Slova v bublinách

"Words Bubble Up Like Soda Pop" je síce veľmi príjemným japonským animákom, no musím povedať, že už som videl aj lepšie projekty. Myšlienka nájdenia stratenej platne je super a aj naši hrdinovia sú celkom milí, no problémy s filmom nastávajú trošku, keď si človek uvedomí, že to smeruje k jednému neskutočne naivnému a podľa mňa až trošku patetickému záveru, kde človek sa smeje nad tým, aké je to celé stupídne. Neviem to poriadne popísať, na to by ste to museli vidieť. A hoci sú animácie pekné a atmosféru to má, tak môj najväčší problém s filmom je ten, že dokopy z našich hrdinov moc necítim nejakú extra chémiu a nemám úplne pocit, že by sa film ich romance nejako extra venoval. Vedľajšie postavy sú ale dosť dobré a vtipné a to hľadanie a nájdenie stratenej platne a hudba pre mňa robí z tohto filmu celkom príjemný zážitok. Ak máte radi japonské anime, čeknite si to. Film je dobrý. Hodnotenie: B (04.03.2022)

Ale jo, sice mě to ze začátku nijak extra neoslovilo, ale postupně si mě tenhle film docela získal a samotné finále se mi už regulérně líbilo. Na začátku jsem nebyl příliš nadšený, neoslovila mě příliš animace, ta 2D mi přišla zvláštní a ta 3D, používaná na některé exteriéry (město, některé pohledy do místností) a dopravní prostředky, mi přišla docela chabá, skoro jak z nějaké starší počítačové hry a vzájemná kombinace na mě celkově moc dobře nepůsobila. Neoslovili mě ani hlavní hrdinové a jejich problémy, přeci jen pro muže v mém věku byly docela vzdálené a taky trochu malicherné. Prostě problém Smile jsem si dokázal spláchnout jen obyčejným "Každý jsme nějaký, tak proč to tak řešíš?" a Cherryho strach jsem já sám v životě asi nikdy pořádně nepoznal... Stejně tak jsem nijak nenacházel zálibu v koníčkách postav, kdy ani streamování nebo haiku nebudili zrovna můj zájem. Postupně, jak spolu obě postavy začaly interagovat, jsem si k nim ale cestičku našel, Smile mi přišla najednou vlastně roztomilá a Cherry byl taky docela sympaťák. Dokonce i celá zápletka s deskou, která mi byla ze začátku putna, mě začala docela zajímat a nakonec mě romantický příběh pana Fudžijamy dojal a oslovil víc než poměrně klasické vyústění linie mezi hlavní dvojící. Na druhou stranu mi to ale přišlo takové milé, sympatické a i když to zase jednou bylo plné různých klišé, tak nakonec fungovala a i to efektivní použití ohňostroje v ten správný okamžik mi vlastně přišlo jako hodně povedené. Takže z takového toho "na co se to vlastně dívám" jsem se dostal přes "hele ono to není špatné" až k "je to vlastně fajn". 6,7/10 (23.07.2021)

Přibližně do půlky filmu jsem se musel snažit, abych u sledování vydržel. Slova v bublinách, které jsou v podobě haiku v celém filmu (zřejmě nejsem pro haiku dost vyspělej), mě spolu s příběhem úplně neoslovovaly do chvíle, než začalo pátrání po jedné gramofonové desce. Od tohoto okamžiku jsem byl tímhle anime snímkem lapenej, dokud ze mě nevyždímal pár slz :-) Nakonec mi ani nevadila pro mě netradiční animace a zasloužený 4* jsou na světě :-) (15.02.2022)

Jako vychutnat si lehoučký, ledový Pocari Sweat v úmorných třicítkách, kdy se vám triko potem přisává ke kůži. Zhltnete ho raz dva, cestou osvěží a potěší a zanechá po sobě příjemně sladký ocas. Esenciální letní podívaná s nádherně barvitou animací, mnohdy naprosto parádním rámováním a jednoduchým, ale funkčním haiku doprovodem, který vás přesvědčí o autenticitě lásky vyjádřené, jen nevyslovené. (23.07.2021)

Polorozvitá, barevná a dětinštější oddechovka ze slice of life stáje mísící nádechy kultur aktuální teenage generace a té až o 2 generace starší bez hlubších konekcí. Zakřiklý Cherry mi prodal v jeho věku neobvyklé hobby psaní haiku úspěšně jako se mu to dařilo na jeho twitter profilu a streamování influencerky Smile o tom, co se zrovna prodává v obchoďáku, mě duševně též moc neobohatilo. Tkaní linek Cherryho a Smile dohromady dával minimální smysl a hlavně Cherryho odtažité chování jakékoliv budování citlivější atmosféry obstruovalo úspěšněji co kdejaký politik nevítaný zákon (Chudák Smile byla dějem tlačena i do toho, že lajkla haiku-status, aniž by si ho vůbec přečetla). Chápu, že cíl nebylo nad ničím zrovna přemýšlet (i když skládání haiku k tomu nabádá - ale jak jej mám brát vážně, když jeden z propagátorů se dopouštěl neúměrného vandalismu?), ale bez pevných základů a přirozené kauzality/vývoje/dynamiky vztahu nemůže mít dovětek a závěrečné mírně cheesy finále punc. Líbíla se mi snaha montovat přesčasové a rádoby náhodné spojitosti mezi jmény, událostmi a vzezření, ale necítil jsem v tom žádnou osudovost. Docela se mi líbil i příběh na pozadí ztracené desky, ale celé vyústění v jejím nalezení (ať už prvotní či druhotné) mohlo mít o vlásek epičtější a komplikovanější kontury. Sluchátka vs maska obličeje měly nedotaženou symboliku. Nejlepší je jednoznačně hravá kresba (když si nehrála s 3D hloupostma) plná života, pozitivity, dobré nálady a vůbec jsem něco podobného od Satelightu upřímně nečekal. Myslím si, že by film zasloužil spíš rozdělení do cca 3 OVA, abychom obdrželi lepší rozvoj pozadí charakterů, opravdovější sblížení a nápaditější využití poslání haiku. Takhle to jsou pouze průměrná falešná světla při západu slunce za 3*. (15.03.2022)