Viník

Scenáru Nica Pizzolatta sa nedá upierať, že šikovne aktualizuje pôvodný scenár o niekoľko nových prvkov, no samo o sebe to akosi nestačí. V princípe pritom nemám vôbec nič proti remakom, v tomto prípade však nevidím mimo výnimočného hereckého výkonu Jaka Gyllenhaala (a ktorý sa tak nejak čakal) žiadnu pridanú hodnotu. Je to skrátka až príliš veľká stávka na istotu, kde by snáď i pomohlo, ak by sa dej vzdialil od hlavného hrdinu a divák si tak mohol prežiť niektoré udalosti na vlastnej koži. Iste, to by zase niektorí vyčítali nepochopenie konceptu, či rovno neúctu k originálu, no posun k tradičnejšiemu thrilleru by ďaleko viac opodstatňoval až tak skorý vznik remaku k mimoriadne komorne vystavanému filmu. A kto vie, možno by sme sa nakoniec ani nemuseli baviť o prehre so cťou, ako v tomto prípade. (28.09.2021)

Pozornosť si držalo. Jakeova postava je až prekvapujúco nesympatická, hoc chápem, že "Joe" bol vystavený veľkému dlhodobému i momentálnemu stresu. Keď kričal a trieskal do stolu už zo začiatku, vravela som si, že štart riadne prepaľujú. A mohol byť aspoň raz slušný na kolegov. Fajn bolo, že mu napadlo, kam ísť ešte o krok ďalej (hoc mu nenapadlo nič výjimočné), a nefajn, že sa tváril, akože zo zainteresovaných má on samojediný snahu o výsledok, a že nereagoval na všetko čo sme mohli zachytit aj my. Herecky a hlasovo-herecky fajn. Logiku za niektorými hlasovými postavami ale nechápem ani po dopozeraní. (27.09.2021)

V podstatě jsem se na to podíval jen kvůli Gyllenhaalovi. Už originál mě úplně nesejmul a tady jsem si všiml jen dvou výraznějších změn - přidání apokalyptického kalifornského požáru na pozadí, plus mnohem emotivnějšího hereckého výkonu. Ta první je fajn, dodává atmosféru, ta druhá ke konci už zavání žadoněním o Oscara. Ucházející komorní thriller, pro mě o fous lepší než originál. (24.12.2021)

Mluvící hlava Jakea Gyllenhaala v hlavní roli. Tenhle film se pomalu a jistě přiblížil pojetí rozhlasové hry. A ač se hlavní a jediná hvězda poměrně činí, film si produkovala, celý film šel ke dnu ve všech ostatních aspektech. Astmatický policejní operátor denně na tísňové lince přijímá a vyřizuje stovky hovorů lidí v nouzi. Jeden hovor mu však rozproudí semenné váčky natolik, že libozvučný hlásek mladé ženy v nouzi mu napraví erektivní dysfunkci. Má rázem dvě stání, jedno soudní, kdy má profesní škraloup, který ho poslal mezi telefonisty, a jedno čerstvě v kalhotách. Některé originály je lépe nechat originály, jako je původní dánské drama Tísňové volání, a vůbec netočit nepřekvapivé napodobeniny, které jsou v podstatě zbytečné. Antoine Fuqua, který vůbec takovéto typy filmů netočí, musel poměrně přetrpět těch devadesát minut konverzace. Režijní pokyny musely znít asi takhle: Jakeu, teď natoč hlavu trochu doprava, pozor, už jsi mimo záběr, dávej si pozor na namalovanou značku na stole, abys neuhýbal a zůstal v záběru. A přineste glycerin, pan Gyllenhaal má před náročnou scénou, ve které se rozpláče, sakra, asistente režie, kde je ten glycerin, krucinál. Opravdu moc obrazově poutavého toho film nenabízí. Největší dramatické obrazové bomby představuje zvracející hlavní hvězda a také posléze rozbitý inhalátor. Dramatický měl být i určitě celý průběh filmu. Pár světlých scén, nalézají se v počátečních fázích filmu, kdy to nějaké mini napětí má, se jistě najde. Postupně se napětí nenávratně rozplynulo. A závěr je opravdu neskutečně odbytý. Jen jsem znechuceně zíral, jak se to celé smrsklo do jakési skrumáže bez nápadu. Pro takový typ filmu, kde mluvené slovo má prim a na obrazových kvalitách nesejde, se klidně mohl povolat bezejmenný režisér, určitě ne známý Fuqua. Nedá se napsat, že by mě film přímo nebavil. Jen nechápu, nač ztrácet čas sledováním nenápaditého, unylého a nepřekvapivého dění. 4/10 (28.02.2023)