Režie:
Wim WendersKamera:
Robby MüllerHrají:
Rüdiger Vogler, Yella Rottländer, Lisa Kreuzer, Lois Moran, Hans Hirschmüller, Wim Wenders, Chuck Berry, Martin Müller, Edda KöchlObsahy(2)
Není důležité se do cíle dostat, stačí nějaký mít. Legendární německé road movie o nespolehlivosti vzpomínek a touze někam patřit... Německý novinář Philip Winter má pro svého zaměstnavatele napsat článek o Americe, kde zrovna přebývá, ale kvůli autorskému bloku není schopný s psaním začít. Rozhodne se vrátit do Německa a na letišti se seznámí s devítiletou Alicí a její matkou. Matka nechá dívku na starost Philipovi a zmizí, a tak muž postrádající ve svém životě smysl a cíl najednou přejímá úkol dopravit Alici za její babičkou. Jenže holčička neví, kde přesně babička v Německu bydlí. Pouze na základě vzpomínek si vybavuje určité indicie, které by mohly místo blíže určit. Nesourodá dvojice se vydává na melancholickou pouť po zemi, která zdánlivě nebyla pro road movie stvořená. Jejich cesta s cílem v nedohlednu se stává zrcadlem mizející národní identity v Západním Německu sedmdesátých let minulého století. Raný snímek Wima Wenderse náleží do autorovy volné trilogie road movie o postavách putujících napříč Německem, která pokračuje tituly V běhu času a Chybný pohyb. Alice ve městech představuje první film, v němž se Wendersovy postavy vydávají na cesty, a naplňují tak jeden z charakteristických motivů v tvorbě světoznámého evropského filmaře. Jak napovídá název autorovy produkční společnosti Road Movies Filmproduktion, ikonický žánr americké kinematografie Wenderse vždy fascinoval, ostatně stejně jako samotný mýtus Ameriky. (Česká televize)
(více)Recenze (81)
Scenar je svym zpusobem podobne spatny jako matka male Alice. Zpracovanim, ale umi oslovit ne jednoho divaka. Krasna kamera, cela rada navstivenych mist v cele s Wuppertalem a jeho slavnou Schwebebahn. Zajimavy vztah dospeleho muze a mlade holky. Film stoji za pozornost, i kdyz je misty trochu rozpacity. ()
Dílem náhody jsem tuto první část volné Wendersovy road-movie trilogie viděl až nakonec, poté, co jsem zbylé dva filmy Chybný pohyb a V běhu času už zhlédl v minulosti. Proto jsem vlastně k tomuto filmu přistupoval s určitým pocitem, že ho vlastně už tak nějak znám - Rüdigera Voglera jsem si již stačil oblíbit ze zmíněných pozdějších filmů, a byl to tak pro mě skoro starý známý. Je to takový sympatický přemýšlivý flegmouš, moc toho nenamluví, není vyloženě hezký ani ošklivý, a má v sobě prostě něco, kvůli čemu mě na něj baví koukat a co ve mně evokuje dobrou náladu a pocit, že život je vlastně jednoduchý a bezstarostný. Jeho toulky po světě, po boku s doprovodem toho 9 letého andílka, v sobě prostě mají něco kouzelného. Sledovat tento krásný film se pro mě rovnalo údivu z toho, s jakým málem lze dosáhnout takového účinku. Film je to málomluvný a čistý, jednoduchoučký děj je prostý všeho dramatického napětí, a přece si dokázal získat mou pozornost neuvěřitelným způsobem, kdy jsem doslova okouzlen sledoval každý záběr a smál se replikám toho blonďatého zlatíčka - vážně se mi to hodně líbilo. UPDATE 26.1.2019 - Napodruhé už to na mě bohužel tak nepůsobilo jako poprvé a místy se mi tam vkrádala lehká nuda. Oba herci jsou ale skvělí, Philip občas pronáší zajímavé myšlenky o světě, vizuálně je to hodně povedené (Wenders nezapře svůj velký fotografický talent), a má to velmi pěkný závěr. Celkově je to úžasný film, jen na něj asi musí mít člověk zrovna náladu, aby se naladil na jeho tempo. ()
Alica síce patrí k rannej Wendersovej tvorbe, ale myslím, že aj po desiatkach rokoch možno konštatovať, že tento film je možno jeho divácky najprístupnejší. Je sentimentálny, ale nie príliš a ukazuje zromantizovaným spôsobom čiernobielej kamery niekoľko svetových miest a veľkomiest. Nadnesene povedané, Wenders miluje cestovanie krajinou z mesta do mesta a aby mu ho niekto zaplatil, tak pri tom nakrúti väčšinou aj nejaký film. Niekedy je to NY, Amsterdam alebo Gelsenkirchen, inokedy napríklad Lisabon a Berlín. Pridá tam nejaký ten príbeh a občas si zafilozofuje nad podstatou umenia, napríklad nad zmyslom fotografie a televízie a mňa to väčšinou baví. ()
Cesta ... ne černobílá ... ČERNOŽLUTÁ, s nepatrným nazelenalým nádechem ... melancholická a trochu chaotická. Má cíl, ale při jeho hledání bloudí a její roztěkané myšlenky se toulají kdoví kde. Navzdory neustálým proměnám je zvláštně statická - a odosobněná ... svým způsobem k uzoufání. Její příběh v ní zůstává beznadějně ztracený a opuštěný ... 2,5* ... A ještě jedna zcela subjektivní poznámka na závěr, která s hodnocením snímku nemá nic moc společného: Vy byste jen tak beze všeho - a vlastně i bez jakékoli předchozí domluvy (!) svěřili svou malou dcerku chlápkovi, kterého sotva znáte ... a nechali byste ji s ním letět přes půl světa ? Kvůli jinému chlápkovi, který měl být natolik dospělý, aby vás potřeboval méně než vaše vlastní dítě ? Dosti uhozené, řekla bych. ()
Dosť to trvá, kým film zaujme. Hlavne prvá tretina je skôr umelecká, veľa sa toho nenarozpráva a až stretnutie s Alice a jej mamou na letisku konečne nakopne nejaký dej. Hlavný hrdina toho s Alice veľa nacestuje napriek tomu, že pred každou jazdou a návštevou reštaurácie nezabudne zahlásiť, že už nemá takmer žiadne peniaze. Čiernobiela road movie ponúka hlavne to, čo zdobí tento žáner a naozaj sa stále niekam cestuje. Problém je v tom, že režisér trochu neodhadol stopáž. Skrátiť to o 20- 30 minút, pridať trocha humoru a dal by som štyri. Takto iba priemer. 60%. ()
Galerie (17)
Photo © Filmverlag der Autoren
Reklama