ClintEastwood

Čůs, je tu Džus! Původní BEETLEJUICE je pro mě nostalgickou vzpomínkou na pubertu a tak jsem byl rád, že po více, než třiceti letech vznikne pokračování. Druhá porce duchů a kostlivců je tady, stejně, jako ryzí Tim Burton a společně s ním i Danny Elfman a Michael Keaton. Snímek má opět výbornou atmosféru a takový dobový feeling, že nebýt zde mobilní telefony, moderní typy aut a narážka na Netflix, řekl bych, že vznikl v osmdesátkách. Herecky vyniká pochopitelně představitel titulního hrdiny Keaton, který má docela dost prostoru, ale jedničkou pro mě byla mladá Jenna Ortega (ta herečka má velký talent). Příběh je naprosto jiný, než ten v původním filmu a po dějovém zvratu zhruba v polovině, se rozjede na plné otáčky. K dabingu - Bohdan Tůma sice nedosahuje dokonalosti Jana Přeučila z původní verze, ale jelikož už má také pár křížků na krku a mluvil chraplákem, docela mi sem seděl. První BEETLEJUICE sice zůstává neporažen, ale i tento nový přírůstek si ve filmografii Tima Burtona najde rozhodně své místo.

Průměrná krimi, zabalená do hávu sci-fi, s celkem povedenou vizuální stránkou, na které je však znát nedostatečný rozpočet, takže je vše takové nedotažené. Nepříliš sympatická hlavní vyšetřovatelka či otravná hudba, která snad nepřestává hrát, filmu také nepřidají. Z herců stojí za vyzdvihnutí Matěj Hádek a Jan Vlasák, jinak je vše takové šedé. Odvážný a svým způsobem originální snímek, který však zůstal stát v půli cesty a podruhé ho asi vidět nemusím. Po tom všeobecném boomu jsem prostě čekal víc.

Film, který navazuje na nově přitočenou a úspěšnou digitální opičí trilogii (Zrození, Úsvit, Válka) a pokračuje v již osvědčeném duchu. Příběh je pomalejší a divák tak má čas se seznámit s postavami, které procházejí opět určitým vývojem. Prim už tentokrát hrají opice, lidí zde moc nenajdeme a přestože jsou primáti vizuálně dokonalí, už jich i na mě bylo až příliš. V poslední třetině snímek graduje a závěrečná scéna s orly se může směle zařadit mezi ty, na které se i po čase bude vzpomínat. Tři a půl hvězdičky zaokrouhlené nahoru, protože jsem se i přes dlouhou stopáž a pomalé tempo skoro nenudil, ale už teď vím, že pokud zase někdy budu mít chuť na film s tématikou planety opic, sáhnu jako tradičně po klasice s Charltonem Hestonem.

Dřív jsem přeskočil deset aut. Dnes? Jen devět... Jeden z mých nejoblíbenějších herců a zároveň hrdinů z dětství, Sylvester Stallone, se na stará kolena ještě jednou vrátil, aby natočil celkem zajímavý film. Doslova super-hrdinský film. SAMARITÁN se sice pořádně rozjede až v závěrečné třetině, kdy Sly zneškodní v úzké uličce hned několik padouchů a zachrání malou holčičku, ale ani předešlý děj a seznámení s postavami nejsou vůbec špatné. Povedený vizuál a zajímavý závěrečný dějový zvrat, posouvají snímek o něco výš, než jen na tuctové béčko. Proto také ta čtvrtá hvězdička. Mně se film líbil.

Aby to svítilo a hřálo... Blouznivý sen nebo spíš noční můra? Pro mě osobně je Krakatit společně s Bílou nemocí nejlepším dílem Karla Čapka a románem, který byl stejně, jako výše zmíněný příběh o zhoubném viru, fantasticky převeden na filmové plátno. Originálně zrežírován Otakarem Vávrou, za kamerou další ikona naší kinematografie - Václav Hanuš a před ní doslova uhrančivý Karel Höger. Vše v povedených kulisách s úžasnou atmosférou a znepokojivou hudbou. Sci-fi podle mého gusta.

Režisér převážně béčkových hororů (Piraňa, Zóna soumraku) i jednoho oscarového trháku (Vnitřní vesmír) Joe Dante a scénárista/režisér Chris Columbus (např. Rošťáci, Sám doma), spojili v roce 1984 své síly, aby natočili komediální fantasy horor, jenž vstoupil do dějin béčkových filmů a s odstupem času i klasických osmdesátkových dílek. Jerry Goldsmith jako vždy výborně zahřměl a vy si pamatujte, že Gremliny nesmíte po půlnoci krmit! Anebo jo, protože pak je to zábava, jak vyšitá.

Critters! Luxusní komediální horůrek, který ocení především ti dříve narození. Dnešní generaci pravděpodobně tolik neřekne, ovšem pamětníkům hraje na nostalgickou strunu. Film bez velkých hvězd, kde se z tvůrců v budoucnu výrazněji prosadil pouze hudební skladatel David Newman (např. Válka Roseových, Doba ledová). Pohodová osmdesátková zábava.

Moc děkuji, ctěná dámo! Návštěvníky jsme měli kdysi doma nahrané na VHSce, která dostávala celkem pravidelně zabrat. Skvělý kontrast středověku versus současnosti, ze které nevycházíme zrovna dobře. Reno a především Clavier, jsou úžasní a projekce po snad patnácti letech, dopadla opět na výbornou.

Cejtíš to? - Jako by tu někdo opejkal prase. Claude Zidi, Pierre Richard a Vladimir Cosma. Už tahle tři jména jsou i samostatně zárukou vysoké kvality a v této komediální francouzské klasice to opět potvrdili. Všichni společně. V Richardově filmografii jeden z těch nejlepších snímků a v té Zidiho... vlastně také. Sranda, ztřeštěnost a bláznivé kousky po celou dobu filmu. Projekce po mnoha letech dopadla na výbornou a Hořčice mi stoupá do nosu si své vysoké hodnocení rozhodně zaslouží.

S Johnem Waynem jsem dosud viděl všehovšudy deset westernů (což je pouze zlomek z jeho bohaté filmografie), ale El Dorado mám asi nejradši a málokdy si ho nechám v televizi utéct. Je to klasika žánru. P.S. Wayne dobrý, mladý James Caan též, ale jedničkou je tady pro mě skvělý Robert Mitchum, který všechny ostatní herecky převýšil. Tenhle chlapík byl prostě super!