Takt Op. Destiny

Hezký obrázky, ale tak to se od spolupráce studií MAPPA a Madhouse dalo čekat, ale na dobrý výsledek jen tohle někdy nestačí. Ale po pořádku – následující komentář bude obsahovat nějaké ty SPOILERY, proto by ho neměl nikdo číst… Ze začátku mě to chytlo, animace byla moc pěkná, prostředí se mi zamlouvalo a ten úvodní road trip zničenou Amerikou se mi vlastně i docela líbil. Ale postupně jsem nacházel další a další vady na kráse, nelogičnosti, nebo naopak strašně okaté zápletky, že moje nadšení šlo rapidně dolů. Navíc mi v tom pomohlo i říjnové sledování Anime Cirkusu (děkuji převelice…), které mi v mnoha ohledech otevřelo oči a ještě dnes mi z něj utkvělo v paměti víc, než za měsíc zbude z tohoto anime. Pokud tedy budu jen papouškovat to, co se v Cirkusu již řeklo, pak se velice omlouvám... Začnu třeba u akce – ze začátku mi přišla děsně cool a velkolepá, ale díky již zmíněnému pořadu jsem si uvědomil, že je to jen nablýskané pozlátko bez obsahu. Je to slušně nasnímané, kameraman se evidentně občas snažil, a tak některé záběry působí dynamicky, ale ta akce nemá žádný reálný výraz a ani dopad. Skoro každá rána, každý sek, každý výstřel končí buď mimo záběr, nebo monumentálním výbuchem. Nevím, co do D2 cpou, ale oni prostě explodují na první dobrou. A tak to vypadá hezky a barevně, asi jako ohňostroj, ale ne jako vypjatá bojová scéna. Hezky se na to kouká, barvy super, ale atmosféra a napětí mi tam většinou chybí. Souboje mezi musicarty už jsou o něco lepší, opět jsou výborně nasnímané, ale stejně to po stránce intenzity nepůsobí tak, jak by podle mě souboj jeden na jednoho měl. Pak třeba hudba – je pěkné, že jsou využité některé známé skladby, ale jejich použití ve správný okamžik, tak aby to na mě zapůsobilo, se opět moc nedaří. Asi jediné, kdy na mě spojení hudby a toho co se děje na plátně opravdu zabralo, bylo až Osudová v poslední epizodě, zbytek mi přišel mimo, nehodil se do scén, ani nesloužil jako téma pro jednotlivé musicarty, přitom jejich jména k tomu doslova sváděla. Dál třeba postavy – Takt se většinu času tváři jako puchýř a nedokázal mě vůbec přesvědčit, že by měl rád hudbu, nebo i něco, nebo někoho jiného. Jasně, prožil toho hodně, ale ta emocionální plochost se k někomu, kdo má mít pro něco vášeň, prostě nehodí, a to že mi to budou postavy pořád opakovat, aniž by se Takt tak choval – to nefunguje. There is no passion in this boy! Anna je zase hlas dospělosti, působí jak starší sestra, co na všechny dohlíží a pak se v ní najednou bez jakéhokoli build upu objeví emoce jiné a hlubší a já tomu nevěřím a jen si říkám: „Tohle se jako vzalo kde?“.  Plus ta celá scéna s polibkem na mě působí jako líbání mezi starší sestrou a jejím mladším bratrem, protože takhle mi ten vztah celou dobu vykreslují, a tak je to ještě divnější…  Docela jsem si oblíbil Unmei, jejíž postupné polidšťování působilo sympaticky. Taky mě bavilo duo Lenny a Titan. Zato oba záporáci byly dle mého absolutně marní. A tím se dostáváme k další výtce. V druhé půlce to bylo tak zatraceně předvídatelné, až to bolelo. Oba záporáci se dali uhádnout na míle dopředu a také jsem tu viděl ten nejvíc okatý death flag, s jakým jsem měl letos tu smůlu se potkat. Jako vědět že někdo umře po dvou minutách dílu, a to nejsem nejbystřejší… Jako další fuck up vidím samotné finále. Můj dojem z poslední epizody bylo jen jedno velké „meh“ a „tohle je jako celý?“, navíc na mě celá snaha o vysvětlení motivace hlavního záporáka působila jen jako ubohý a nefunkční pokus o to nějak rozvést „prostě mu z toho všeho co viděl jeblo v hlavě…“. Taky si už ani nevybavím motivaci druhého záporáka, což většinou značí, že jsem jí buď nepochopil, nebo nebyla zajímavá. Ale zpět k poslednímu dílu, pokud bych měl konec shrnout do jednoho slova, pak se mi na jazyk dere akorát „neuspokojivý“. Pak mě ale napadne konspirační teorie, že tohle celé vlastně mohla být jen okázalá reklama na nadcházející hru na mobily a proto se u toho scénáře v druhé půlce nikdo moc nenamáhal... 4,8/10 (21.12.2021) (menej) (viac)