Raztubyl

Ačkoliv název svádí k myšlence že jde o další z praštěných japonských komedií, Real: A Perfect Day for Plesiosaur je ve skutečnosti celkem ponuré sci-fi drama (a možná první philosophical zombie film na světě). Nápad o hledání důvodu sebevraždy vstupováním do mysli dívky v kómatu není nijak zvlášt originální ale naštěstí se rozvíjí dosti zajímavě a občas nečekaně takže nezačne nudit ani po více než dvou hodinách. Zvláštní je zpracování, s typicky japonsky nízkorozpočtově vypadající kamerou, přesvětlenou a bez filtrů ale občas s ucházejícím CGI a v anime stylu natočenými jízdy v autě. Taky je nezvyklé vidět Haruku Ayase s jejím věčně nechápajícím výrazem v nečem jiném než komedii, ale až na její neustále chození před kameru při mluvení byla skvělá.

Killzone: Stalingrad Fall. Bondarčuk bude zřejmě fanouškem téhle série, protože celkový vzhled a některé scény ji věrně kopírují, jen místo Hellgastu vybíhají ze zákopů hořící rusi... Už dle traileru bylo mi jasné co očekávat a popravdě na vážně míněny film o bitvě ve Stalingradu bych asi do kina nešel - chtěl jsem vidět ruský pokus o epickost ve 3D, s nereálně vypadajícímí efekty, zpomalenými záběry a hlavněmi mířícími do publika. Celou tuhle ujetost jsem tak bral jen jako svéráznou komedii a při jakékoliv scéně obsahující letadla nebo bojující ruské geroje sem se spolehlivě bavil - btw. válečný tenhle film není ani náhodou. Scénář je obyčejná nezajímavá fraška, o tom jak se německá armáda snaží vyhnat šest týpků z jednoho paneláku v centru Stalingradu, a ti si mezitím vypráví veselé historky, semtam zabijou nějaké němce, a snaží se zbalit jedinou holku co tam zbyla. Naprostá většina filmu se tak odehrává jen na jednom náměstí, s občasnou vsuvkou na náhodný nesouvisející epicky vypadající boj někde jinde. Ani tak nevadilo, že jsem díky kombinaci ruského audia a příliš rychlých čínských titulek rozuměl jen asi 60% toho, co se ve filmu řeklo :) Btw. srovnávat dění ve filmu se skutečným příběhem Pavlovova domu, to chce hodně odvahy.

Laoský horror. Rozhodně nic mainstreamového a nejen proto že je to první horror z této země ale navíc i jeden z mála filmů které tam kdy vznikly, což se samozřejmě podepsalo na jeho kvalitě. Naštěstí převážně po technické stránce, střih je dost odbytý a zvukař se na práci nejspíše vykašlal úplně, naštěstí kamera dokáže jakžtakž zakrýt celkovou lacinost. Obsahově jde ale o zajímavé dílo a možná i originální (moc horrory nesleduju) svým buddhistickým pojetím posmrtného života. Samotný příběh nemocné Chanthaly, které otec zakázal vycházet z domu, sice začne dost zmateně a podivně, po první scéně jsem si říkal že jsem peníze za lístek do kina a cestu do Hong Kongu vyhodil zbytečně, ale scénaristovi se postupně podařilo zaujmout dostatečně na to, aby člověk ignoroval i nic moc herectví všech lidských postav (nejlíp to zahrál pes).