127 hodin

Jsem rád, že tento celosvětově známý příběh natočil Danny Boyle... jeho dynamická réžie a parádní cit pro hudbu jsou jednou z mála klíčových faktorů, proč jsem se po celou stopáž nezačal nudit. Boyle opět zvládá přenést psychické rozpoložení hlavního hrdiny na diváka a je radost sledovat výtečně hrajícího Jamesa Franca, který one-man show zvládá na jedničku. Tato podívaná mě bude dlouho ležet v hlavě… mé hodnocení 4,5 hvězdičky… Skutečná fotka Arona Ralstona: den třetí (08.01.2011)

Tento rok akoby sa roztrhlo vrece s filmami hodných Oscara za najlepší film (The Black Swan, Inception, The King´s Speech... facebook doň na niektorých zdesenie nezaraďujem :) To, čo dokázal Danny Boyle s jedným hercom uväzneným obrovským balvanom v stiesňujúcich podmienkach, je priam neuveriteľné. Veľmi plytký námet je zachránený množstvom technických detailov - parádne strihy, krásna farebná kompozícia obrazu, jemná melodická hudba prelínaná potrebnou dynamikou, kamerové nálety na nekonečnosť dravej prírody a najmä retrospektívne vracanie diváka do minulosti, ktorý si pod rúškom blízkej smrti vytvára k Aronovi vzťah plný súcitu a túžby, aby našiel konečne to správne východisko. Divák nemá chvíľu na to, aby si oddýchol od adrenalínových sekvencií a film utečie ako voda. Chvíľami meditatívne prvky, chvíľami neznesiteľná agresivita, ktorá vyráža z nevyhnuteľnosti urobiť to najdrastickejšie rozhodnutie. Priznávam, tú mega brutálnu scénu som odmietla vidieť, pretože v tom prípade by hrozilo, že by som tomu filmu jednu hviezdu neprávom odobrala :-) (27.01.2011)

V podstatě jedno obrovské zklamání a pro mě i docela velká nuda. Snad poprvé v životě jsem měla opravdu nutkání jistou pasáž filmu přeskočit, protože byla opravdu odporná - něco takového se mi nestalo ani u těch nejhorších béček. Audiovizuální stránka je sice pěkná, i James Franco hraje výborně, ale to je v podstatě asi tak všechno, co mě na tomhle filmu zaujalo. Nedokázal udržet mojí pozornost a každou chvíli jsem doufala, že konečně Aaron udělá to, co udělat musel a já budu mít klid, protože to jeho utrpení se opravdu nesleduje dobře (brrrrrr a fuj a ještě teď mám husí kůži). Možná to byl záměr, ale takový film přece nemůže nikoho těšit sledovat a upřímně mi trochu uniká to velmi vysoké hodnocení ze všech stran. Z riskujícího frajírka bez sebemenší sebezáchovy tady udělali hrdinu a všichni tleskají. Holt ty američany někdy asi fakt nemám šanci pochopit... Dodatek, aby náhodou nedošlo k mýlce - nepřijde mi divné to, co Aaron ve volném čase dělá, to se mi naopak líbí, ale to, že přestože si za to, co se mu stalo, v podstatě mohl on (nikdo nevěděl, kam šel, neměl u sebe ani pořádný nůž a hlavně šel do pustiny zcela sám), tak je v tomhle filmu považován za obrovského hrdinu a to je to, co prostě nedokážu pochopit. (16.01.2011)

Pokiaľ ide o životopisné filmy, niet nad vďačnejšiu tému ako tú, v ktorej stredobodom pozornosti je osud človeka vystaveného fyzickej či duševnej bolesti. Aj Danny Boyle využil tento námet na sprostredkovanie neľahko sprostredkovateľného príbehu, aby ukázal čo všetko je schopný človek obetovať a dokázať, keď ide o svoje vlastné prežitie. Veľmi dynamicky natočené, najlepším atribútom je okrem hereckého sóla Jamesa Franca jednoznačne kamera, a tak aj jednoduchá príbehová línia nestráca na zaujímavosti. Bez zbytočných prieťahov drží film diváka stále pri vedomí, servíruje mu porcie adrenalínu, a pocity bolesti a zúfalstva prenáša na diváka tak, aby počas hodiny a pol prežil tých 127hodín spolu s Aronom. 85%. (18.01.2011)

>>A proto, milé děti, jestli chcete ještě někdy napsat znuděný komentář na váš oblíbený filmový web hmatovou technikou deseti prstů, napište vždycky do bločku na lednici, kam se chystáte. -Dobře, paní učitelko, a teď už si můžeme jít hrát? -Tak utíkejte, vy malí lišáci. -Jupííííí.<< A Danny Boyle na to vypolýtval hodinu a půl. (25.01.2011)