Suspiria

Jediný smysl remaku je překonat původní film. Ten jsem neviděl. Pokud jste fanoušci hororu, film není špatný. Noční můra se vám dostane do mozku v kombinaci s vlastním podvědomým. Herci jsou dobří a příběh je komplexní. Fungovalo by to lépe jako komedie, protože tuhle zápletku nelze brát příliš vážně. (02.02.2019)

5/10 Napriek tomu, že pôvodnú Suspiriu považujem za jeden z najlepších hororov všetkých čias, existencia remaku ma nijako nerozčuľuje. Len jej vôbec nerozumiem. Originál má totižto tak riedky dej, že Guadagnino by mohol urobiť pár jemných zmien v scenári a bol by z toho "len" film inšpirovaný týmto klasickým hororom. Bez všetkej tej ťarchy porovnávania s geniálnou predlohou. Suspiria 2018 má silný autorský rukopis, v detailoch je skvelá, casting je bravúrny (s výnimkou alternatívnej mužskej role pre Tildu Swinton), no do poslednej minúty svojej ubíjajúcej dva a polhodinovej minutáže (plnej neotitulkovaných nemeckých dialógov) Guadagnino nedokáže prekročiť tieň festivalovej artovej onanie smerom ku skutočne ponurému slow-burn hororu. Mohol to byť horor roka, skončilo to ako ambiciózna pominuteľná nuda. (16.02.2019)

Jsem velkým fandou Argentovy trilogie a všechny tři díly o „Matkách“ považuji za velmi kvalitní tvorbu, na kterou nedám dopustit. I z tohoto důvodu jsem k tomuto „remaku“ – i když bych tento film moc tímto označením nenazýval, přistupoval s obrovskými obavami. Originální Suspiria totiž dle mého žádnou „renovaci“ nepotřebovala a nikdy potřebovat nebude – je to téměř dokonalost sama. Režisér Luca Guadagnino si toho ale byl vědom a svým způsobem se tímto filmem nechal jen inspirovat, použil hrubou kostru příběhu a natočil si to celé po svém. Nechtěl jen zbaběle kopírovat scénu po scéně – což mu přičítám sice k dobru, ale i tak si můj obdiv nezískal. Proč? Místy byl děj až moc zbytečně natahován v mých očích zbytečnými pasážemi – což bylo vzhledem k přepálené stopáži až ubíjející. To však nebyl jediný problém, který jsem tu zaregistroval. Dalším byla nevyvážená atmosféra a fakt, že obrovské množství odlišností mi přišlo spíš na škodu, než abych se z toho posadil na prdel. Argento si jel svoje, dokázal si bravurně pohrát s atmosférou, skvěle dokázal skombinovat snové pasáže s obdivuhodnou konstelací barev a vynikajícím hudebním doprovodem, při čemž samozřejmě nezapomněl ani na filmové násilí – což se do jisté míry povedlo i zde, ale ne tak jak bych si představoval. Jasně, násilí bylo i tady – takové lámání kostí nebohé baletky dokázalo jistě otřást nejedním divákem, ovšem vůbec nejpodivnější mi přišel samotný závěr. Čarodějnický rituál, nahatá děvčata a až šílené učitelky – to vše mělo něco do sebe, ale totálně mi to zprotivil červený filtr, vybuchující hlavy a gejzíry krve – to bylo co za pičovinu? Guadagnino to chtěl co nejakčnější, ale v mých očích se to míjelo kýženým účinkem. Spíš jsem jen nevěřícně zakroutil hlavou, jak to celé dokázal takříkajíc „posrat“. Co se hereckých výkonů týče, tak ty byli celkem slušné. Dakota Johnson si nevedla zas až tak špatně (přestože ji moc nemusím), Mia Goth se mi ale líbila o něco více. Jasný prim tu měla až odporná Tilda Swinton – na tuhle ženskou bych nevlezl ani v největším draku, ale zvládla to vcelku obstojně (na to že si zahrála těch postav víc). Moc ale nechápu, proč hrála i „hlavní“ mužskou roli – asi pro své „mužatství“. Potěšila i krátká přítomnost Jessicy Harper – která hrála v původní Suspirii Suzy Bannion. Byl bych však padlý na hlavu, kdybych tomuhle chtěl dát stejné ohodnocení, jako Argentově filmu. Vždyť to bylo o třídu horší – naštěstí tak odlišné…60% (26.11.2019)

V sedemdesiatkach mohol film fungovať, ale v súčasnosti už treba k tomu niečo pridať. Film má len sedemdesiatkový obal, ale chýba mu ten základ, ktorý ho má charakterizovať. To mysteriózno, tajomno, atmosféra, strach – nič z toho som nepociťoval. A za dve a pol hodiny nenaplniť ani jeden z požadovaných parametrov je viac než málo. Film vhodný akurát pre tých, ktorý sa chcú podučiť trochu ľubozvučnej nemčiny, jazyka, pri ktorom aj škrípot kriedy na tabuli znie ako hudba z paradíza. (03.06.2021)

Nejsem fanouškem samoúčelných hororů, na další Guadagninovy filmy jsem byla zvědavá jednoduše proto, že snímek Dej mi své jméno pro mě byl zjevením, které prozrazovalo v mnoha směrech vnímavého a ukázněného autora. Tohle ale byla přemrštěná slaboduchá pakárna, nedomyšlená a rozpadající se v každém ohledu, kde stačilo máchat bez rozmyslu pojmy, vzbuzovat dojmy (eh, ty laciné narážky na nacisty apod.), nechat mladý hubený holky bez vlastní vůle kývat se sem tam v křečovité rádoby choreografii a fyzicky jim ubližovat. Plytké, trapné (kdyby doprčic tedy alespoň uměly tancovat), nesoudržné a na levný efekt cílící dílko, místo hrůzostrašnosti (pro mě naštěstí) jen hloupé a směšné a beze špetky střízlivé reflexe frackovsky natažené do 152 minut. Nejspíš mě takovéhle "umění" míjí, ale tenhle duchaprázdný mix přece nemohl fungovat ani na první, ani na druhou signální, pokud má člověk v pořádku instinkty a zároveň i elementární sebeúctu, soustředěnost a základy logického uvažování? Je mi z toho jen trapně a smutno. *~ (28.12.2022)