První a poslední

Příběh o vdovci, který se potýká s "vlezlými" sousedkami, lačnými po jeho bytě. Nakonec svolí mladé ženě, aby mohla u něho bydlet. Je rázný a zásadový a tak nestrpý hluk ani mužskou společnost. Když se však jeho zdravotní stav zhorší natolik, nechá u sebe bydlet i jejího manžela. Oba se o něho starájí....Drama vystavěné už od první minuty. 100% (08.09.2013)

Melodramatická dobovka. 1) Film nabízí poctivé herecké výkony, zejm. 71leté (sic!) Matyldy Balek - Brodské (švadlena), 63letého Zdenka Štěpánka (vdovec s bytem), 41letého Martina Růžka (hospodský) či 37leté Stelly Zázvorkové (žena hospodského). 2) Snímek nabízí dále vedle pěkných žánrových obrázků Hradčan a okolí mile zkarikovanou bezohlednou snahu několika spoluobčanů získat byt, který přece "tomu starému dědkovi už k ničemu není". (26.01.2014)

,,Odložte od sebe všechny předměty připomínající smutek, jenom tak se zbavíte neštěstí..." Hodně pochmurné drama postavené spíše na atmosféře než na příběhu. Rozjezd byl hodně pomalý a hodně se vleče i další děj s pomalu rozvíjející se zápletkou. Jde tak o snímek, který nezaujme každého, ale československý fajnšmeker ho včetně zpracování určitě ocení. Vznikl totiž v době na sklonku 50.let, která po dlouhém "temnu" pomalu opět začala přát vzniku filmům s nadčasovými tématy ze současnosti. Nechává nahlédnout především do lidských pocitů věčně mrzutého souseda, konfrontovaného v protikladu s jeho okolím (především zvědavých sousedek a nové nájemnice), nechává prostor pro dozrání všech hlavních charakterů v průběhu zhoršování nemoci hlavní postavy. Po filmu s alkoholickým tématem Dnes naposled z předešlého roku se jedná o další výraznou psychologickou roli Zdeňka Štěpánka, vyzdvihnout si zaslouží ve vedlejší roli hostinského Martin Růžek. (75%) (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin) (25.07.2018)

,,Odložte od sebe všechny předměty připomínající smutek, jenom tak se zbavíte neštěstí..." Na začátku tohoto filmu s mistrem Štěpánkem v titulní roli odbíjejí kostelní hodiny hodně smutnou písničku,  Na ovdovělého penzistu Bendu je toho smutku vskutku víc než dost dost. Syn se mu před léty zabil, teď mu umřela žena a do toho se zdá že snad každý z jeho okolí se snaží jeho svízelné životní situace využít ve svůj prospěch. Pocit bezmoci pak ještě násobí jeho stále se horšící zdravotní stav. Přesto na konci tohoto smutného příběhu v kulisách staré Prahy čeká na starého Bendu i diváka trocha toho "světla". Co naplat, "měli by se natáhnout hodiny". (10.06.2023)

Zatímco Benda je líčen do hloubky svého smutku i osobní minulosti, krotce emancipovaná Slávka a Olda ve švédské košili jsou jak vystřižení z plakátu. O dekorativních vedlejších postavách ani nemluvím. I když Muchův scénář prošel poměrně zdlouhavým hledáním režiséra a několikerým přepracováním (v mezičase podle něj mimochodem vzniklo ateliérové cvičení na FAMU Noční návštěva), tento rozpor v něm zůstal a ve filmu ho ještě umocňuje výkon Zdeňka Štěpánka. Připadá mi fascinující právě ta možnost číst První a poslední jako invazi odlidštěného "nového" světa do intimního prostoru, který prostě nelze ubránit. (30.12.2020)