dennykr

To je twist! Tři epizody je Lupin nezastavitelný, ale tentokrát padne do léčky, kterou mu připravil komisař Zenigata. Ocitá se na rok ve vězení a pro jistotu jej čeká i poprava (jj, v tom seriálu je všechno hrozně dramatický). Co teď? Na první pohled to vypadá na klasickou prison-break epizodu, jenže s každou další minutou získává víc a víc existenciální rozměr. Vědění je poprvé hlubší a my vidíme subjektivizující útržky vnitřních pochodů. Jasný, ve třetím díle má Lupin halucinace při havárii, jinak je ale vyprávění objektivní. Tentokrát jdeme k vnitřním monologům nejen jeho, ale také Zenigaty. Lupin přemýšlí, jestli není útěk z cely nad jeho síly. Tváří se ledově klidně, ale díky osobním prostřihům nevidíme žádný plán, jen smíření. Navíc je celá epizoda vystavěná na paralelismu mezi jím a komisařem. Stylisticky se dostávají do totožných kompozic, přemýšlí podobně, dokončují za sebe věty a zjišťují, že jeden bez druhého nemohou v žánrové dynamice existovat. I Zenigata totiž přemýšlí, jestli nezašel s trestem smrti moc daleko. Co bude, až nebude Lupin! // Nakonec se odhalí informace, kterou nám vyprávění důsledně odepíralo. Stejně jako v předchozích třech dílech nám před koncem sdělí poslední dílek narativní skládačky a doplní Lupinův plán. Jen tentokrát není úplně sebevědomý, odhaluje totiž, že je Lupič závislý na close-call situacích. Nemohl utéct dřív než těsně před popravou. Nemělo by to pro něj podobou sílu. Lupin je tak ztělesněním nástroje k budování napětí, úniku na poslední chvíli.

Solidní nástup na scénu. Lupinův pilot je tonálně all-over-the-place a díky střetu různých nálad funguje moc dobře. Chvilku legračně mučíme lechtáním, chvilku přísně vraždíme záporáky. Vyprávění se většinu času tváří, že představuje obyvatele světa, kteří budou důležití pro další epizody. Představí organizaci Scorpion jako variaci zlých špionských syndikátů a vy si říkáte že budou chudáka Lupina trápit pěkně dlouho. A ono ne, protože je na konci dílu nekompromisně vyvraždí! Svět byl totiž celou dobu jen nástroj, jak v odlišných kontextech představit Lupina. Nejprve jako sherlockovsky vnímavého (odhalí léčku, kterou syndikát připravil), macgyverovsky vynalézavého (unikne z ní a padouchy převeze) i trochu psychopatického, když se rozhodne je ztrestat elektrifikací. V tu chvíli mi to cvakne, aha! Celou dobu nesleduju budování zlé organizace, ale Lupinovu osobnost skze Scorpion! Boží!

Out-of-nowhere komentář. K večeři nás doma omrzelo nekonečný bingování Gilmore Girls, tak jsme sáhli po Supernatural, které jsem popravdě neviděl dobrých patnáct let. Přiznám se, že první série je vážně chytře vystavěná. // Jsem zatím u dílu 1x12. Supernatural si krásně hrají s narativním tropem monster-of-the-week, který zabalují do známých hororových schémat. Zatím tam bylo fakt všechno! Klasický monster horor (Wendigo), nezvratný osud (Phantom Traveler), duchařina (Bloody Mary), shapeshifting (Skin), slasher (Hook Man), animal horor (Bugs) nebo poltergeist (Home). // Do těchto vzorců pak vstupují bratři jako vyšetřovatelé, kteří horor vnímají – na rozdíl od žánrových postav – jako problém k řešení. Jakmile se ustaví vzorec, porozumí mu a testují různé hypotézy vycházející z žánrové mytologie. // Dříve jsem Supernatural chápal jako seriálový ekvivalent klasických hororů, ale nyní je vidím jako zástupce metahororů. Sam a Dean mají daleko blíž k postavám z Vřískotu, uvědoměle využívající žánrová schémata k řešení existenciálních (narativních) problémů.