Ryba menom Wanda

„You are the vulgarian, you fuck!“ Představte si úplně jednoduše geniální plán na vyloupení banky. A teď si představte, že se úplně jednoduše zvrtne. Když podrazáci podrážejí podrazáky, je třeba počítat s oběťmi. Ať už to bude koktavý milovník zvířat, narcistní americký slizoun, který je alergický na slovo „stupid“, zato má rád Nietzscheho a italskou kuchyni nebo sucharský anglický obhájce. Právě Cleesova postava zosobňuje zaprděnou normálnost, výchozí stav většiny ealingovských komedií, s nimi Wandu pojí ztřeštěná zápletka s kriminálním přesahem i jméno režiséra Charlese Crichtona (Zlaté věže). O řádné vykolejení jeho středostavovského života se postará rovnou čtveřice pošuků, které herci ztvárnili s takovou chutí, že si postavy a jejich hlášky budete pamatovat mnohem déle, než je u běžných komických figurek obvyklé. S tělem obdivuhodně pracující Jamie Lee Curtis nikdy nebyla tak sexy (i když ji rajcují slova jako Mussolini, mozzarella nebo Molotov) a životní výkon zde předvádí manický Kevin Kline, u jehož postavy neexistuje žádná jistota, zda vám v příští minutě pochválí zadek nebo strčí hranolky do nosu a sní milovanou rybičku. Karikaturu (průměrného Angličana) znamenitě hraje i Cleese, jehož Archie Leach je – nejenom jménem – holdem Carymu Grantovi a všem ňoumovitým dobrákům, které hrál v screwball komediích. A nyní něco úplně jiného! Lama je latinskoamerické zvířátko s křidýlky a velkým zobákem, kterým sbírá med... . Wanda sice není tak švihlá jako nejlepší montypythonovské skeče a zamrzí, že Cleese a Palin nemají více společných scén (protože snaha přimět Kena k vykoktání názvu hotelu je opravdu pythonovská), ale pořád jde o divoký, ale vzácně konzistentní konglomerát toho nejlepšího ze slovního a situačního humoru, s úžasným spádem (poté, co se rozeběhne zápletka a všechny running gagy), důsledným zapojením mizanscény do vytváření humorných situací, obezřetným vedením naší pozornosti (což je při množství nedorozumění, záměn a přechodů mezi různými identitami obzvlášť obdivuhodné) a dramaturgií svědomitě dotahující všechny motivy. Těšit se můžete na šampionát ve slovních inzultacích, epickou paralelní montáž dvou postelových scén, vykrádání vlastního domu, urážení britské suchopárnosti (a upjaté konzervativní politiky Margaret Thatcherové), drcení roztomilých psíků, lekce filozofie, cameo Stephena Frye nebo pomstu parním válcem. Příznivci britského humoru mají rezervovaná místa v prvních řadách. 85% Zajímavé komentáře: kleopatra, Eddard, bloom (09.01.2006)

Post-pythonovský humor už není tak třeskutý, ale přesto když vidíte Michaela Palina coby ,,drsného zabijáka" líčit na bezbrannou stařenku, čemuž za oběť postupně padají stařenčini psi, neubráníte se smíchu. To samé platí o momentech, v nichž John Cleese recituje rusky. Zvláště když je u toho úplně nahý. Mimochodem většinu skečů slavné britské komediální skupiny si mezi sebe rozdělily dvě party, z níž jádrem té jedné byla právě dvojice John Cleese - Michael Palin, skeče spolu nejen vymýšleli, ale pak v nich spolu většinou i hráli. Není tedy divu, že jim autorské partnerství vydrželo i po rozpadu seskupení. John Cleese ve scénáři exponuje opravdu prazvláštní směs postav, která bývá výsadou žánru bláznivé (crazy) komedie, jejichž vzájemná interakce zakládá zdroj humoru, oproti pythonovské tvorbě pak trochu schází čistě situační komika, gagů bych opravdu čekal od umělecké páteře Monty Pythonova létajícího cirkusu mnohem a mnohem více, realita je ale spíše již v klasické mainstreamové komedii 80. let... (07.04.2014)

Než se tenhle film rozjel, považoval jsem ho jen za další a to spíš podprůměrnou nepříliš směšnou komedii o tom, jak jedna banda ukradne diamanty a potom se nedokáže podělit. No, naštěstí jsem vydržel přes úvodních patnáct minut, než se do příběhu zapojí i právník Archie Leach. Musím říct, že hlas Viktora Preisse sedí Johnu Cleesovi jak šitej na míru. Preiss přesně dokonale vystihl tu jeho tunajší odměřenost. No a jakmile se tam objeví Archie, stane se z filmu zábavný gejzír vtípků, při kterém jsem dostával skutečné záchvaty smíchu, což bych zezačátku vůbec nečekal. Jen mi vadila Jamie-Lee jako Wanda, možná proto, že tenhle typ ženskejch nemusím (tedy ten typ vypočítavých všeho schopných žraloků). Jak se kaněc filma blíží, tempo narůstá a počet vtípků se násobí každou sekundou. Nezapomenutelný je pro mě Kevin Kline požírající osazenstvo akvária nebo svádějící chudáka Kena. Závěr je rychlý, ne sice příliš novátorský, ale přesto dobrý. A poučení? Když se dva hádají, třetí profituje. (12.01.2007)

Vcelku vtipná exmontypythonovka, Palin k sežrání... Scéna mučení Palina a požírání akvária pro mě ale představuje nehezký zlom, od něhož nejsem schopen film nadále objektivně hodnotit, neboť se mi poměrně zásadně tluče s přesvědčením, vkusem i představou o únosném humoru. Pak to už na můj vkus přestalo být "zábavné" a začalo být "zlé"... (11.01.2006)

Cleese si napsal originální scénář, do kterého promítl mimojiné svou averzi vůči britské morálce (alespoň co se týče vyšších vrstev), intelektuálnímu snobismu (ne každý kdo čte Nietzcheho a ohání se budhismem je automaticky chytrý a vzdělaný) či americké domýšlivosti a tento scénář je základním kamenem celé Wandy. Druhou silnou zbraní snímku jsou bezesporu herecké výkony - největší pozornost na sebe jednoznačně strhává fenomenální Kevin Kline, ovšem nelze než zatleskat nadšeným výkonům obou expythonů i přesvědčivě svůdné Curtisové. Na první projekci mě občas vadilo pomalejší tempo, to je ale snad jediná výtka. Chytrý konverzační humor se spoustou OPRAVDU vydařených gagů a hlášek. No nic, jdu se učit rusky, je to krásný jazyk :-) 90% (27.07.2006)