Sestřičky

Nikdy nevíme, co zlého bude k čemu dobré. Nejen o tom je hořce úsměvný příběh mladé zdravotní sestry, jejíž život a především dozrávání zásadním způsobem ovlivnil nečekaně těžký trest za spíš komický prohřešek a z bezstarostného dospívání ve velké nemocnici ji vrhl do drsné reality zabláceného venkova padesátých let. Téměř komorní příběh o jedné neobvyklé škole života mě baví nejen svou zvláštní poetickou atmosférou a hereckým výkonem Aleny Mihulové, která jím převálcovala i všemi adorovanou Jiřinu Jiráskovou, ale také několika nezapomenutelnými scénami a pak Bořivojem Navrátilem v roli doktora Sevíta. Sestřičky nejsou nejlepším Kachyňovým filmem, přesto patří k těm, ke kterým se občas rád vracím. (18.01.2012)

Karel Kachyňa sa sústredil na neľahký život žien v päťdesiatych rokoch, keď sa emancipačné snahy v profesionálnom aj súkromnom živote nestretávali s veľkým porozumením. Odhodlaná Marie má však šancu vytvoriť si vlastný priestor k životu skôr na vidieku, kde vstupuje do interakcií s najrôznejšími ľudskými prípadmi. 7/10 (23.08.2021)

Léta padesátá na našem venkově očima mladé dívky z města. Dříve se mi tento film vůbec nelíbil, ale jak stárnu, dívám se na něj raději a raději. Alena Mihulová ve své prvotině předvedla příjemný herecký výkon, Jiřina Jirásková je úžasná. Zajímavost: Jiří Růžička, který ten rok točil i "Slunce, seno, jahody" říká sestřičce, že jeho žena odešla na návštěvu do Hoštic. (27.12.2010)

Jířa Jirásková české kinematografii chybí jak sůl! Před kamerou je a bylo málo takových fenomenálních suverének, který se narodily s darem herectví od boha! V sestřičkách jí skvěle sekunduje v té době talentovaná Alena Mihulová, ovšem i přes to, je to jedna velká šou mistrině paní Jiráskové! Zem ti lehká... 65% (15.08.2020)

Ve světle vědomí kvalit tvorby osmdesátých let jednoznačný nadprůměr. Tenhle film má všechno, co má film mít - výtečně napsaný scénář, jistou režii, charakterní a charakteristické herce, lokace poplatné myšlence a celkovému vyznění filmu, k němuž napomáhá i výrazná hudba, k tomu všemu zajímavý námět a nadčasové životní poselství, zde o předávání zkušeností z generace na generaci a nekonečné kontinuitě života. Co je mladé, bude jednou staré. Mladé a staré se na totožné věci dívá jinak, ale jisté je, že dnešní mladé to až bude staré bude vnímat úplně stejně jako to co je dnes staré. Jen opravdoví filmoví umělci dokážou podobné trvalé myšlenky zakomponovat do filmu znázorňujícího jen krátký výsek ze života mladých i starých. Škoda technické kvality filmu a poněkud televizního vzezření. P.S.: Je to životní rozhled Karla Kachyni zpodobněný mj. i v tomto filmu, co uchvátilo Alenu Mihulovou? (08.10.2011)