pro mne film skýtal značný potenciál, neboť mě téma lásky mladšího muže ke zralejší dámě vždy přitahovalo, a to nejen v rámci umělecké tvorby. (Byť dnes už ten zájem není až tak silný, zvlášť, když jsem si nějaký ten románek s dívkou o osm let starší nakonec prožil...) Naštěstí se neobjevily pomyslné klacky pod nohami, ale konkrétněji: asi nikdo by se do polohy nezkušeného, nejistého mládence nehodil lépe jak Anthony Perkins - v první polovině filmu jsem měl pocit, jako kdyby ještě duchem byl v jiném, o rok starším fikčním světě, avšak i zdejší postava Phillipa by mohla s klidem pronést onu známou větu, že "nejlepším přítelem chlapce je jeho..." Aby její postupný vývoj byl pádným argumentem pro sílu takto nastaveného milostného vztahu. Ženský protějšek byl nepřekvapivě důvodem číslo jedna, proč po snímku sáhnout. Ingrid hovořila o období mezi pětačtyřiceti a pětapadesáti lety jako o herecky nejtěžších, pro nedostatek vhodných rolí. Nicméně právě tehdy si připsala další zapamatování hodný charakter, nadto ve svém jednoznačně nejodvážnějším snímku - nejen tématem, krom její obvyklé elegance ji zde spatříme náznakem odhalenou (budiž prosím bráno jako postřeh, ne jako vytrysknutí vlastních emocí). Litvakovy filmy byly většinou zajímavé pro své atraktivní obsazení i ne úplně špatné látky, které však spíše konzervativní režie nedokázala vynést výše... Zdejší síla námětu však dokáže nést celek na bedrech samostatně. Jako další stěžejní pozitivum vnímám i absenci idealismu na úkor tvrdé reality, což ale nechci příliš rozvádět kvůli možnému spoilerování. Ale když už filmový svět oceňuje podobně zaměřeného "Absolventa" (kterého mám taky rád), určitě by si tento kousek svůj moment slávy zasloužil také. A že jsem se z Brahmsovy tvorby nedočkal své oblíbené Uherské rapsodie? To budiž jen detail hodný mávnutí ruky. 90% ()
Galéria (11)
Fotka © United Artists
Zaujímavosti (2)
- Román Francoise Sagan "Máte ráda Brahmse?" vyšel ve Spojených státech pod tímto názvem, avšak pro filmové účely byl titul změněn na Goodbye again s odůvodněním, že mnozí Američané třeba nebudou vědět, kdo to byl Brahms. (Zdroj: Kniha Charlotte Chandler: Ingrid - biografie Ingrid Bergman). (Pavlínka9)
Reklama