erased

Kdykoli vidím jakýkoli kus populárního umění rozstřílený kritikou a/nebo fanoušky na maděru, můj první reflex je hrdinně se před něj postavit a za cenu vlastní reputace ho bránit, ať už protiútokem vůči intelektu masy, nebo hledáním a obhajováním drobných ale důležitých kladů. A Acolyte vypadala jako případ, za který konečně in memoriam dostanu medaili cti. Bohužel se dost rychle ukázalo, že společenská sebevražda by to byla zbytečná. Acolyte je totiž tak špatná v tolika ohledech, až to chvílemi vypadá jako záměrná artová snaha o bourání konvencí. Takže se projednou svého údělu zříkám, a zůstanu u zamyšlení nad tím, jaké kompro měl tým showrunnerky na produkci Disneyho, protože je neuvěřitelný, že někdo odklepnul něco tak zjevně nedotaženého po úplně všech stránkách. Budiž aspoň malým zadostiučiněním, že ten obrovskej balík, který Acolyte stála, přinesl alespoň pokoukání na hottie of the year Manny Jacinta a několik opravdu parádních bojových scén. To byl ale podstatný argument léta páně 1999 při premiéře Phantom Menace, ne o čtvrtstoletí později, kdy pěkné pozlátko vyrobí i zapálená skupina nadšenců. Nicméně, zvyk je železná košile (a třebaže je už trochu onošená, pořád ji nosím rád a řekl bych že mi pořád sluší), nakonec se protiútoku vůči hejtům stejně nevyhnu: veškerá kritika vůči nějaké korektnosti je jako skoro vždy úplně mimo a drtivá většina kritických hlasů prostě stále a znovu jde od bigotů s mediánem lingvistické a intrapersonální inteligence na úrovni prokopnutých dvěří. Ano, mluvím i o tobě.

Není to dokonalý film. Vlastně ani nevím jestli je to dobrý film. Kruci, on je to vlastně stěží film. Ale zážitek? Zážitek v IMAXu to byl nesrovnatelný a zcela pohlcující. A vypadá to, že to přesně takhle mělo být - Megalopolis neodráží filmový status quo, tak často viděný v drtivé většině kinodistribuce, festivalových artovkách i dokumentech. Je to otázka. Naivní, předražená, nedokončená, nezodpovězená, přidejte si adjektiva dle libosti. “Utopias are not meant to offer solutions. They are to ask questions.”

Jedním slovem: bezvýznamné. Kde Clone Wars konečně prohloubily éru Galactic Republic a s tím přišla s tolika zajímavými postavami, že mají další Star Wars projekty potřebu si je půjčovat ještě s větším zápalem než postavy z libovolné trilogie, kde Rebels se smíšenými výsledky představili Inkvizotory a Thrawna, a vytvořili solidní předěl mezi prequelovou a původní trilogií, a kde všechny hrané spin-offy obhajují svoji existenci často násilnou, ale přesto aspoň trochu cílevědomou snahou rižšířit a propojit různé dějové linky v SW univerzu, tam The Bad Batch nemá nic. Možná má znatelně lepší animaci než jeho předchůdci, některé epizody mají i příjemný spád (nebo jsou v poslední sezóně naopak nepříjemně klaustrofobické) a snaží se i nějak připravit půdu pro vysvětlení sequelů... ale nakonec i tuto malou trochu smaže posledními epizodami, které veškeré události celé série nenávratně pohřbí. A tak nakonec zůstává jen přehlídka lepších nebo horších cameos. A to je na 3 série fakt málo.