Ai no corrida
L'Empire des sens
Korida lásky
In the Realm of the Senses
In the Realm of the Senses
Obsahy(1)
Pověstný snímek nonkonformního japonského tvůrce Nagisy Ošimy KORIDA LÁSKY patří k filmovým titulům, jež v sedmdesátých letech prolamovaly různá sexuální tabu. Avšak i z pohledu současnosti, v níž zřejmě padly téměř všechny sexuální zábrany a intimní sféra se stala veřejnou, působí Ošimovo dílo značně nekonvenčně. Tvůrce se inspiroval autentickým příběhem, jenž se odehrál v Japonsku v roce 1936 a jehož protagonistka získala mezi Japonci jistou popularitu.
Děj líčí vývoj vztahu mezi mladou ženou Sadou, která začala pracovat v jednom hostinci jako služka a která se stala milenkou majitele podniku Kičiho. Zprvu pasivní žena postupně podléhá své sexuální touze a strhává zkušeného muže svou smyslností a nenasytností. Dvojice se oddává zničující vášni a stále hlouběji propadá do jejích osidel. Stupňující se posedlost nakonec vede k tomu, že milenka muže z vášně uškrtí a po smrti mu uřízne pohlavní orgán.
Ošima se koncentruje pouze na vztah milenců, odvíjející se v typických japonských interiérech před očima služebných či přizvaných gejš. V jednotlivých epizodách jsou zachyceny různé sexuální praktiky včetně sadomasochistických. Ve snaze postihnout destruktivní hloubku pudového vztahu neváhá tvůrce sáhnout i k jednoznačně naturalistickým scénám. Snímek tak jistě naplňuje vágní definici pornografie (již jen zobrazením genitálií a různých kopulačních technik), současně však postrádá její primitivnost a samoúčelnost. V Koridě lásky je naopak přítomen ozvlášťňující prvek "estetizace", projevující se způsobem snímání a svícení i použitím hudby či kostýmů. Dílo vychází z určité japonské tradice a spojuje ji s moderní dobou. Odkazuje k různým významům a rozhodně přesahuje žánr erotického filmu. Nabízí různé úvahy o voyeurství, o lásce a smrti, o stáří i o vztahu mezi mužem a ženou.
Snímek mohl vzniknout jen díky iniciátorovi celého projektu, francouzskému producentu Anatolu Daumanovi. V Japonsku byl zakázán a jeho tvůrce byl postaven dokonce před soud. Při uvedení na berlínském festivalu byl film zabaven a s podobnými obtížemi se setkával při uvedení všude ve světě. Nagisa Ošima natočil o dva roky později podobný snímek V říši vášní, tentokrát s duchařským námětem. V roce 1997 rekonstruoval událost z roku 1936 režisér Nobuhiko Obajaši ve snímku s názvem SADA. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (87)
Těsně po zhlédnutí nemám pocit, že bych o něco přišel, pokud bych tento film neznal. Otevřeným naturalismem mnohých scén mi to připomnělo jiný nechvalně proslulý snímek "Saló aneb 120 dnů sodomy", který jsem měl podobně jako "Koridu lásky" problém vůbec dokoukat. Neholduji podobným snímkům a jsem na pochybách, zda celý ten humbuk kolem jejich kontroverze nepramení z jejich samoúčelné snahy poutat na sebe pozornost za každou cenu. A na tuto hru se mi moc přistupovat nechce, už proto, že punc skandálnosti po letech vyprchá, a z pozice současného blazeovaného diváka od filmu očekávám poněkud více, než několik estetizovaných záběrů na kopulující párek. Uměleckých kvalit je zde podle mě poskrovnu a vyzdvihl bych snad jen kompozici některých záběrů a věrohodné herecké výkony představitelů ústřední dvojice. Jinak mě tato filmová studie milostného vztahu hysterické nymfomanky a hedonického