Réžia:
Jack BondScenár:
James DillonKamera:
Simon ArcherHrajú:
Neil Tennant, Chris Lowe, Joss Ackland, Peter Salem, Carmen Du Sautoy, Gareth Hunt, Barbara Windsor, Natalie Roles, Neil DicksonRecenzie (6)
Těžko říct, jak by se mi tento film líbil jako člověku, který nezná, neposlouchá nebo dokonce nesnáší hudební skupinu Pet Shop Boys. Jelikož se ale řadím mezi skalní fanoušky tohoto dua, tak musím přiznat, že mě tahle prapodivná surrealistická jízda opravdu chytla. Film je ke všemu nabitý písničkami z alb Please a Actually, zazní zde i cover verze Elvisova songu Always On My Mind. Vybrané písně se do jednotlivých scének parádně hodí a spolu s minimalistickým hereckým projevem pánů Neila Tennanta a Chrise Lowe dotvářejí výbornou atmosféru dýchající "PSB světem," který tak miluju. :) ()
Takový šílený sled videoklipů, který je vždycky před každým videoklipem "propojený" (na kolik se to tak dá říct, protože to děj fakt nemá) nějakou crazy-komediální scénou. Takže to vypadá jako takový mix Magical Mystery Tour a Moonwalkera, přičemž tohle je lepší než oba zmíněné filmy, protože těm humorným scénám se občas dá zasmát i bez toho, aniž bych si před tím musel (minimálně) zahulit a protože mi hudba Pet Shop Boys sedí víc než ta od Michaela Jacksona, takže jsem si to díky tomu dokázal i víc užít. Ony tyhle hudební filmy na té hudbě stojí především a nebýt jí, tak je to skutečně jen nudný mix čehosi, ale takhle to jakž takž fungovalo, jakž takž to drželo pohromadě a jakž takž mě to i dokázalo zaujmout, navíc některé scény a videoklipy se mi i celkem líbily. Dokonce to i byla road movie, ale znova to ale vidět nepotřebuji a mohlo to aspoň mít něco jako konec... Silné 3* ()
Experimentální surreálný film zaobalující hudbu skupiny Pet Shop Boys. Nic moc. ()
Nemám rád podobné "star vehicly" pro hudební skupiny nebo hudebníky a vlastně ani nechápu, proč si ve své době extrémně populární lidé hudebního průmyslu musí tak často dokazovat "vážné" umělecké ambice pomocí různých avantgardních filmů (podobný případ je například beatlesovská Žlutá ponorka, což je film, který mě přes svou na odiv stavěnou kultovnost nikdy nezajímal, protože nevím, proč by mě mělo lákat zažívat milionkrát oposlouchané songy ještě po milionté první, ale audiovizuálně - použitá přeslavná hudba si je tak vědomá své suverenity, že obraz bude vždy jenom nutným a přitom zbytečným doplňkem, divák nemá na výběr). Jasně, původně to měl být spíše slepenec jednotlivých klipů, ale co projde u pětiminutového klipu, neprojde u celovečerního filmu a zcela typický wannabe-surrealismus od lidí, kteří surrealismu nerozumí, který je zde přítomen v míře vrchovaté a na který mám alergii, se stává pouze otravným křečovitým panoptikem. ()
NOTE (25.2.2009) Tradícia bezpríbehového hudobného filmu šmrncnutého surrealizmom , ktorý by mal rozšíriť (sic!) popularitu konkrétnej kapely je takpovediac britským trademarkom. A hoci sa nepočítam k skalným fanúšikom tohto dua, ich skladba HEART (nakrúcaná v SLOVINSKU) a "elvisovský cover" ALWAYS ON MY MIND sa mi v 80 - tych rokoch celkom páčili. Keď som teda vydedukoval, že klip k "elvisovke" pochádza z tohto filmu, nedalo mi to a pozrel som si ho. A neľutujem. (10.3.2009) ()
Zaujímavosti (1)
- Název filmu vzešel z konverzace Neila Tennanta s jedním z jeho přátel z Newcastlu kolem roku 1986, v době, kdy AIDS propukl v USA, ale ještě se nedostal do Spojeného království. Zatímco Tennant se obával, že se do Británie dostane, jeho známý byl přesvědčen, že „tady by se to stát nemohlo“. (kriplozoik)
Reklama