Děrsu Uzala

Oscar 1 : Cizojazyčný film (13.04.2004)

║Rozpočet $4milióny║Návštevnosť: 20,400,000(Rusko)║ strašne ale strašne pomalé /40%/ (05.07.2009)

ČÍŇAN? KOREJEC? GOLDI! LOVEC. ČLOVĚK S KRÁSNOU DUŠÍ....... /// Co chcete od příběhu z hlubokých lesů, jezer či hor, kde je pár lidí a Děrsu! V POROVNÁNÍ S PŘÍRODOU JE ČLOVĚK NICOTNÝ.... Vejlet do ,,věčnejch“ lovišť, kde se rodí opravdová přátelství je plnej přírody, zálesácký moudrosti a Kurosawova rukopisu. Je to tak dlouhýýý... Všichni, co si tenhle příběh budou chtít vychutnat, si ho stejně přečtou. A my ostatní? Dám 4*, ale fakt už bych si mohl dát vod těch náročnejch filmů pauzu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmenou knížku z roku 1923 od Vladimira K. Arsenieva číst nebudu. 2.) Zachtělo se mi zálesáckýho rychlokurzu (papíry od Old Shatterhanda už mi propadly). 3.) Zjistím, kam se chodí, když mi bratr odejde s ženou. (Nemel že do hospody, ten Číňan šel jinam!) /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (11.12.2011)

Kurosawa mě mnohem více zasáhl tímhle snímkem (a Rašomonem) než všemi svými samurajskými filmy. Velice lidský příběh přátelství ruského cestovatele a důstojníka carské armády s domorodým sibiřským lovcem národa Goldi. Normálně nejsem přítelem mouder přírodních národů, ale to jen proto, že jsou to často výmysly "bílého muže", které jim vkládá do úst. Ovšem Děrsu se svou směsí mystiky a pragmatičnosti (zkuste přežít v tajze s pouhou mystikou) mi byl sympatický. Jeho osud se mnou vážně dokázal hnout. (28.02.2007)

Hluboce lidský a přitom neokázalý a nekomerční Kurosawův film o přátelství ruského kapitána - topografa a sibiřského lovce Dersu Uzaly. Příběh byl zajímavý, není mu co vytknout, ale na film hodnocený Oscarem za nejlepší cizojazyčný film zas ne až tak převratný a výjimečný snímek. Možná napodruhé přidám hvězdičku, Kurosawu obvykle docením až při dalším sledování. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=tLnSD8tIqWc (31.10.2010)

Člověčinka, která se zlehka dotkla i mé cynické podstaty, ale k větší spokojenosti bych uvítal, kdyby Kurosawa popohnal bičem rozvláčné tempo, osekal mečem rozsáhlou popisnost a nastřílel puškou do každé hodiny trvání snímku alespoň jednu zábavně odlehčující situaci. (10.12.2011)

Akira Kurosawa tentokrát nezvykle nejaponský, nesamurajský, sovětský. A přitom byl tento krok stranou krokem geniálním. Příběh lovce Děrsu Uzaly a kapitána Arseněva nepůsobí přitom jako narafičená past na sentimentálního diváka. Vše je velmi reálně a ta nádherná příroda musí dostat každého. Na mně působí hned několik scén velmi silně. Je to trhání trávy, aby ti dva přes noc neumrzli, dále scéna, ve které se Děrsu topí, ale je jich víc. Kurosawa ukázal svou další tvář a není pochyb, že se to vydařilo. Moc "loveckých" filmů mne nenapadá, ale tenhle bude určitě z nejzdařilejších. (10.05.2009)

Další čistá Kurosawova práce. Velmi minimalistický film, ve kterém každá událost má svůj čas a své místo, nikam se nespěchá s vyprávěním a požitkářsky se kupí filmová atmosféra. Nestrhlo mě to, ale určitě trochu okouzlilo. (01.11.2012)

