Sviňák

Sviňák je adaptací knihy Irvina Welshe, který též stál za předlohou k filmu Trainspotting. Welsh je britským autorem, který nezvykle píše své knihy ve skotském pouličním dialektu a Danny Boyle měl tehdy u Trainspottingu velmi obtížný úkol, protože Welshův Trainspotting se v podstatě skládá pouze z mnoha myšlenek postav a o to složitější bylo vnitřní monology zpracovat do plnokrevné filmové adaptace. Ale Boyleovi se to tehdy povedlo. Trainspotting přitom není jedinou knihou, kterou Welsh napsal a všechny jeho knihy v podstatě spojuje krom jasného literárního přístupu ještě jedna důležitá věc- hlavní hrdinové jsou prostě tak trochu hovada. Zrovna u Welshovy knihy Sviňák AKA Filth k tomu svádí samotný název a jí se pokusil někdo adaptovat. Scénáře a režie se u adaptace ujmul Jon S. Baird, který se navíc mohl opřít o Jamese McAvoye v hlavní roli. Welshova samotná předloha a výtečný hlavní herec ale sami o sobě výborný film tak úplně nezařídí. A proto je Sviňák zcela určitě tak promarněnou příležitostí, která dokazuje, že adaptovat Welshovy knihy není tak úplné snadné, pokud zrovna nejste filmař úrovně Dannyho Boylea (filmový Trainspotting 2 teď radši ignorujme, i přesto, že se své knižní předlohy Porno zase tolik nedrží). Což Jon S. Laird minimálně v rámci Sviňáka určitě není. Hlavní hrdina je ve finále opravdu sviňák. McAvoyův Robbo hodinu a půl v kuse chlastá, fetuje a souloží, je to prostě a jednoduše hajzl, který zneužívá své pozice, umí manipulovat s lidmi, neštítí se šikany a vyloženě nenávidí všechny kolem sebe. James McAvoy má kliku v tom ohledu, že dostává příležitost se v téhle roli skutečně herecky vyřádit a předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů, který film tahá nahoru. Jen jeho přirozené charizma zabraňuje divákovi v tom, aby tohohle bezpáteřního hajzla skutečně nesnášel, což jen dokazuje, jak výtečně McAvoy tohohle sviňáka ztvárnil. McAvoy navíc dokáže skvěle střídat polohy a nedělá mu problém hrát v komediální či vážné póze. Když má být vtipný, je vtipný. Když z něho má jít trochu strach, jde z něho strach. A zároveň, když dojde na lámání chleba, McAvoyovi se daří přepnout z role totálního opovrženíhodného sviňáka do trochu stravitelnějšího charakteru a dokázat, že jeho Robbo možná sviňák tak úplně není. McAvoy v téhle roli prostě válí a brutálně zastiňuje všechny ostatní herce, kdy se Jamie Bell, Eddie Marsan, Imogen Potts nebo Jim Broadment dokážou předvést ve velmi fajn výkonu, jejich postavy ale sami o sobě v kontrastu s postavou Robba zajímavé nejsou a Sviňák se tak ve finiši skutečně dává spíše McAvoyovou Oné Man Show. Pak je tu ovšem problém se samotným uchopením látky. Režie Jona S. Bairda působí jako nevyvážený pokus o napodobení režijních postupů Guye Ritchieho nebo Dannyho Boylea, kdy někdy až bije do očí, jak moc se snaží Baird napodobit některé aspekty Boyleova stylu, kterým tehdy Trainspotting tolik zaujmul a stal se kultovní záležitostí. Styl některých momentů zase připomíná pokusy o kriminálky Guye Ritchieho jako Podfu(c)k. Ale je to zcela o ničem. Nejenom, že se S. Baird snaží o napodobení, ale vůbec se mu k tomu nedaří ani trochu přiblížit. Film je možná plný alkoholu, drog a sexu, to hlavní o čem film pojednává ale neprodává vůbec. Sviňák se dá v podstatě rozdělit na dvě velmi zásadně rozdílné poloviny, přičemž v druhé se definitivně přepne na vážnější notu, ovšem nefunguje to. První část filmu je možná jen o McAvoyovi, který chlastá, hulí a chová se jako debil, celé to v součtu ale funguje mnohem lépe než druhá půlka, která sice po vzoru knihy otočí pravidla hry o 180%, Baird to ale z pozice stěžejní ruky vůbec nezvládá prodat. Možná si zvládl ohlídat vizuál (kameraman Matthew Jansen prostě umí), to ale samo o sobě nestačí. Vinou tvůrčího uchopení se tak Sviňák vlastně skutečně stává filmem, který neví, jaký by chtěl být. Nezachrání ho pěkný vizuál, klasický výtečný soundtrack Clinta Mansella, ani ten McAvoy. Z předlohy Irvina Welshe, která určitě měla vyšší ambice se najednou z pohledu filmového diváka může snadno stát dílo, které se jen pokouší především šokovat, protože přesně takhle působí filmový Sviňák. To je ale právě ten hlavní problém- Welsh se ve své literární kariéře nesnažil především šokovat, jeho knihy sice obsahují taková témata jako drogová závislost, alkoholismus, vždy to ale mělo opodstatnění a výsledkem se stali přesahové záležitosti, kdy právě i takový filmový Trainspotting se stal takovou kultovní záležitostí právě proto, že na něm odrostla jedna generace, přičemž šlo o zpracování právě kultovní knihy. Sviňák má možná výtečného protagonistů, o přesahu, zásadnosti a především kvalitách Trainspottingu si může jenom zdát. McAvoy prostě ve svojí One Man Show řádí a kvůli jeho výkonu se film vyplatí určitě vidět. Hezky to vypadá, mnoho momentů to v zásadě prodává stylově, bourání čtvrtý zdi má ten správný efekt a chvílemi je z toho skutečně cítit takový o 2 úrovně slabší Guy Ritchie a o úroveň slabší Danny Boyle. Jenže právě v nejistém autorském uchopení a neschopnosti najít svůj osobitý styl Sviňák selhává. Přes čáru to navíc v zásadě nejde a furt to stojí v takový bezpečný bublině. Zábavnější první polovina je mnohem stravitelnější než pokus o psychologickou sondu v té druhé a v zásadě mě vlastně mrzí, že se Sviňáka nechopil právě Guy Ritchie nebo Danny Boyle. Pod jejich rukama totiž mohlo vzniknout něco fakt speciálního. To ale bohužel Sviňák Jona S. Bairda prostě fakt není......... (02.03.2021) (méně) (více)