Režie:
Dome KarukoskiScénář:
Aleksi BardyKamera:
Henri BlombergHudba:
Jean-Paul WallHrají:
Peter Franzén, Laura Birn, Jasper Pääkkönen, Yusufa Sidibeh, Jussi Vatanen, Timo Lavikainen, Pamela Tola, Mikko Neuvonen, Niko Vakkuri, Jani Toivola (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Teppo je radikální neonacista, který si pevně stojí na svých názorech a předsudcích. Zároveň však touží po lásce a rodině. Když potká atraktivní servírku Sari, vše se zdá ideální, dokud nepozná jejího malého černošského syna Rhamua. Teppo tak stojí před těžkým rozhodnutím – splní si svůj sen o otcovství a rodině nebo zůstane věrný své celoživotní víře a přesvědčení založeného na diskriminaci, ignoranci a nenávisti? Situaci navíc ztíží Teppův bratr Harri a vůdce skinheadů je tak nucen učinit jasné rozhodnutí, které však může mít fatální následky pro něj i pro ty, které miluje. (Film Europe)
(více)Videa (1)
Recenze (95)
Já jsem mile překvapen, protože filmy s fašounama mě moc neberou, především kvůli zápletce, ale tady bylo dobrý to, že i když se člověk rozhodně jít správnou cestou a snaží, tak značně dementní okolí, tady až na hlavní hrdinku opravdu, co postava to kretén, to je pak těžký produkovat čistokrevný dobro. ()
Jo uz ani chladny sever neni, co byval a ten cernej sajrajt se rozleza vsude. A co hur, hned si mysli, ze jim vsechno patri a vsude jsou doma. Vyborne drama na tema pristehovalci x rasismus. Takova finska variace na Kult hakoveho krize, ale ne tak americka, coz je tady jen ku prospechu veci. Konec byl paradni. Peter Franzén zahral skvele - pobavila me hlavne scena, kdy tomu malemu bubakovi ihned po seznameni nabizi neco k jidlu. Co jineho, nez banan :-)) ()
Ačkoliv jsem tento film měl dlouho z části rozkoukaný, nechtělo se mi na něj dívat do konce. Zpočátku mě příliš nezaujal a zajímavý začal být až po objevení provokativního černošského synka Rhamua. Když se k tomu přidá ortodoxní nacionalista s pilinami místo mozku v podobě Teppeho bratra, je oheň na střeše. Film začíná nabírat nebezpečný spád s přímou úměrou, kdy se z Teppa stává umírněný člověk. Ke konci jsem film dokoukával prakticky bez dechu. ()
Finové mě tímto filmem dost překvapili. Nejenom tím, že dost nekompromisně popisují problém nacionalizmu ve své zemi, ale také tím, jak tento problém zakomponovali do absolutně odlišného příběhu, než by si standardní rodák Evropy mohl v dnešní době představit. A samozřejmě na tyto záludné otázky odpovídající stejně tak nekompromisně a zdařile, jak se na poctivý skandinávský film sluší a patří. Přitom je to zvláštní, že na toto téma vytváří film zrovna země, která má s tématem imigrantů podle mě i nejmenší problém v celé Evropě. Imigrantů tam mají, že byste je spočítali na prstech jedné ruky. To už tam je více cikánů, o které se pro změnu starají královsky. Nicméně když jsem jednou četl finské noviny, překvapilo mě, jak jediný článek o krádeži byl o dvou etiopských fotbalistech na severu Finska, co vykradli fotbalový klub, který se za ně zaručil. ()
Upřímně řečeno mám už podobně laděných filmů plné zuby, protože všechny jedou podle stejného schématu. Ortodoxní nacista přijde do blízkého kontaktu s člověkem tmavé pleti, proběhne obroda jeho vnímání světa a pak už jen zbývá vypořádat se svojí bývalou partou, která se se změnou názoru svých členů nehodlá jen tak smířit. Je jedno, jestli celý příběh skončí tragicky nebo dobře, protože to poselství je jasné: rasismus je špatný. Neříkám že není, ale konkrétně skandinávské země byly až donedávna symbolem tolerance a pozitivního přístupu k imigrantům a jestliže má být tenhle film reakcí na vzrůstající rasismus na Severu, tak by bylo také záhodno ukázat, proč tam ta vlna xenofobie sílí. Tohle je jen další jednostranný film na společenskou objednávku. Přesto ho ale hodnotím pozitivně. Jednak je to dáno mojí slabostí pro severskou kinematografii a za druhé musím ocenit oba hlavní představitele, Lauru Birn a Petera Franzéna, v hlavních rolích, kteří film v pohodě utáhli a i přes klišovité téma mu dokázali vtisknout punc neokoukanosti. Takže za 80%, ale pořád čekám na objektivnější ukázku toho, co se vlastně ve Skandinávii, a nejen tam, děje. ()
Galerie (21)
Zajímavosti (1)
- Film bol natáčaný v meste Kotka, ktoré sa nachádza na pobreží fínskeho zálivu v provincii Kymenlaakso a scéna, v ktorej vojaci skladajú prísahu, bola natáčaná na olympijskom štadióne v Helsinkách. (Jello Biafra)
Reklama