Je to nadpriemerná dobrodružná dráma od Akiru Kurosawu. Má dosť dobrý príbeh o ruskom dôstojníkovi a dobrodruhovi, ktorý spolu so svojou expedíciou prechádza neprebádanými časťami Sibíra, aby ho preskúmali a tu sa stretávajú s miestnym lovcom, ktorý prijme ich ponuku a začne ich sprevádzať. Aj napriek ich odlišnosti toho majú aj dosť spoločné, preto si k sebe nájdu cestu a hlavne medzi ním a dôstojníkom vzniká kvôli spoločným dobrodružstvám veľmi silné puto, ktoré vydrží všetko. Spracovanie je na tom pomerne dobre, ale dalo sa z toho získať aj o niečo viac. Hlavným problémom filmu je, že tu vlastne chýba nejaký skutočný dej, prakticky celé to stojí len na tom priateľstve a zaujímavých postavách, hlavne samotnom lovcovi, ktorý je výborne podaný a získal si ma. A preto ma to hlavne tú prvú tretinu filmu, kde sa ešte len postavy zoznamujú dosť bavilo a je radosť pozerať na ten ich prístup k životu a odlišnosti, na ktorých sa obe strany niečomu priučia, pričom po tejto stránke ma zaujala hlavne scéna s fľašou. Ale potom to už predsa len trochu upadne do stereotypu a pritom stačilo málo, len sa trochu lepšie povenovať aj tej dobrodružnej línii ďaleko od civilizácie, ktorá mi neprišla moc dobre využitá. Ale zase si určite ani na ten zvyšok filmu nemôžem moc sťažovať, stále sa tu nájde plno zaujímavých situácií, chválim viacero dlhých scén na jeden záber, čo ma vždy zaujme a hlavne to má stále takú príjemnú atmosféru, kvôli ktorej sa na to celkom dobre pozerá až do konca. No uvítal by som viac nejakej tej dobrodružnej akcie. Herecké obsadenie nie je zlé, hlavné duo je úplne ideálne a skutočne som im fandil, len ma mrzí, že to lepšie nepodporia vedľajšie postavy, ktoré mi prídu úplne nevýrazné. Skôr ma zaujalo tých pár epizódnych postáv, ako starý Číňan. S réžiou a technickou stránkou som dosť spokojný, Akira Kurosawa to zvládol bezchybne, len ten scenár mu viac nedovolil. Takže ma určite mrzí absencia výraznejšieho deja, kvôli čomu nemôžem dať lepšie hodnotenie, ale aj tak Dersu Uzala určite určite nie je zlý film, aj po druhom pozretí sa mi na to pozeralo dobre a kladov je tu dosť. 64% (09.05.2014)

Definitivní stvrzení toho, že Kurosawa měl více než jednu filmařskou osobnost: DĚRSU UZALA, to jsou nudná velká plátna a líná režie. (13.02.2009)

Velké unikum světové kinematografie, které vzešlo z bezmála rovnocenně unikátního spojení sovětského filmu a geniality guru japonské filmové školy A. Kurosawy. Epos o skutečném přátelství, o síle a nezměrnosti přírody a oxymóronech životních filozofií. Podáno zcela bez levného patosu, zato myšlenkově nedostižné a trvalé, lyricky i esteticky procítěné a především hluboce humanistické. Kdo tento vybroušený diamant neviděl, nepochopí... (20.11.2008)

