Aky

O Alzheimerově chorobě už bylo natočeno tolik, že jsem nic nového neočekával a film jsem si pustil spíše ze zvědavosti. Narazil jsem však na překvapení vymykající si současné běřné české produkci s vynikajícími hereckými výkony.

Druh série lepší první.

Vcelku banální, jednoduchý příběh natočený po asijsku citlivě a zvolna.

Zcela mne to pohltilo. Experimentálně, ale absolutně sugestivně vylíčené psychické rozpoložení rodiny otrávené fašistickou iedologií své nadřazenosti. Absordní je normální, kruté samozřejmé, dokonale podaná zvrácenost.

Bylo by to lepší,kdyby nerušila otravná hudba a zbytečný příilepek jakéhosi cvoka ze starého Slotska.

Námět ne zrovna nový,, herecky úctyhodné, zvládnutý, režijně dobře odvedený. Jen si nejsem jistý, jestli by dcera tak mravně na výši, jak se prezentuje, opustila devadesátiletou, občas dost opilou matku samotnou v domě napospas náhodě. A jestli je od scénáristy slušné vehnat postavy do eticky zdánlivě neřešitělného postavení a závěr nechat bez pokusu o  své řešení.

Mimořádně povedený dokument o části procesu s Adolfem Eichmannem, o kiteré jsem téměř nic nevěděl. Jen na počátku trošku těžko srozumitelný.

Trochu Král krysa, trochu Jak chutná moc. V dámském a méně dramtaickém provedení. Občas nelogické.

Skvěle poskládané příběhy. Všechno uzmocňuje pro nás neznámé, atraktivní prostředí Japonska.

Strašlivý, dokonalý film. Nejen o zhoubnosti ideologie, ale i o národu, který je schopen ji přijmout držet se jí a generace ji držet při životě.