Síla psa

Příjemně znepokojivý film. I přestože Síla psa v podstatě není thriller, tak dokáže v divákovi vyvolat pocit úzkostlivého napětí, které si mimo jiné snímek udržuje téměř po celou dobu. Vlastně jsem se i sám přistihl, že jsem při sledování dlouho nervózní, protože jsem čekal na to, až se tam stane nějaká strašlivá katastrofa. Svým ponurým/depresivním pojetím a vztahy mezi jednotlivými charaktery se ten film častokrát vlastně přiblíží blízko hranicím psychologického hororu, ale nikdy ji nakonec nepřekročí. Celé to dost připomíná Andersonův film Až na krev, přičemž se vlastně není čemu divit, hudbu k tomu totiž také dělal Johnny Greenwood, který se v těch depkařských skladbách asi fakt vyžívá. Atmosféru to má jak prase. A to nejenom kvůli zmíněné hudbě, ale i parádní kameře, u které je ta nominace na zlatého plešouna rozhodně zasloužená. A Cumberbatch taky skvělej. Letos je ta kategorie Nejlepšího herce v hlavní roli teda pěkně silná. Až na nějaký zbytečně utahanější sekvence a možná i trochu uspěchaný konec hodně dobrá podívaná, která ale rozhodně nebude pro masy. Průměrné 4* (15.02.2022)

Síla psa na mě působí jako takový ten neotřelý artový dramatický snímek, který naznačuje homosexuální téma, aby to nakonec stočil do amerického dramatu dvacátých let dvacátého století a zůstalo tak hlavně u hezkých záběrů, které jsou v kontextu s příběhem stejně docela o hovně. Jane Campion z toho filmu je hrozně znát. Nesedí mi její styl a nesedlo mi to ani tady. (05.12.2021)

Tváří se to jako western, ale western to není. Tedy ne v klasickém smyslu. Jane Campion záměrně zvolila typicky mužný žánr pro vyprávění příběhu, který se zabírá hlavně tím, co to vlastně mužnost je. Umět jezdit na koni, usoukat laso, pomáhat slabším, být vždy vůdcem? Definice mužnosti v podání Benedicta Cumberbatche je okázalá na povrchu, zato uvnitř je zoufale křehká. Zatímco jeho protihráč se jeví jako bledolící mimoň z Marsu, ale jeho přesvědčení o vlastním pohledu na svět je skálopevné a smrtící. Oba dva postoje značí, že hlavní protagonisté jsou maniaci. Jeden z nich si to aspoň uvědomuje. _____  Děj je zdánlivě poklidný až banální: farmář se ožení a nové osoby na ranč přinesou problémy, protože naruší staré pořádky. Žena v typicky mužském prostředí nemůže najít své místo. Ona ale není osobou, je spíš okolností, rozbuškou pro nevyhnutelný konflikt. Nic navenek dramatického se neděje, přesto se ukáže, jak krutou urážkou a ponížením může být i perfektně zahrané sólo na banjo. Napětí je pod povrchem, to v myslích se odehrávají ty nejstrašlivější bitvy a je zřejmé, že tento boj se neobejde bez krve a ztrát. Pomalé tempo psychologického dramatu právě proto obsahuje i značnou porci napětí. SHRNUTÍ: Tak na tomhle Západě Johna Wayna nehledej. (07.01.2022)

Klíčové slovo: Kalokagatheia. *** Fatálně uhrančivá a přesvědčivá kamera zprostředkuje fyzično a tělesnost a dynamiku ať už krajiny nebo práce či vztahů a emocí a zpředmětňuje pocity, vjemy, prožitky, skrze něž a jedině skrze něž se tu vypráví křišťálově ryzí, anticky jednoduchý a právě tak neřešitelný příběh konfliktu bratrské žárlivosti a synovské lásky, který nedovolí, aby se mezi dvěma výjimečně citlivými a inteligentními muži rozvinul hlubší vztah, protože je beztak částečně projevem slabosti prvního ze ztráty přítele a mistra (a jen možná i milence) a protože právě tu slabost musí druhý v roli zdánlivě slabšího využít a kousnout ze zálohy, věří-li, že je jeho první povinností chránit svou matku, byť tím jde alespoň částečně proti své vlastní přirozenosti a inklinacím. (Je to tedy ještě spíš power of the underdog.) *** Přestože se tu ale obětuje něco výjimečného a zušlechtěného pro něco profánního a prostředního, zároveň je tu každé jablko někudy červivé, a tím odsouzené minout se s ideálem - ať už je tím červem skrytého užírání se ztráta nebo planá naděje, smysl pro povinnost nebo zahořklost či vzdor, talent nebo neschopnost, dobré nebo zatvrzelé srdce, byť nikdo vlastně nemá zlý úmysl - a je tedy nemožné se v nedobrovolném spolužití vyhnout krizi nebo alespoň zabránit tomu, že vyústí v tragédii... nelze z ní vyjít správně a nelze ani rozhodnout, co je dílem osudu a v čem postavy doběhly jejich vlastní nedostatky a slabiny, protože to spolu ve zpětnovazebné smyčce nedělitelně, provázaně souvisí. *** Mistrně je film protkán ústrojnými odkazy do antiky, ať už jde o dramatický oblouk příběhu nebo o náznaky milostných, ač ne nutně homosexuálních náklonností mezi výjimečnými muži jakožto nositeli vyšší kultury, zjemnělé vnímavosti, ale i v principu kalokagatheia - tíhnutí k zušlechtěnosti těla i ducha a k dobru jako nezbytné podmínce pro hlubší chápání skutečné krásy. V principu, jehož vrcholné dosažení je zde postavám, jež pro něj mají cit, tragicky odepřeno. *** Fantastická je tu i hudební složka a celek je prostě omamný. Vizuálně nejvíce strhující film za hodně dlouho a se silným a umně vyprávěným příběhem, který zvolna zákonitě spěje do neodvratitelného finále. *** Tam, kde si dnes filmy hrají na atmosféru podle osvědčené kuchařky, ji tenhle emanuje úplně přirozeně a osobitě. Ari Wegner je vzácně nadaná kameramanka. Ty kopce, stáda tekoucí po hřebenech, ty koně, ty tisíce mikro-duh na srsti ryzáka, chvění jeho kůže pod dotekem mouchy, nenápadné hrátky s perspektivou, s rámováním, snímáním pohybu, doteků, vůní, pachů, tepla či chladu si budu pamatovat velice, velice dlouho a nevidím tenhle snímek naposled. *~ (05.02.2022)

Označení "western" je tu silně matoucí. Cumberbatchova postava na první pohled vypadá jako klasicky westernový archetyp, ale ve skutečnosti je to o něčem jiném, tak jako i on se nakonec stane postavou výrazně jinou. Drama o zlu dřímajícím v dobrých postavách a dobru skrytém v postavách, kterým by jste ruku nepodali. Odhalit pravou tvář zabere čas, a tenhle film si svou pomalostí načas opravdu dává - ale stojí za to u něj vydržet. 8/10 (10.02.2022)