Bojovnice

Točit film o neonacismu s mizerným scénářem je peklo. Přesvědčil se o tom i německý režisér David Wnendt se svojí Bojovnicí. Celá dějová linie kolem Svenjy je naprosto zbytečná a přebytečná. Morální twist hlavní hrdinky je vtipný, ale to je problém téměř všech neonacistických filmů. Vybavuje se mi snad jen povedený Svatý boj, který téma neonacismu nepoužil jako prostředek k tupému moralizování na účet kvalit filmu... (21.10.2012)

Je obrovská škoda, že Wnendt jde na tohle závažné téma tak zbytečně složitě. Pokud by totiž sledoval jen proměnu mladé neonacistky, kterou spustí mladý Afghánec, mohl to být intenzivní zážitek. Takhle se to malinko tříští a divákovy smysly jsou zahlceny ještě příběhem naivní holky, která neví, co se sebou dělat a dá se taky k neonacistům. Mrzí to, protože Wnendt ví, jak si diváka získat. Ruční kamera jde postavám krutě pod kůži a neodvrací se ani před nesmyslným násilím, které nikam nevede a pouze eskaluje napětí ve společnosti. Vsadil i na (alespoň u nás) neznámé herce, kteří hrají velmi dobře a všechno působí autenticky. Scenáristicky není co vytknout, režijně je prostě chyba, že tempo není strhující a hlavně v první polovině dost drhne, což je právě způsobeno výše zmiňovaným množstvím postav. Ke konci ale vše dostane spád a směřuje k nevyhnutelnému závěru. Poměrně emočně silný snímek, který je bohužel stále aktuální a doporučoval bych ho vidět co nejširšímu diváckému spektru, protože je tu dobře vidět, na jakých kořenech je nacismus založen a kteří lidé ho podporují. Nakonec dávám čtyři hvězdy a 70%, ale rád bych dal i víc, bohužel to nejde. (04.10.2012)

silná a nielen stále aktuálna, no v poslednej dobe prekvapivo ešte stále silnejúca v naliehavosti - téma neonacizmu ako forme nekontrolovateľnej vzbury más mladých ľudí (a až priveľmi kontrolovanej manipulácie pár ambicióznych jedincov) je tuto podaná ako príbeh dvoch rebelujúcich dospievajúcich dievčat, ktoré vedú k voľbe naonacizmu ako životného postoja rôzne východiská - v prvom prípade je to a priori sugerované postoje nadobudnuté skrz výchovu, v druhom problémové detstvo siroty. miestami surové (no podľa mňa nie prehnane a chcene kvôli efektu) a formálne nenapadnuteľné. o zrozumiteľnosti posolstva a názoru autorov na problematiku sme síce po filme diskutovali, no ja som bol zastáncom tej strany, ktorá tvrdila, že sú jasné a správne - odsúdenie fanatizmu, poukázanie na nezmyselnosť nielen násilia, ale aj toho, čo za ním stojí - bezmyšlienkovosť a zmätenosť. zároveň však poukázanie a možno snaha o zamyslenie sa nad tým, kde to môže koreniť a čo to môže spôsobovať. (11.11.2011)

Jedním slovem? Asi syrové. A to hodně, hodně, hodně moc. Trochu jiný zážitek než jsem čekal, ale bezesporu silný a emotivní. Chtěl bych vyzdvihnout práci z postavami, jelikož přestože ze začátku Marisou i Svenjou opovrhujete, přinutí vás film vypěstovat si k nim během snímku hlubší a hlubší vztah, soucítit s nimi a litovat je. Dost možná bych to jinak viděl na tři, ale za ten konec přihodím ještě jednu hvězdu. (13.02.2016)

Mno jo, kedysi tie nacky kvakali nemecky /80 - 90 rokov dozadu/, dnes jestvuje isty stat ktory ma fasisticku vladu na cele - napoveda je ze to uz nekvaka nemecky ale rusky. Mno jo, na povrchu moze byt aj celofan s nadhernou maslou, podstata je ta ista, enem obaly sa menia. To jak studujete historiu tak viete jedno - behom tisicroci sa podstata nemeni, menia sa len ucastnici. Jaj  a k filmu nieco : tak dve veci, nemecka kinematografia je des, tuna je dalsi dokaz, dalej  jeden Til Schweiger narodnu kinematografiu neurobi, ze jo a po druhe  hodne slaboduche  lopaty tam hrali, : 5 % (12.10.2024)