Hebká kůže

Je něco co mě u Truffautových snímků nutí sedět a hltat každý filmový obraz. To protože si asi podvědomě užívám, jak to Francois všechno vymyslel - záběry, vždy originální a zajímavou hudbu (zde opět mistr Georges Delerue), herce, které geniálně vybere a dalsí věci, co jeho filmy udělají výjimečnými. V tomto filmu se jako v mnoha dalších věnuje popisu vztahu mezi mužem a ženou za určité situace, tady mezi ženatým váženým literárním odborníkem a mladou letuškou. Postupem času se situace dramatizuje a zaplétá a jako u některých dalších Truffautových snímků lze vycítit, že příběh bude mít dramatické či tragické vyústění. Je třeba vyzdvihnout herecké výkony všech tří představitelů milostného trojúhelníku. Zejména mě fascinovala Françoise Dorléac, která byla velice krásná a ve své roli precizní. Je mi moc líto, že jsme ji kvůli pozdější tragické nehodě nemohli vidět ve více snímcích. Příběh byl poměrně jednoduchý, ale jak říkám Truffautovo citlivé pojetí a originální napády tomu vždy dodají něco speciálního, díky čemu mi snímek jen tak nevyprchá z mysli. https://www.youtube.com/watch?v=11OJIhBqAD8 (31.07.2014)

Určitě je to dobrý film, byť jsem se do něj musel poněkud nutit, neboť jeho vyprávěcí tempo jsem shledal dosti úmorné, a samotné téma manželské nevěry (a potažmo milostných vztahů) mě už asi nebaví, protože filmů, které jsem o něm viděl, už bylo příliš (to platí pro Truffautovu filmografii i obecně). Příliš mě neoslovilo ani obsazení, Jean Desailly mi přišel herecky nepříliš zajímavý (a ne nepodobný Paroubkovi), a na Françoise Dorléac jsem nenašel nic, co by nějak vzbudilo můj zájem - z profilu ještě ujde, ale en face vypadá jak nějaká seschlá čtyřicítka. Podle mě je toto film, který hodně zestárnul a který mi toho moc nedal - vybavil jsem si u něj spoustu lepších filmů podobného ražení (např. Nevěrná žena, Moderato cantabile, Výtah na popraviště či Milenci). Mimochodem nepochopil jsem název filmu, v němž o žádnou "hebkou kůži" nikde nejde, snad s výjimkou úvodních titulků, pod nimiž běží záběry na propletené mužské a ženské ruce - snad odtud ten název? (07.10.2018)

Pro tento podivuhodný snímek se Truffaut nechal inspirovat skutečnou událostí a natočil jeden z nejzajímavějších pohledů na úděl muže zmítajícího se mezi racionálnem, citem a kdoví, zdali ne ještě hlouběji. Tak trochu jiný Truffaut - kam se poděla jeho ironie i s elegancí? Jenže právě takto "obyčejně" a "klasicky" je toho Truffaut schopen sdělit většinou nejvíce. (08.08.2005)

Klasický manželský trojuholník, v ktorom je jeden uhol zlikvidovaný v okamžiku, keď už trojuholník fakticky neexistuje, ale tušená nevera sa zmení na neveru dokázanú. Neoriginálnu tému Truffaut nepoňal netradične a napriek tomu vytvoril zaujímavý film, v ktorom má všetko svoje miesto, nič tam nechýba ani nie je navyše. Výsledok je solídny, dojem z filmu chvíľu ostane v hlave a vyprovokuje zopár otázok, ale po chvíli všetko vyprchá a je mi jasné, že som videl síce nadpriemerný, ale určite nie mimoriadny film. (22.02.2013)

Presvedčivo podaný príbeh o tom, aká riskantná môže byť pre roky ženatého muža nevera. Ak už raz vkročí na tento tenký ľad, treba si dávať pozor na každý krok. Každý pohľad ho môže prezradiť, každý čin zviesť z plánovanej trasy. Truffautovi sa tu od začiatku darilo vyvolať vo mne pocit, že napríklad aj obyčajné vypnutie svetla v hale a následné zapnutie v ďalšej miestnosti, či privolanie si výťahu, sú mimoriadne podstatné úkony. Potom už naozaj záväznejšie rozhodnutia, ako ubytovávanie sa v hoteli so svojou milenkou, na mňa pôsobili podobne nebezpečne ako ruská ruleta. A napokon si človek môže aj srdce rozkrájať, ale či sa mu to podarí zvrátiť, keď všetko časom oľutuje, už nezáleží len na ňom. Irónia typická pre túto situáciu nastáva, keď muž - iniciátor, vlastne ani nie je prvý, kto to všetko oľutoval. Dej filmu možno neznie veľmi prekvapivo, no oplatí sa vám ho vidieť už len kvôli umnému prevedeniu slávneho režiséra a hebkej pokožke jeho takmer menovkyne Françoise Dorléac. (24.06.2015)