Duna

Pro vyznavače veledíla Franka Herberta je tu hyper vážná a impozantní adaptace Denise Villeneuva. Pro všechny ostatní se právě díky letos uvedenému filmu otevírá možnost si vychutnat "Dunu" ve dvou radikálně odlišných interpretacích, respektive ilustracích. Stejně jako v případě té nové platí i pro Lynchovu "Dunu", že plně vychutnat si ji lze pouze v kině na velkém plátně a s diváky. Ti tentokrát nejsou vtahováni podmanivou formou a decimováni hradbou dokonalých audiovizuálních impulzů nové adaptace. Naopak v nevěřícném úžasu zírají a hlasitě reagují na rozklíženost zcela osobitě uchopeného blockbusteru, kde z plátna každou sekundu dýchají nejen vynaložené prostředky, ale také autorská vize zastřešující podobu zdejších světů i samotné adaptace coby převodu literárního textu na plátno. Lynch, který se údajně ani neobtěžoval si knihu přečíst (stejně jako před ním Jodorowsky), vytvořil výpravně blouznivý spektákl, kde se stejně jako v jeho vrcholných filmech mísí melodrama, kýč a brak se sugestivně chorobnými vizemi a znepokojivým zlem vyneseným na povrch zpoza záhybů reality. Krom toho nepřipravené diváky překvapí také paličatá ambice zahrnout nejen dialogy ale i vnitřní myšlenky postav ve voice overech, které mnohdy umocňují soapoperovou přepjatost filmu. Zatímco Denis Villeneuve si diváky podmaňuje, tak Lynch spíše odzbrojuje a hlavně ohromně baví (při náležitě otevřené mysli). Nevěřte zapšklým fandům; Lynchova "Duna" je velkolepá zvráceně vychýlená jízda, a to obzvláště v kratší kino verzi, která ještě více vyráží dech svými absurdními elipsami a hlavně faktem, že výsledný rozklížený a poměrně psychedelický tvar byl záměrem producentů, ne Lynche. (27.10.2021)

Lynchův film není dobrá adaptace, ovšem je to dost unikátní snímek sám o sobě. Unikátní jednak vizuální stránkou a jednak tím, kterak vytváří specificky makabrózní svět plný přehnaně melodramatických gest s nespornou estetickou hodnotou. Rozhodně to není nejlepší Lynchův film, což je ovšem zároveň takové obecně tradované tvrzení (Lynch to vlastně dělat ani nechtěl atd.). Když se na DUNU ovšem člověk dívá dejme tomu stejným způsobem, jako na ZBĚSILOST V SRDCI, tak funguje dobře. Jde o podobné dílo, jako kupříkladu komiksy KASTA METABARONŮ či INCAL Alejandra Jodorowského (samozřejmě - víme, že těch afinit je tady hodně a Jodorowsky po natočení DUNY vždycky bažil), nebo JUPITER ASCENDING sester Wachowských (imho nedoceněný film) apod. Ještě je třeba dodat, že je důležité se vyhnout prodloužené verzi – tu jsem viděl také a ta je oproti původnímu filmu (137 min) opravdu hrozná: sice scény navíc, ale jalové, debilní voiceovery, vysvětlující neumětelské obrázky a místy příšerný střih. Lynch pod touto verzí není ani uveden v titulcích a po jejím zhlédnutí jsem začal věřit, že TURKISH STAR WARS Çetina İnançe nejsou inspirované ani tak Lucasovou franšízou, jako spíše právě tímto campovým bastardem. (12.01.2019)

Věřím, že ve své době z toho museli být fandové scifáren nadšení. Pro dnešního diváka to bude vypadat asi trošku komicky. Mě se to líbilo, hodnotím DC verzi. Za svých mladých let jsem propařil desítky hodin u her Dune 2 a posléze Dune 2000, srdcovka. Ještě si doplním komentář po dalším shlédnutí a také po středečním IMAX shlédnutí druhé části od Denise. Lynch se drží více předlohy. (04.05.2019)

Problém Lynchovi Duny je v tom, že kdo nečetl knihu, tak ji nikdy nepochopí a kdo ji četl je obvykle zklamán, jak málo z ní se do filmu vešlo. Z toho hlediska není jasné pro koho ji Lynch vlastně točil. Udělal u tak složitého příběhu neodpustitelnou chybu, že se příliš soustředil na podání atmosféry a zanedbal narraci. Film je spíše než vyprávěním příběhu jakousi vizuální básní snažící se zachytit mystickou atmosféru knihy. (A mimojiné. příjde mi zajímavé, jak Lynch akcentoval Paulův vztah k otci. Není to pro Lynche charakteristické? Když slyším Kyla McMillana křičet :Otče, spáč se probudil!", pomyslím si - nepochopitelné, ale působicé - s náznakem otcovsko - synovských problémů.) (17.02.2004)

Do útoku na základnu to nebylo tak špatné, po něm už ano. Líbilo se mi sice, s jakou vážností se David Lynch a spol. pokusili Dunu natočit, no ale mnohdy nechtěně směšný výsledek jejich snažení bohužel úplně neodpovídá. Nicméně se mi chce trochu škodolibě dodat, že přece jen jde o věrnou adaptaci knihy - kniha mě totiž nudila dost podobně. O zmateném příběhu a otravných vševysvětlujících vnitřních hlasech raději ani nemluvím, zrovna tak nebudu kritizovat například Stinga a na jeho roli se pokusím zapomenout. (26.02.2017)