BlacKkKlansman

Historka, která i přes svůj velký dramatický a střídmě sociologický potenciál pouze polechtá vlastní možnosti a potěší jen gradovaným nepředvídatelným závěrem. Ve zbytku času (a nejvíc v trestuhodně hloupě přilepeném epilogu) je to Spike Lee ve své nejhorší formě, tedy v podobě zaslepeného kazatele křičícího na celé kolo. S myšlenkami, které chce sdělit, plně souhlasím, ale jejich forma je tak strašidelně upachtěná, že týden po projekci mám problém rozpomenout se na příjemné špičkování Washingtona s Driverem a vybavují se mi jen donekonečna omílané narážky na tehdejší popkulturu a společenské stopy pro natvrdlé, proto jsem s hodnocením tentokrát přísnější. (21.02.2019)

Klape to po filmárskej stránke, tak aj po hudobnej. Predovšetkým aj dobrým hraním známych aj menej známych hercov. Drhne sa to však v jednej veci a to že počas celého filmu sa nám tu strieda pred očami čierna a biela sila ale v závere sa dočkáme len skutočných záberov bielej agresie, pritom negri po celej EU obzvlášť v súčastnosti robia väčší bordel než si človek dokáže predstaviť, čo ma privádza k záveru že režisér a scenárista v jednej osobe bude zarytý negrofil, prípadne liberálny fašista, ktorý sa zase snažil navodiť dojem, že biela špina smrdí viac než čierne hovno. Po filme máte teda ešte väčšiu motiváciu veriť, že keď niekto na ulici kričí "čierna sila" tak háji práva čiernych ľudí a keď kričíte "biela sila" tak ste skur*ený neonacista, fašista a Hitlerov fanúšik číslo 1. Lenže liberálni fašisti a slniečkári si proste nikdy neuvedomia, že rasizmus tu bude aj o 500 rokov, pokiaľ budú všetkým tvrdiť že multikulti život je cesta k rešpektovaniu iných rás. Ak žije lev a tiger každý vo svojom prostredí, tak sa vie jeden druhému vyhnúť a rešpektovať územie toho druhého. Zavrite ich do jednej klietky a roztrhajú sa na kusy. (14.02.2019)

Velkou část filmu BlacKkKlansman je zábavná vtipná jízda, u níž se tedy občas křiví úsměv nad množstvím všemožných rasistických nadávek. Skoro je to jen komedie nebýt toho, že je to tolik o rasismu a o tom, jak jsou hlavní hrdinové nuceni se rasisticky chovat. Taky by to ale nebyl Spike Lee, který si chce dělat věci po svém, aby nepřišel nejen s velmi dramatickým vyvrcholením, které obsahuje detailní a znepokojující popisy lynčování černochů, ale dokonce tehdejší události zřetelně nespojil se současnými událostmi v USA. Svébytný film, u kterého se hodně zasmějete hlavně na účet různých rasistických vidláků, ale také v něm režisér s chutí poučuje. Za mě ta kombinace dopadla dobře. (8/10) (03.03.2021)

Spike Lee nejednou příjemně překvapil. Rozhodně ale nepatří mezi režiséry, na jejichž kousky bych netrpělivě čekal. Zápletka je poměrně prostá – čerstvá posila coloradské policie Ron má překvapivou barvu pleti. První černoch v historii sboru chtěl být mužem v uniformě odjakživa. Nejprve zevluje v kartotéce, nakonec se ale stane členem buňky Ku-klux-klanu. Jenže s jeho afrem by to šlo obtížně, takže Ronem je ve skutečnosti a na telefonu, Ronem mezi rasistickými fanatiky se stává jeho kolega, který je navíc jen tak mimochodem Židem. Organizace mezitím nabírá na síle a plánuje násilný útok. Uvědomělý filmař Spike Lee se opírá o reálné události a dává jasně najevo, že se mu dnešní poměry za oceánem nelíbí. Ocitáme se sice v 70. letech, ovšem události jsou platné i pro současnost, z čehož může mrazit. Ovšem z toho, že je nálada mezi lidmi podobná, prostě nemrazí. Možná je to jeho typickým odlehčeným stylem vyprávění, možná tím, že jsem měl v několika momentech problém tu či onu scénu akceptovat. Mnohé navíc měly být o dost kratší. Používá sice několik fíglů a předkládá i pár milých nápadů, celkově ale nejsem přesvědčený, že by tohle měl být nějaký „černý“ kůň blížících se filmových předávacích ceremoniálů. Není ani nijak zvlášť vtipný, humor vychází hlavně z absurdity rasistických projevů. Herci jsou fajn, ale z Adama Drivera dlouhodobě rozhodně neucvrkávám, prakticky neznámý John David Washington má zase značné charisma, ale že by měl držet v ruce hereckého Oscara, tak to tedy vůbec. Lee měl možná leccos detailně promyšlené a před dobovou atmosférou smekám, mě si nicméně celkově tentokrát úplně nezískal. (01.01.2019)

Agitátor Spike Lee je tentokrát (tradičně) na překážku filmaři Spiku Lee. A tak si dobrý film vyloženě hnojí tím, že se nespokojí s náznaky, nevyřčeným mezi řádky a divákovou inteligencí, ale má (tradičně) potřebu na plnou hubu sdělit, co má na srdci a jaké nadčasové paralely chce načrtnout. A tak tu a tam postavy deklamují, tu a tam jsou tu na sílu zakomponovány dokumentární záběry ze současnosti apod. Což však (tentokrát) je vyloženě na přes držku, protože v jádru toho filmu to vše je i tak. Navíc se sympatickým nadhledem a filmařsky i herecky na výši. (19.08.2018)