Sibír je nekonečne rovnaká, po dlhšom pobyte až nudná. To mi svorne potvrdili dlhšie dokumentárne filmy zaznamenávajúce monotónny ráz rozľahlých zamrznutých tundier a tajgy. Ale nielen tie: pár známych, túžiacich po sibírskom dobrodružstve, sa po návrate netúžili práve z dôvodov istej monotónnosti prostredia sa tam v blízkom čase navrátiť. Azda preto, že nestretli dobrotivého "ducha" tamojších hôr - starčeka Dersu Uzalu. Preto je dobrá filmová fantázia, hoci po neviem koľký raz zase "na základe skutočnej udalosti". Veď bez ústrednej postavy by šlo o ďlhší monotónny sibírsky príbeh, no ako sa zdá z niektorých tunajších komentárov, ani prítomnosť v prírode a prírodou žijúceho deduška nestačila na výraznejšie hodnotenie. Čakali viac. Osobne spokojnosť nadpriemerná, úsporné dialógy podčiarkovali nevyhnutnosť potrebného. Cez zamrznuté pocity netreba vyslovovať siahodlhé dialógy. Stačí jednoduchá viera vo všetko živé i zdanlivo mŕtve, neodsudzovanie za iný spôsob života a nezasahovanie tam, kde to nie je nevyhnutné k prežitiu. (08.09.2016)

Zaujimavy, dobrodruzny, chvilkami nudny, smutny ale i vesely film. Co o nom viac napisat. Dersu Uzala je presne ten typ cloveka, ktory dokaze prezit v extremnych situaciach lesnej dzungle s extremne chladnym pocasim, kde by obycajny clovek, zvyknuty zit vo svojom teplom domceku uz davno zomrel. Tym mam na mysli vlastnu osobu :-) Naopak, pre Dersu Uzalu je prave ten teply domcek smrtelny, pretoze on chce zit v tom extremnom prostredi, v ktorom bol zvyknuty a nic ine ani nechce, co je pre obycajneho smrtelnika nepochopitelne. Avsak najviac sa mi pacil charakter toho cloveka, ktory povazoval za samozrejmost zachranit v zlom pocasi zivot vojakom, ktori s nim bludili. Trosku by som skratil minutaz a mozno by to bola aj stovka, ale inac je to na rok 1975 zaujimavy film, ktory si Oscara za najlepsi cudzojazycny film zasluzil. Ak mate radi film UTEK DO DIVOCINY (2007) s Emilom Hirschom, mal by sa vam pacit aj tento film... 10.09.2010 _______ Maksim Munzuk - (Dersu Uzala) +++ Yuri Solomin - (Kapitán Vladimir Arseniev) +++ Suimenkul Chokmorov - (Jan Bao) +++ Vladimir Kremena - (Turtwigin) +++ Aleksandr Pyatkov - (Olenin) +++ Hudba: Isaak Shvarts +++ (10.09.2010)

Kurosawův velký film o malém pozoruhodném lovci z národa Goldů Děrsovi, který se spřátelí s ruským badatelem Arseněvem a společně putují panensky krásnou sibiřskou tajgou, tou dobou ještě nezmapovanou. Střet dvou kultur, které si mohou být vzájemně prospěšné a vlastně na sebe i odkázané, protože jeden bez druhého by v cizím prostředí dlouho nepřežil. Zřejmě bych byl spokojenější a hodnotil lépe, jenže jsem si film pustil na originálním dévédéčku z produkce Řitka video (už název té společnosti mě měl odradit) a přepis videa byl natolik katastrofální, že všechny ty nasnímané obrázky divoké přírody ztratily na kráse .. (Viděno během dubnové Challenge Tour 2015) (13.04.2015)

Brilantně citlivým pohledem Akira Kurosawa natočil příběh Děrsu Uzaly o jeho průzračné duši. Co je vlastně na prostém příběhu pro mě tak působivé? Zjistit, po těch dlouhých letech ve městě, že podmanivá louka krásně voní a strniště píchá a navracet se do světa přírodních zázraků, které v tomto filmu přímo jsou poeticky laděné. A donutí člověka se vážně zamýšlet nad hodnotnými věcmi v životě. (01.01.2009)

