Odpad

Konec je sice nikterak výjimečně debilní, ale kvalitu scény "Ahoj, já jsem sexy mladá single brazilka, co vyšla jen tak zatančit do ulic. Koukám, že se hrabeš v odpadcích a hledáš tam jídlo. Nechceš si někam vyrazit ošklivý černošský chlapče?" nepřekonala. A vůbec, ukažte mi ještě jednou ty fotky z planety Pupulon... (21.04.2015)

Milionář z chatrče mě zrovna dvakrát nebral a Trash je jen jeho slabým odvarem. Stupidní příběh, nesympatičtí hlavní hrdinové a zpracování, které necílí na žádnou konkrétní skupinu, takže ve finále je to příliš infantilní pro dospělé a příliš krvavé a depresivní pro děti. Daldry z toho měl udělat brazilské Pány kluky, ale bohužel. 15% (17.06.2015)

Milionář z chatrče akorát bez kari. Výborně natočeno, sestříháno a ozvučeno. Slum kriminálka, se zamotaným, trochu neuvěřitelným dějem. Ale proč by nemohli mít kluci trochu štěstíčka, když už měli tak výborně rozdaný role. Atlet, který dělá parkur na nádraží, chytrák co umí anglicky a umí si dát věci do souvislostí a samozřejmě tahoun celé bandy se statečností a morálními kvalitami. Nechybí starostlivý stařík (kněz) a dobrá americká žena, která se vrhne třeba i do vězení. To všechno by nešlo bez pořádného záporáka, načesaného, voňavého, úlisného, bezkrupulentní policajta, který hájí ještě vyšší zájmy a to už rovnou politické. Trochu genderová nevyváženost je zachráně zjevením v podobě holčičky ze hřbitova. Mohlo to být mnohem, mnohem temnější, depresivnější, ale nakonec se více šlo po příběhu než po silnějších sociálních tématech. (08.01.2015)

Tak si říkám, jestli měl Stephen Daldry vůbec zapotřebí točit tak nezáživný příběh, navíc rádoby stylem Dannyho Boyla. Zřejmě asi měl, Ovšem co mě udivilo ještě více (a dozvěděl jsem se to až po filmu) - scénář napsal Richard Curtis. Film je samozřejmě po všech stránkách profesionálně vyroben - režie, kamera, hudba... Jenže ačkoliv mě zpočátku opravdu zajímalo, co se z příběhu vyvrbí, zhruba od návštěvy ve vězení do konce jsem čím dál více kroutil hlavou a nevěřil svým očím, co se to děje. A závěrečná revolucionářská výzva "Až lidi jednou vyjdou do ulic" se mi nelíbila ani trochu. (28.03.2015)

Sejdeme se na faře. Stephen Daldry a ukrutně sociální mladí, správní, nadaní a cílevědomí kluci. To by mohlo fungovat, řekl by jeden. Jenže. Billy Elliot měl Town Called Malice, Jamieho Bella stepujícího na cihlové zdi a na plátno neuvádělo jej démonické logo Universalu (nebo jen v USA :-)). Odpad, podobně jako jiné populárně osvětové filmy, poškozuje zjednodušování, které má sice někdo za nutné, aby se něco ze smutných skutečností podařilo předat většinovému publiku, ale jenž zároveň umožňuje cynikům označovat předkládané skutečnosti za zkreslené a úvahy o změnách za sluníčkářský kýč; v této formě oprávněně. Kde příbuzné, nesrovnatelně lepší Město bohů neváhalo chrstnout divákovi špínu velkoměsta do popkornu, Daldry pracuje s reáliemi jako fotograf cestovní kanceláře a scénář má coby s prostředek prezentovat divákovi vše, co je ve slumu cool: parkour, jízdy na motorkách, noční karnevaly a pěkně nasvícené kanály a krchovy. Svět kluků ze smeťáku je vlastně idylický a trestuhodně fotogenický. Někdy má prostá zajímavost potenciál nahradit celý komentář: Skládka byla z hygienických důvodů uměle vytvořena speciálně pro natáčení.... Výmluvné. Postavy chlapců ze smeťáku (a fary) jsou příliš velcí světci, než aby mohl biják fungovat alespoň jako latinskoameričtí Páni kluci. Martin Sheen a Rooney Mara zde platí za neobratně naroubovaná čistá plakátová lákadla. Nalakovaný příběh končí tam, kde Pán much začíná. (14.10.2018)