Kruh

Černobílý umělecký film ze starých časů, v němž titulní motiv kruhu je velice zajímavě symbolicky rozpracován: Ocitáme se v prostředí rodinného kruhu, setkáváme se společně za stolem v tvaru kruhu, s talíři v tvaru kruhu (kamerou působivě zachytávano "geometricky" seshora)... po konfliktu zůstává jeden vinník sám u stolku v tvaru kruhu, se zašpiněným popelníkem v tvaru kruhu... Jak jít ven z bludného kruhu? Kam se pohnout, ke komu? Tuto otázku si (minimálně ve svém vnitřním světě) v tomto nepříliš dlouhém filmu stihne položit snad každá výraznější postava. Účinkují zde převažně málo známí čeští herci (s výjimkou Jana Třísky), nicméně kvalitní režie od prologu v podobě klukovského žertíku s dalekohledem a ,,chycením si někoho do kruhu" mne velice upoutala k veškerému nasledujícímu dění. Rozhodně kvalitní psychologické drama s napínavým příběhem kolem rodinných vztahů, v němž Ladislav Rychman prokázal cit pro uměleckost. Spolu s legendárními Starci na chmelu jde asi o nejpovedenější (a možná kromě toho jediný opravdu dramatický?) snímek tohoto režiséra. V rámci žánru mám už holt plný počet vyhrazený pro výraznější filmy té doby (např. Tam na konečné 1957, Dnes naposled 1958, Taková láska 1959), ale jinak u mne rozhodně vládne spokojenost z dalšího zapomenutého československého snímku. 80% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (26.08.2019)

Kruh se to jmenuje asi proto, že hlavní (submisivní) hrdinka se motá v pomyslném kruhu vyčpělého manželství a postupně s sebou do něj vtáhne i děti, které neví, jak s nově vzniklou situací v rodině naložit a co víc - manželka svým (najednou velmi emancipovaným) chováním natolik zblbne manžela, kterej je najednou zmatenej jak lesní včela a neví, zda být s (již dříve emancipovanou) milenkou nebo (čerstvě emancipovanou) manželkou a taky se motá v kruhu, až to skončí otevřeným (?) koncem a je na (v tu chvíli už úplně submisivním) divákovi, jak se z toho vymotá. (22.04.2017)

„Mami já tě vidím, jsi zavřená do kroužku a nemůžeš ven…“ Vlasta Matulová v roli manželky, kterou okolnosti manželovi nevěry přiměly k rozhodnutí z kruhu jménem „domov, děti a můj muž “ vystoupit, aby v samotném poměrně sugestivním závěru dospěla k závěru, že „přece se všechno neztratilo“, protože domov to není místo, kde má každý své věci a svou židli, ale „je to něco jiného nějaká jistota, a spolehnutí a potom úcta jednoho k druhému. To je domov a ten si člověk nosí v sobě a nebo ho nemá a pak je teprve sám.“  Tohle rodinné drama Ladislava Rychmana mě upoutalo již úvodním umělecky velmi zdařilým prologem v podobě chlapcova nahlížení do papírového "dalekohledu" a ,,chycením si někoho do kruhu" (viz i citovaná hláška). Z příběhového hlediska pak musím ocenit i poměrně otevřený konec. Z toho, co bylo mezi tím, bych pak vyzdvihl dva velmi povedené umělecké záběry na „kruh“. Poprvé jde o působivý záběr seshora na stůl v tvaru kruhu, s talíři v tvaru kruhu, který vnímám jako jakési symbolické zpodobnění ideálu funkční rodiny. Tím druhým je pak záběr na točící se polámané kolo od bicyklu, kterým jako by chtěl režisér uměleckými prostředky demonstrovat žalostný stav, do něhož se vlivem manželské nevěry inkriminovaná rodina dostala. Celkově musím říct, že na filmu neshledávám žádné větší vady a asi i s ohledem na zdejší nízké hodnocení přihazuji za sebe plný počet hvězdiček. (05.05.2022)

František Holar vypadá a vlastně se i chová jak Náčelník z Přeletu nad kukaččím hnízdem, což mi k postavě, které mám uvěřit dvacetileté manželství, tři děti, významnou pracovní pozici a milenku, moc nepasuje. Příběh je celkově naivní a plochý. Vnitřní monology hlavní hrdinky nejsou průhledem do jejího nitra, ale zbytečným a dobově poplatným komentářem děje. Co mě však úplně usadilo, je neobvykle dusná atmosféra některých scén, na které má hlavní podíl nápaditá a nemilosrdná kamera. (07.03.2012)

Tomuto snímku sa dá všeličo vytknúť, istý schématizmus alebo vnútorné dialógy hlavnej ženskej postavy, ktorá podceňuje diváka, bohužiaľ, tieto maniere sa v našej socialistickej kinematografii diali často. Aj tak hodnotím film ako nadpriemerný, lebo témou i spracovaním predsa len pozitíva vyhrávajú. Matulová-Holar sú uveriteľní. (17.11.2023)