Film, který již po několika minutách bere dech; duše se při něm rozplývá do vířících obláčků lesní mlhy... Na ohromující výlet s nejmilejším, nejobětavějším staříkem na světě nikdy nezapomenu, stejně jako na kouzelné prostředí tajgy - konečně si dokáži pod tímto slovem představit něco hmotnějšího. Nejmagičtější na celém Děrsovi je, že ačkoliv obsahuje "jen" sladké záběry krajiny a loudavé putování dvou přátel, stejně je to nejpoutavější snímek, který jsem za dlouhou dobu viděl. Člověk nemá pocit, že by sledoval film, nebo třeba dokument, ne. Takže si nasaďte batohy, řekněte na několik dlouhých měsíců (137 minut) sbohem internetu, a vzhůru za dobrodružstvím! (29.12.2010)

Děrsu Uzala ma milo prekvapil. Prekvapil ma ako film a aj jeho hlavná postava lovca samotára. Priateľstvo, ktoré vzniklo pri skúmaní ussurijskej oblasti medzi Dersom Uzalom a ruským kapitánom a cestovateľom je na celý život. Ich spoločné putovanie tajgov, ktorá na jeseň hýri krásnymi farbami, Akira Kurosawa natočil bravúrne. Aj keď sa na plátne nič nedeje, je stále na čo pozerať. Príroda je nádherna, ale počasie v tajge veľmi zradné, o čom svedčí výborná scéna, keď Dersu s kapitánom zablúdili a museli ostať v noci spať pod holým nebom. Hoci mi bolo od začiatku jasné na čo potrebujú rýchlo nasekať trávu, to ako Dersu využil statív, chce pochvalu. Dramatická časť v závere mi prišla trošku narýchlo, ale celkovo hodnotím film veľmi vysoko a pri najbližšej príĺežitosti si ho rád pozriem znova. 100%. (07.08.2010)

87% - Velmi zajímavé, zároveň však upřímné a přirozené vyprávění o setkání dvou lidí v přírodě, a jejich opětovném shledání po letech. Na tomto filmu se mi líbí především jeho vizuální stránka. Záběry na přírodu ve mně vyvolávaly silnou emocionální odezvu, a při některých z nich jsem žasnul, jak byly technicky provedeny. Dialogy, na kterých je hodně znát Kurosawovo řemeslo jsou velmi skromné, a díky tomu i převědčivé. Děrsu mi svou ryzostí a dobráctvím občas připomínal Řeka Zorbu. Zde je koneckonců film o podobném přátelském vztahu muže cizince, a jeho průvodce. Krásný námět a výborné zpracování... Zasloužených pět hvězdiček. (28.03.2006)

Velice lidský příběh plný moudrosti, lásky k přírodě, tolerance a přívětivosti. Děrsu Uzala je jakousi studnicí vyjmenovaných ctností a strašně příjemně se jeho příběh sleduje. Až do střelby po tygrovi měl Kurosawův snímek tu vlastnost, že na mě působil velmi pozitivně. Poté se však příběh dostává do smutné a dojemné roviny, jež je působivou a nezapomenutelnou tečkou za uplynulými minutami filmu. Nádherné scenérie a příjemná hudba dotváří jedinečný dojem z tohoto dobrodružného dramatu, kterému dávám bez zaváhání 5*. Děrsu Uzala v sobě nese nesmírnou hloubku, jež musí pozornému divákovi proniknout pod kůži. Scény jako bylo spěšné sekání trávy, setkání kapitána s přítelem v roce 1907, střelba na láhev a později na jelena či soužení sibiřského lovce ve městě, si budu velmi dlouho pamatovat. Jedinou moji výtkou je, že nikdy nemáme příležitost pořádně zblízka spatřit tváře postav. (07.04.2011)

Další film, který jen potvrzuje Kurosawovu genialitu. opět je ze zcela odlišného žánrového soudku a opět se rovná o velkou záležitost. Silně působivé je už jen prostředí ve kterém se film odehrává, kraijna tajgy je překrásná. Další impozantním prvkem je samotný lovec Děrsu Usala a jeho mentalita. Fiml je překrásný, Kurosawa zde popírá tvrzení, že se nenaučil točit barevné filmy. Konec filmu je krásně nepateticky a nesentimetálně dojemný. (06.11.2006)