flegmouše zrovna dvakrát neoslovila a soudím, že tenhle film má to nejlepší dávno za sebou. Svých 15 minut slávy si odbyl v éře sedmdesátek a dnes už těžko někoho osloví (byť ano, dovedu si klidně představit, že to vyjde na DVD v Levných knihách, které si v podobných pseudoartových bijácích libují). Skutečnost, že se jedná o film podle skutečné události, mě pak už nechává ledově chladným docela - celá ta posmrtná kastrace je navíc po trikové stránce provedena dost mizerně, a děkuji své otrlosti, že mi krajně degutantní závěr nepřivodil nevolnost, před kterou bych slabší povahy raději předem varoval, pokud byste už měli tu potřebu na tenhle zbytečný snímek někdy koukat. ()
Strikně patalogická studie obsesivního sexuálního vztahu. Místy je to trochu nuda - film doplácí na mírnou ignoraci děje, který má trochu matoucí až psychedelickou strukturu. Rozhodně je to ale těžká a hutná záležitost. Trierova NYMFOMANKA se s tímhle nemůže moc rovnat. Mimochodem je tam hodně nesimulovaného sexu, ale stát vám z toho nebude. ()
Originální umělecké porno s téměř žádným dějem, scénami tak bizarními, že je to spíš k smíchu a vyhroceným koncem, kdy celej sál zavíral oči. Ještě k tomu podle skutečné události. Eiko mě po hodině dost srala, ale jinak mě to určitě nepohoršovalo. Odvážné dílo, které určitě nebylo na škodu vidět. 65% ()
Původně jsem toto dílko ani nechtěl hodnotit, ale asi to jednou přijít muselo. Jde o nejlepší a nejobsažnější snímek s explicitním zobrazením sexu v dějinách? Patrně ano. Potíž není ani tak v tom, že (přes můj pozitivní vztah k nahotě i erotice) mě pornografie jako taková poměrně irituje, jako spíš v její nadbytečnosti - samoúčelnost některých scén je do očí bijící a byť se takto filmu dostalo masivní pozornosti, jeho kvalitě je to spíše ke škodě, než k užitku. Přesto jde o poměrně kvalitní snímek, na svou dobu neotřelým způsobem nahlížející na své téma i sexualitu obecně. ()
Sada a jej posadnutosť sexom a všetkou rozkošou, ktorú prináša. V poňatí tochto filmu sú tie detaily na genitálie a rôzne praktiky spôsobujúce bolesť akosi prirodzené. Naozaj je to všetko veľmi umelecké a prepracované dialógy posúvajú film až do psychologickej roviny. Ja kvitujem hlavne posledné scény , ktoré priniesli naozaj aj kúsok gore :) Dĺžka snímku je premrštená ( hlavne na začiatku sa podobné scény stále opakujú), ale tomu neuberá na nadpriemernej kvalite a určite stojí za vzhliadnutie. ()
Galerie (32)
Photo © Surrogate
Zajímavosti (7)
- Po odvysílání filmu v Portugalsku (Rádio e Televisão de Portugal) sdělil arcibiskup města Braga, Eurico Dias Nogueira, že se dozvěděl více během deseti minut filmu než v celém svém životě. (JoranProvenzano)
- Ve Velké Británii nejdříve Britská rada filmových censorů film doporučila promítat pouze v soukromých filmových klubech, aby do něj nemusela zasahovat, ale až po rozšíření právních nařízeních známých jako „Obscene Publications Act“ na filmy roku 1977. Později určila jeho přístupnost jen pro starší osmnácti let, nechala v něm všechny záběry, ale nařídila pozměnění záběru s prepubertálním chlapcem, který za trest vytahuje svůj penis, a to tak, že scéna byla přiblížena, takže byl vidět pouze chlapcův výraz. Od tohoto bylo upuštěno roku 2011. (JoranProvenzano)
- V tomto filmu se poprvé v historii kinematografie objevil nepředstíraný pohlavní styk. (morgos)
Reklama