Kókjú no karasu

Mne sa páči na Koukyuu no Karasu to vysvetľovanie tej mytológie, alebo vysvetľovanie toho ako funguje zimný kráľ a letný kráľ. Bez tohto elementu by ma toto anime nebavilo, lebo tie jednotlivé malé príbehy čo sa tam dejú tým obyvateľom či duchom sú do istej miery pre mňa nudné. Anime je určite trocha viac cielené na ženské publikum z dôvodu takej veľmi jemnej pomaly sa plaziacej romantiky, ale mne toto vôbec nevadí mám rád ak sa niečo deje pomaly a precítene. Po grafickej či vizuálnej stránke už na rok 2022 také priemerné anime s nejakými peknými prvkami a asi sa mi najviac páčili tie vsuvky čo tam boli trocha inak graficky poňaté. Jusetsu a Koushun sú za mňa dosť podobné tvrdohlavé charaktery a hlavne čo je pekné na tomto anime je chovanie hlavnej predstaviteľky, ktorá nechce navonok vyjadriť svoje city, ale každú chvíľu sa pýta na to ako sa má hlavný charakter čo je naozaj veľmi milý prekvapujúci detail. Najdôležitejšie bolo pre mňa to, že som chcel objavovať tento svet a zisťovať viac o ňom. (05.06.2023)

Raven of the Inner Palace mě docela uchváti svým grafickým zpracováním, především smyslem pro estetiku, který zde tvůrci projevili. Také jsem si docela dokázal oblíbit hlavní dvojici. Bohužel seriál u mě ale docela pohořel, co se jednotlivých příběhů týká, ty mi nepřišli nijak extra zajímavé, necítil jsem z nich žádné napětí a většinou mě vlastně ani moc nezajímaly. Stejně tak hlavní dějová linka nebyla pro mě dostatečně silná a poutavá, abych chtěl o historii Havraních konkubín vědět něco víc. Romantika tu byla docela příjemná, taková opravdu hodně pozvolná a bavilo mě sledovat, jak si k sobě ústřední dvojice hledá cestu. Na druhou stranu mě ale kromě nich nezaujal vlastně nikdo jiný. Takže je to za mě takový lehce rozporuplný průměr, který mírně zvedá nahoru hlavně již zmíněná umělecká strana celého seriálu, protože třeba ta scéna, kde používá Rjú svou magii (pálí růžový lotos), je vážně působivá. 6/10 (24.12.2022)

Na co koukali lidé po večerech ve staré Číně v dobách, když ještě nebyla televize? Na duchy! Jenže v palácích, kde se popravovalo, vraždilo a sebevraždilo prakticky pořád, je pak těch duchů už trochu moc. Takže je nutné povolat osamělou nespolečenskou podivínku – Havraní konkubínu, aby zjistila jméno a způsob smrti dotyčného ducha a vysvobodila ho pomocí svých kouzel. No a k tomu jí občas mladý císař přinese jako dárek nějaké sladkosti nebo sponky do vlasů. (Protože když máte paláce plné krásných a rozdychtěných konkubín, tak je samozřejmě logické, že uháníte tu jedinou, která vás příkře odmítá a posílá pryč, že.) Pseudohistorické duchařsko-mysteriózní shoujo s náznakem romantiky, ve kterém se najdou především osamělé emo asociálky. Ostatním ho lze doporučit jen na vlastní nebezpečí. Především proto, že celý ten námět, který měl značný dramatický potenciál, je zpracován tak podivně odtažitým způsobem, že působí vlastně trochu nudně. (06.06.2023)