Zvrácený

Zvrácený mi útroby nezvrátil, dokonce jsem natolik zvrácený, že bych se k němu ještě vrátil. Proč? Protože je unikátní. Netvoří jej obvyklá sérii kauzálních jevů vedoucích k finálnímu rozuzlení, nýbrž je jedinou vzpomínkou (flashbackem), která nás nutí ji proti logice vnímat jako "odkrývání" budoucnosti. Začíná, resp. končí recepčně náročným blouděním "rectem" a později pokračuje pro předcházející i nadcházející děj (v inverzní podobě) zásadní, vpravdě šokující a naturalistickou scénou znásilnění (záměrně podaná staticky, aby si divák mohl znechucení a odpor z destilované zlovůle "vychutnat" až na dřeň), jeho kvintesencí je však křehká romantická story, jež je (ke smůle hrdinů) postavena na jednoduché, vyslovené tezi, že čas vše zničí, a protože je ono vše předurčeno a my jako obyčejní smrtelníci (vzdálení další evoluční proměny) do budoucnosti nevidíme (snad jen prostřednictvím znepokojivých snů), nemůžeme jeho působení, své fatum zvrátit. Je to však tak úplně pravda, když čas je veličinou relativní a ten filmový dvojnásob? Odpovědí poskytuje Noé hned několik. Když navíc vezmu v potaz, že střihově vychází z konceptu Hitchcockova Provazu, syžetem se obrací k progresivně zpátečnickému Mementu a Vincenta i Monicu herecky obnažil na holou kůži, nemůžu jít pod fajfku. I kdyby se mi Zvrácený protivil, svědla nás dohromady osudová determinace, takže by pomsta a násilí plozené násilím nepřipadalo v úvahu. Netradiční, drzé, burcující, přemýšlivé, krásně úchylné, něžně surové, poklidně agresivní, pro otrlé. A na to si potrpím. (14.06.2009)

V první řadě musím podotknout, že mě více uchvátily pasáže ne jeden záběr než ty opěvované drsné scény, které nejsou zase tak silné, pokud člověk už ve filmu pár prasáren viděl. Vůbec to na mělo působilo spíše umělecky a ty dlouhé scény, hrátky s kamerou a dotažené detaily podle mě ocení především zkušenější diváci. Mezi ty se sice můžu počítat, ale celkové vyznění do prázdna, kterému samozřejmě pomáhá i moje otrlost, to stejně sráží do průměru. Každopádně tu postelovou scénu bych v klidným stavu fakt nedal. (12.08.2012)

// Zvrácený experiment, který nepovažuju za nic víc, než snahu znechutit diváka a otestovat jeho trpělivost... nu což, nejsem proti, když mě někdo v něčem testuje - nesmím to ale prokouknout během prvních deseti minut, pak to pro mě totiž ztrácí veškerý smysl a v tomhle případě i chuť hrát podle nastavených pravidel. Za normálních okolností bych nejspíš prohrál, naštěstí vím, že existuje i třetí možnost a to změnit hru - tudíž pane Noé, jste na tahu!-) (12.07.2013)

Viděno před 12 lety.A teď.Velkými klady jsou Vincek Casselů a Monica Bellucci,která se ukázala v celé své kráse i s výstavníma kozačkama.Dále pak styl vyprávění (pozpátku)-což bylo docela originální a pak scéna znásilnění.Fakt krutá a realistická.Velkým mínusem je kamera,která mě hned od začátku kurevsky srala.Vím,že to byl asi záměr,protože časem se to zlepšilo a bylo vidět Že Noé točit umí,ale já jsem si ten rozjezd nedával a měl jsem chuť to vypnout.Proto volím zlatej střed-tudíž 3 hvězdy. (29.07.2015)

Neuvěřitelně, ale opravdu neuvěřitelně agresivní film, který po svém skončení nedokážete milovat, stejně jako ho ani nedokážete zcela zavrhnout. Ostatně ho nejen po celé Evropě pobouřeně přijímali. Osobně jsem viděl už mnoho násilných scén, ale na to, co předvádí režisér, scenárista, střihač a kameraman Gaspar Noé, by měli distributoři dávat varující nálepku. Je neuvěřitelné, s jakou samozřejmostí ukazuje nezkreslující násilí, pohlavní orgány, ostře realistické scény. Divák netuší, kam tenhle experimentální (a přiznejme si originální) štěk ze života tří lidí (žena, její přítel a její bývalý manžel) vůbec zařadit!! Silně kontroverzní dílko s divákem otřese, celé vypráví vlastně jen o brutálním znásilnění oné ženy a honbou za pomstou obou mužů. Takže nejprve nemůžeme rozluštit nečitelné titulky a vzápětí, po (zatím) nesrozumitelném pátrání po jistém muži a následně šokujícím útoku hasicím přístrojem, chápeme, jak se věci mají. Vše se odehrává v neuvěřitelně zvrácených situacích a děj totiž sledujeme pozpátku – v těžko čitelných prostředích, v dlouhých záběrech bez střihu. Každá situace má přibližně něco pod deset minut a jsou odděleny přechodovými pasážemi hodně těkavé kamery. Tudíž i scéna brutálního análního znásilnění a následného surového ubití je snímaná na jeden záběr. Noé postavy nešetří, lokace ukazuje jako největší díry světa, absolutně není optimistický, jeho záběry jsou místy nesnesitelné. A nestravitelné. Nevím, zda-li chtěl popudit lidi, aby konečně otevřeli oči a pochopili, co se děje kolem jejich domovů. Každopádně je smutné si uvědomit, že podobné situace téhle skládačky už mnozí z nás mohli zažít. Ocenit lze jistě ústřední trio, vše je úžasně načasované, přesné a přirozené (třeba jako milenecká epizoda skutečných životních partnerů Monicy Bellucci s Vincentem Casselem v posteli). Tahle francouzská mozaika není pro každého, i hodnocení může být na stupnici od „odpadu“ k nejlepšímu a přesto bude vždy nějakým „pravdivým“ způsobem odůvodněno!! (23.03.2006)