Yomeddine

Váhám mezi 4 a 5 hvězdami....no, asi 75-80% za mě. Pozitiva: nádherné, úžasné záběry přírody - řeka Nil, poušť až za horizont, semtam smaragdová zeleň a všudypřítomné pálící Slunce. Přijde mi, že právě Slunce je hlavní postavou tohoto filmu, protože svítí všem, dokonce i leprou zkoušenému muži, který vyrazí na oslíkovi (taky skvělý charakter) hledat svou rodinu, o které ví jen město, kde žije, jež leží přes půl Egypta, a čtvrť. V kolonii pro nemocné se cítí doma, ale mezi ostatními lidmi se za svou tvář stydí. Dojemný je vztah mezi Bešajem a Obamou, dvou osamělých duší, které k sobě přilnou a dávají jeden druhému podporu. Je tu i dost vtipných hlášek ("Ty spisy jsou tady léta...Bůh žehnej egyptské byrokracii!"), zajímavých postav, s kterými se dva hrdinové setkávají na své cestě, a pár podnětů k přemýšlení ("Kdybys žil mezi zdravými, nikdy by ses neoženil, lidi by tě nebrali..."). Moc se mi líbila taky hudba, přesně mi pasovala do děje. Negativa: spousta dějových linek pro mě vyzněla do prázdna, třeba scény ve vlaku (to, že jedou bez jízdenky, nemá žádné rozřešení - nechápu pointu) nebo úplný závěr včetně setkání s příbuznými. Moc nerozumím všudypřítomné myšlence, že každý má své místo a měl by se s ním srovnat a čekat na soudný den - možná to vychází z místní kultury nebo islámu, každopádně mi nebyla moc sympatická. Celkově pěkný zážitek, a na to, že je to režisérova prvotina, podle mě velmi povedený. (23.02.2019)

Tvář Egypta, jakou běžný turista nevidí. Film bych nechal povinně sledovat všechny ty chronické nespokojence a stěžovatele si na život, na osud, na drahotu, na životní úroveň apod. Většina obecného lidu má totiž tendence neustále pokukovat tam, kde se žije lépe, ale nenapadne je podívat se tam, kde se žije mnohem hůř, třeba z hlediska stravy, hygieny, pohodlí, sociálních jistot atd. Hlavní kostra příběhu je sice poněkud vyumělkovaná, primárně určená festivalovým divákům a porotám, náklonnost zdravého muslimského sirotka "Obamy" ke značně fyzicky znetvořenému a negramotnému křesťanskému nuzákovi je nepravděpodobná a iracionální, ale díky tomu se dostanete do úplně odlišného prostředí, než jaké jste nejspíš zvyklí ve filmech vídat. A reálie každodenního života všemožných vyděděnců z okraje společnosti jsou zobrazeny hodně působivě. Svou autenticitou je působivý i malomocný neherec v hlavní roli, i když profesionálně školený herec to samozřejmě není. Mimochodem film mi připomněl zajímavý dokument z Káhiry o koptských sběračích a třídičích odpadu, který jsem relativně nedávno viděl. Na YT není, ale na jistém fialovém úložišti ano (Bordelopolis- Města v odpadcích (5) - Káhira.FLV). Hodně neradostná podívaná. (14.09.2023)

Tenhle film musíte sledovat v absolutním klidu abyste pochopili příběh člověka který si svůj krutý osud nevybral.O tom že vám spíš pomůže chudý člověk.Podobenství o lásce k bližnímu a o tom, že i v znetvořeném těle se ukrývá čistá duše. (22.11.2020)

Taká nevýrazná africká road movie, ktorá má za sebou síce emočne silný príbeh, ale tie emócie sa v konečnom dôsledku nedostanú k divákovi kvôli tomu, že je to natočené až moc profesorsky a nepútavo. Divák si aspoň užije kus africkej prírody a načrie do obrazov reálnej chudoby, avšak nič iné si z tohto snímku nezapamätá. A podľa mňa je to proste málo. Každopádne klobúk dole pred hlavnými protagonistami filmu, ktorí to ako neherci zvládli v pohodičke. Mňa to ale celkovo nezaujalo. 45 % (17.08.2020)

Nečekala jsem skoro nic, a dostalo se mi takové nálože emocí, že nemohu jinak a musím tento film po zásluze potrestat pěti hvězdičkami. Yomeddine vypráví dojemný příběh, v němž putuje leprou znetvořený muž se svým desetiletým kamarádem napříč rozpálenou krajinou Egypta za rodinou, která ho v dětství opustila. Cestou zažívají spoustu strastiplných okamžiků, ale z každé šlamastyky se jim podaří s notnou dávkou štěstí uniknout, až se nakonec doberou k vytouženému cíli nebo spíše prozření. Zajímavé je, že se nejedná o vyloženě depresivní snímek, najdou se zde i úsměvné pasáže, které jsou mnohdy provázené těmi nejčistšími projevy lidskosti. V průběhu děje jsem si občas řádně poplakala, což vzápětí přecházelo v ulehčené oddechnutí při nějaké humorné situaci. Pomyslnou třešinkou na dortu pro mě byla velmi příjemná hudba, jež trampoty ústřední dvojice provázela, a vlastně i ten moc hezky vypointovaný konec. (22.12.2020)