Anatómia pádu

Cenami naprosto ovenčený, dramaticky poňatý titul, ktorého dvomi spoločnými vlastnosťami boli: jednak i obzvlášť veľmi silný herecký prejav v podaní ústrednej nemeckej predstaviteľky, Sandry Hüllerovej, tu rozprávajúcej po anglicky a po francúzsky, ale najmä mimoriadne prepracovaný, pôvodný scenár od francúzskej autorky, Justine Trietovej, ktorá takisto aj zrežírovala túto dialógovú smršť, ktorá vskutku vyžadovala, aby bol divák čo najviac sústredeným počas blížiacej sa projekcie, i keď zase na druhej strane si určite priznajme aj to, že nie úplne vždy vyzneli repliky z úst jedenásťročného chlapca s oslovením ako Daniel, ponášajúceho sa na Johna Travoltu v strašne mladom vydaní, vierohodným spôsobom, no našťastie ani to [mi] nakoniec nezabránilo v tom, že skrátka tieto dve umelecky založené rovesníčky, keď jedna excelovala pred kamerou ako matka-spisovateľka-protagonistka, Sandra Voyterová, ktorá bola podozrivou z toho trestného činu, že by sa mohla podieľať na úmrtí svojho manžela, Samuela Maleskiho [Samuel Theis], akéhosi učiteľa so spisovateľskými, či povedzme rovnako aj so samovražednými sklonmi, ktorý vypadol z podkrovného okna chaty, keď práve v jej interiéri neustále hrala na plné gule rapová skladba ♫ P.I.M.P. ♫ od Curtisa Jacksona, oveľa viac známejšieho pod umeleckým menom 50 Cent, zatiaľ čo druhá sa najskôr zamerala na to, ako vlastne sprostredkovať tento zamotaný prípad, ktorého dôkladné vyšetrovanie s následnou rekonštrukciou predchádzajúcich udalostí, sa stali poznávacími znameniami toho, že sa konečne čochvíľa blíži i súdny proces, na ktorom sa bude v podstate do úmoru rozpitvávať to, aký motív by mohla mať jedna či druhá, alebo ešte aj nejaká tretia strana?; sa úspešne postarali o to, že toto vydarené D-I-E-L-O neostalo nielen z mojej strany nepovšimnutým, keďže počas dvoch hodín + niečo extra naviac minút, rozohralo fascinujúci kolotoč mnohých súvislostí s tým automaticky spojenými, a to teda konkrétne v takom prozaickom zmysle, že čo môže ponúknuť kvalitne vybudovaný scenár, ktorý pracuje na plné obrátky až vari do celkom posledného záberu, tak na to vám odpovie jedine toto obšírnejšie spracovanie v podobe Anatómie pádu → tela & vzťahu. (20.07.2024)

Ona hraje skvěle, kluk hraje excelentě, ale dokumentární styl a pozvolné odhalování, jak jedno zdánlivě dokonalé manželství je ve skutečnosti prolezlé problémy – včetně toho, že je divákům neustále předhazováno, že ani tak nevíme vše – mě prostě zoufale nudilo. Jen scény ze soudní síně, kde to spíš vypadalo jak na divadle, mě trochu probraly z modliteb, aby to proboha už skončilo, protože fakt nemám zájem nechat se provést zlouhavou pitvou tak banálního vztahu. SHRNUTÍ: Ať už ho shodila nebo ne, to manželství bylo stejně v úpadku. (03.11.2023)

Natěšení bylo až příliš vysoké, Anatomie pádu je jen lehce nadprůměrné soudní drama/charakterová studie, které sice umně, ale předvídatelně a očekávaně kupí jedno klišé za druhým, ať už to festivalové nebo žánrové (true crime). Výsledek je tak svým zpracováním a vyzněním v podstatě jen filmovou verzí loňské minisérie Schodiště, zkrácenou o pár hodin. 7/10 za ten strhující herecký výkon. (16.07.2023)

Zážitek z filmu mi pokazila jediná věc, a to těžká nerealističnost soudního procesu. Nevím samozřejmě jistě, jak by tomu bylo ve Francii, ale u nás by se podobný případ pravděpodobně vůbec před soud nedostal a pokud ano, tak převážná většina replik, které pronese státní zástupce (mimochodem oproti zbytku filmu nesmyslně schematická postava hraničící až s karikaturou), by vůbec nemohla zaznít, protože s případem buď nesouvisí, je návodná nebo jsou to ničím nepodložené spekulace, často až výsměch. Takže reálné soudní jednání by vypadalo zcela, ale opravdu zcela jinak. Škoda, že tvůrci nepojali analýzu a vyšetřování toho, proč manžel hlavní postavy zemřel, třeba jako sezení hlavní hrdinky s psychologem nebo někým blízkým, což by myslím taky fungovalo a dalo by se tím docílit obdobného výsledku, navíc bez použití fantastických prvků v soudní síni. (14.02.2024)

Zdařilé psychologické soudní drama klasického střihu s osmdesátkovým feelem. Zásadní devizou filmu jsou bezpochyby herecké výkony představitelů hlavní postavy a jejího syna, i promyšlený ibsenovsky pojatý scénář, vynikající zejména dobře odposlechnutými vztahovými dialogy. K slabším prvkům filmu patří paradoxně ty části děje, které se odehrávají přímo v soudní síni, neboť trestní soudní řízení je zde prezentováno jako intelektuální debatní kroužek, kde v jeden okamžik nařízeně hovoří soudkyně, státní zástupce, advokáti, obžalovaná i svědci. Zvláště obskurní je postava teatrálního státního zástupce, která vypadla spíše z nějakého hollywoodského poválečného filmu. Ne zcela využité je taky slibně nakousnuté téma prolínání literatury a reality (které se u filmu o manželském spisovatelském páru přímo nabízí), jenž je odbyto několika náznaky a bonmoty. Celkově velmi dobrý film, u kterého jsem ale asi s ohledem na jeho vítězství v Cannes čekal víc. (15.07.2023)